2 Ads 63/2025 – Nejvyšší správní soud

55 Ad 13/2025- 59 - text  8 55 Ad 13/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobkyně: M. M. N. zastoupena advokátkou Mgr. Martinou Klementovou sídlem Veleslavínova 363/33, 301 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 7. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 7. 2025, č. j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 210 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci a argumentace účastníků řízení 1. Podstatou nyní projednávané věci je oprávněnost žádosti žalobkyně o zvýšení starobního důchodu o částku za vychované dítě, tzv. výchovné, podle § 34a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a to za dvě děti, které byly svěřeny do péče jejího manžela („manžel“ či „otec dětí“). 2. Krajský soud v Českých Budějovicích se touto věcí zabývá znovu poté, co byl jeho zamítavý rozsudek ze dne 27. 8. 2024, č. j. 55 Ad 7/2024-32, v němž dospěl k závěru o převažující péči otce z důvodu pravomocného rozsudku civilního soudu, kterým mu byly děti svěřeny do péče, zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2025, č. j. 3 Ads 198/2024-41. Kasační soud oproti krajskému soudu dospěl k závěru, že výchova dítěte může být u žadatele zohledněna i v případě, pokud jsou kumulativně splněny dvě podmínky, a to (i) jedná se o dítě manžela, (ii) jemuž bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu. Svěření dítěte do výchovy soudem je proto jednou z nutných námitek tohoto nároku, nikoli důvodem, pro který nárok vzniknout nemůže. Z tohoto důvodu krajský soud nesprávně aproboval závěry žalované, která za stěžejní považovala rozsudek o svěření dětí do péče otce, což vylučovalo žalobkyni z okruhu osob, jimž může být starobní důchod zvýšen o výživné. Nejvyšší správní soud dále zdůraznil, že součástí správního spisu jsou kromě rozsudku civilního soudu o svěření dětí manžela žalobkyně do jeho péče také rozsudky o svěření dalších dětí do pěstounské péče žalobkyně a jejího manžela a evidenční listy důchodového pojištění žalobkyně a jejího manžela. Žalobkyně v žalobě dále odkázala na výpis z živnostenského rejstříku, ze kterého se podává, že její manžel vykonával také samostatnou výdělečnou činnost. 3. V intencích výše uvedeného právního názoru Nejvyššího správního soudu zdejší soud následně rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j. 55 Ad 7/2024-60, zrušil napadené rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť nebylo zřejmé, z jakých důkazů a na základě jakých úvah žalovaná vycházela. Ta se dle krajského soudu nijak nevypořádala ani s dalšími důkazy, které byly v rámci správního řízení zjištěny. 4. Rozhodnutím ze dne 8. 7. 2025, č. j. X, žalovaná opětovně zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 12. 2023, č. j. VYCH-VZ-19.12.2023-ČSSZ/X, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o zvýšení starobního důchodu o částku za vychované děti – D. P. a K. L. Žalovaná konstatovala, že do vzniku manželství o děti převážně pečoval otec (péče o dceru trvala 5 let a o syna 2 roky), poté se na péči o děti podíleli s žalobkyní společně, a to až do jejich zletilosti (péče o dceru – 6,5 roku každý, péče o syna 8 let každý). Z uvedeného žalovaná dovodila, že převážně pečující osobou byl otec, který o dceru pečoval 11,5 roku a o syna 10 let, naproti tomu žalobkyně pečovala o dceru 6,5 roku a o syna 8 let. 5. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání uvedeného rozhodnutí žalované. Tvrdí, že správní orgán nerespektoval závazné právní názory krajského soudu ani Nejvyššího správního soudu, které mu uložily skutkově vyhodnotit, kdo o děti pečoval v největším rozsahu. Podle žalobkyně bylo rozhodnutí opětovně vydáno bez potřebného dokazování, je nepřezkoumatelné a vychází z pouhé formální skutečnosti, že děti byly v minulosti svěřeny do péče jejich otce. 6. Žalobkyně konkrétně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaná opětovně nevyložila, z jakých úvah vycházela, pokud uzavřela, že otec dětí o ně pečoval v největším rozsahu. Žalovaná nerespektovala závazný právní názor Nejvyššího správního soudu a krajského soudu, když v novém řízení mechanicky převzala dřívější závěry, aniž by zjistila a odůvodnila, kdo o děti osobně pečoval v největším rozsahu. Žalovaná rovněž nevyhodnotila a případně nevyvrátila zásadní podklady, zejména evidenční listy důchodového pojištění a pracovní/průběžné záznamy otce, které dle žalobkyně prokazují dlouhodobé zaměstnání neslučitelné s každodenní převážnou péčí o nezletilé. Žalovaná dále nevyhodnotila výpis ze živnostenského rejstříku a daňové podklady OSVČ otce dětí, které dokládají dlouhodobé podnikání otce. Stejně tak žalovaná opomněla vypořádat svědecká a čestná prohlášení dětí, která jednoznačně potvrzují, že každodenní péči (lékař, škola, nemoc, učení, domácnost) zajišťovala žalobkyně, zatímco otec dětí se těchto činností neúčastnil. Pouhý rozsudek o svěření dětí do péče podle žalobkyně nemůže být jediným podkladem pro závěr o tom, že otec o děti pečoval v největším rozsahu. 7. Žalobkyně dále namítá, že souhrn indicií a přímých důkazů vede k závěru, že největší podíl péče nesla žalobkyně, a to z následujících důvodů: (i) otec byl zaměstnán a současně podnikal (včetně sezónní a víkendové práce), (ii) žalobkyně po sňatku fakticky převzala celodenní péči o děti, (iii) je logicky nereálné, aby v rodině s více dětmi převážnou péči o dvě konkrétní děti zajišťovala osoba, která rodinu ekonomicky zajišťovala a trávila čas v práci a podnikáním, a (iv) žalobkyně pečovala o D. od cca 4 let a o K. od cca 1 roku až do jejich zletilosti a manželství trvalo po celé rozhodné období. Žalobkyně namítá, že argumentace „nižším důchodem otce“ je právně nerelevantní pro kritérium osobní péče; výše důchodu či daňová optimalizace OSVČ nic nevypovídají o každodenní výchově a účelem výchovného je ocenění neplacené péče, nikoli srovnání příjmů rodičů. 8. Žalobkyně má za to, že byla porušena zásada materiální pravdy (§ 3 správního řádu), neboť žalovaná měla z vlastní iniciativy obstarat a posoudit všechny rozhodné podklady (ELDP, pracovní vytížení, OSVČ, školní a zdravotní docházku, čestná prohlášení apod.), přičemž právě nedostatek důkazního hodnocení a chybějící úvahy vedl už dříve k závěru o nepřezkoumatelnosti; napadené rozhodnutí v této vadě podle žalobkyně pokračuje. Žalobkyně tvrdí, že do doby svěření dětí do péče otce rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 07. 1989, č. j. 4 Nc 202/88-50, péči o děti zajišťovala zejména jejich babička z otcovy strany (M. K.), protože otec docházel do zaměstnání a nepobíral rodičovský příspěvek. Žalovaná se s tímto argumentem nijak nevypořádala. 9. Žalobkyně považuje za nezákonnou argumentaci žalované, že nelze prokázat, kdo o děti pečoval větší měrou, zvláště když za ostatní nezletilé děti svěřené do pěstounské péče žalobkyně a otce jí bylo výchovné přiznáno. Žalobkyně namítá, že se v rozhodném období věnovala výhradně péči o nezletilé děti, mimo jiné o nezletilého M., na kterého pobírala rodičovský příspěvek (až do října 1992) z důvodu jeho špatného zdravotního stavu. Otec byl podle žalobkyně zaměstnán u ČSAD Vimperk, nad rámec toho podnikal jako OSVČ (evidován od 22. 6. 1992) a působil jako společník a jednatel ve společnosti L – Technic s.r.o. (od 8. 8. 2003 do 6. 5. 2020), takže z časového hlediska podle ní nemohl zajišťovat největší podíl péče. Tuto skutečnost lze dovodit i z evidence důchodového pojištění žalobkyně a otce dětí. Smyslem výchovného je kompenzace poklesu příjmu z důvodu péče o děti, a proto měla žalovaná důkladně hodnotit profesní kariéru žalobkyně a otce. Žalovaná však podle žalobkyně tyto podstatné skutečnosti v odůvodnění neuvádí. 10. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí ČSSZ je nesprávné, neboť nedošlo ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a žalobkyně nebyla vyzývána k doplnění tvrzení, a rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné. Má za to, že splňuje podmínky § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění (osobní péče do zletilosti alespoň 10 let), když péči o nezletilou D. převzala ve věku jejích 5 let a o K. ve věku 2 let a pečovala o ně do jejich zletilosti. 11. Žalovaná ve vyjádření ze dne 6. 11. 2025 navrhla zamítnutí žaloby a současně uvedla, že při posuzování nároku na výchovné na děti manžela žalobkyně vycházela z rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 10. 7. 1989, č. j. 4 Nc 202/88 50, kterým byly obě děti svěřeny do výchovy jejich otce a dále z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 1989, č. j. 6 Co 1026/89-61, který nabyl právní moci dne 25. 9. 1989, a kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen.