8 Azs 158/2020 – Nejvyšší správní soud

60 A 3/2026- 30 - text  8 60 A 3/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: T. D. H., narozená dne státní příslušnost t. č. zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem Lannova 193/26, 370 74 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 2. 2026, čj. KRPC-19591-29/ČJ-2026-020023, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 6. 2. 2026, čj. KRPC-19591-29/ČJ-2026-020023, se ruší. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 269,40 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 5. 2. 2026 kontrolovala policejní hlídka žalobkyni v rámci pobytové kontroly v provozovně nehtového studia na adrese X 98 v okrese P.. Žalobkyně předložila ke kontrole cestovní pas Vietnamu platný od 9. 8. 2019 do 9. 8. 2029 a maďarské povolení k pobytu platné od 30. 5. 2024 do 28. 4. 2026. 2. Policejní hlídka při lustraci žalobkyně zjistila, že se na žalobkyni vztahuje maďarské rozhodnutí o navrácení, dle něhož měla z území vycestovat do 23. 10. 2025. Do České republiky přicestovala dle svého vyjádření dne 28. 1. 2026. Žalobkyně tak na území Evropské unie, potažmo České republiky, pobývala bez platného pobytového oprávnění, ačkoli k tomu není oprávněna. 3. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná dle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobkyni zajistila na dobu 30 dnů za účelem vycestování. II. Shrnutí žaloby 4. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 10. 2. 2026 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 5. Žalobkyně namítla, že zajištění představuje krajní prostředek, jelikož zasahuje do práva na osobní svobodu garantovaného čl. 8 Listiny základních práv a svobod. Je přitom naprosto nezbytné, aby správní orgán vyvinul účinnou snahu zjistit skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. K podpoře své argumentace odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2017, čj. 2 Azs 253/2017-37. 6. Žalobkyně nabídla konkrétní záruky – zejména možnost složit finanční záruku ve výši 50 000 až 100 000 Kč prostřednictvím pana N. X. D. podle § 123c zákona o pobytu cizinců – a dále povinnost zdržovat se na určené adrese X 271, X, a hlásit se policii. Žalovaná však podle ní tyto návrhy ignorovala, nezhodnotila jejich dostatečnost a neuvedla, jakou výši záruky by považovala za adekvátní. Rozhodnutí žalované je v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Skutečnost, že neoznámila místo pobytu po příjezdu na území, může být předmětem přestupkového řízení, ale nemůže být důvodem pro zajištění. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2025, čj. 2 A 2/2025-35, který požaduje individuální posouzení nabídnuté záruky a povinnost správního orgánu odůvodnit odmítnutí její aplikace. 7. Žalovaná považuje žalobkyni za nedůvěryhodnou pro skutečnost, že jí v minulosti již byla uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie a není proto důvodné se domnívat, že bude dodržovat povinnosti stanovené zvláštními opatřeními za účelem vycestování. Žalobkyně uvedla, že v případě jakéhokoliv zajištění cizince dle zákona o pobytu cizinců se jedná o situace, kdy ze strany cizince došlo k porušení zákonné povinnosti. Pro odůvodnění nedostatečnosti uložení zvláštních opatření tak nemůže stačit pouhý fakt, že žalobkyně porušila povinnost dle zákona o pobytu cizinců. K tomu žalobkyně odkázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, čj. 5 Azs 20/2016-38, č. 3559/2017 Sb. NSS. 8. Žalobkyně dále namítá, že žalovaná nepřihlédla k jejímu tvrzení o nedoručení rozhodnutí maďarských orgánů o navrácení. Podle žalobkyně je nezbytné objasnit, zda a jak bylo rozhodnutí doručeno, protože závěr o vědomém porušování povinností přímo ovlivňuje posouzení možnosti uložit zvláštní opatření. 9. Žalobkyně od okamžiku jejího zajištění dne 5. 2. 2026 poskytuje žalované a dalším orgánům veškerou nezbytnou součinnost a projevila vůli v případě, že by se povinnost uložená rozhodnutími maďarských orgánů ukázala jako legitimní, přijmout důsledky tohoto rozhodnutí v podobě vycestování. Za tímto účelem nabídla žalované konkrétní záruky. K podpoře své argumentace žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2024, čj. 7 Azs 252/2024-31. 10. Závěrem žalobkyně poukázala také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2020, čj. 8 Azs 158/2020-22, č. 4130/2021 Sb. NSS, a uvádí, že ani případné „přezajištění“ podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nemůže vést k odmítnutí žaloby, neboť předmět řízení neodpadá. 11. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil. III. Shrnutí vyjádření žalované 12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že dostatečně zjistila skutkový stav věci a dodržela zákonnou povinnost posoudit případné uplatnění mírnějších opatření, a v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně popsala důvody, které takový postup vylučovaly. 13. Žalobkyně během řízení uvedla, že je připravena podrobit se vybraným formám zvláštních opatření za účelem vycestování. Zejména nabídla složení finanční záruky prostřednictvím pana N. X. D., dále povinnost hlásit adresu, zdržovat se na určitém místě či hlásit se policii. 14. Žalovaná však zdůrazňuje, že jednání žalobkyně před umístěním do zajištění vyvolává zásadní pochybnosti o její důvěryhodnosti. Žalobkyně v minulosti nevyužila možnost dobrovolně opustit území vycestování, přestože jí Maďarsko stanovilo povinnost vycestovat do 23. 10. 2025. Namísto toho na území členských států pobývala i po uplynutí této lhůty bez jakéhokoli oprávnění. Tato skutečnost podle žalované sama o sobě potvrzuje, že mírnější opatření by nebyla účinná. Žalovaná také poukazuje na to, že žalobkyně neoprávněně překročila hranice více států schengenského prostoru, když se z Maďarska přesunula do České republiky, která nemá s Maďarskem společnou hranici. Z toho dovozuje riziko, že by žalobkyně bez institutu zajištění pokračovala v neoprávněném pohybu po území členských států, případně by se skrývala, aby se vyhnula realizaci návratového rozhodnutí. 15. Žalovaná přihlédla k jednotlivým protiprávním jednáním žalobkyně po jejím vstupu do České republiky. Žalobkyně pobývala na území bez oprávnění, porušila povinnost mít platné pobytové oprávnění podle § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, neprokázala oprávnění k výkonu práce, čímž porušila § 103 písm. v), dále nevycestovala z území vycestování v rozporu s § 103 písm. w) a neoznámila místo pobytu v zákonné lhůtě podle § 93 odst. 1. Současně žalobkyně vykonávala nelegální práci, což v praxi bývá často následně označováno za „výpomoc“ nebo „práci na zkoušku“. To podle žalované její důvěryhodnost dále snižuje. 16. K žalobní námitce týkající se údajného nedoručení maďarského návratového rozhodnutí žalobkyni žalovaná uvádí, že není oprávněna přezkoumávat procesní postupy maďarských orgánů. Při rozhodování vycházela z údajů Schengenského informačního systému a z následné odpovědi maďarských orgánů. Ty potvrdily, že žalobkyně byla 16. 10. 2025 vyhoštěna z Maďarské republiky i dalších členských států a nemá žádné platné povolení k pobytu. Žalovaná proto považuje za jednoznačně prokázané, že žalobkyně pobývala na území České republiky bez oprávnění, i když se prokazovala maďarským pobytovým oprávněním, které bylo v rozporu s uvedenými údaji. 17. Žalovaná zdůrazňuje, že řízení o zajištění podle § 124b zákona o pobytu cizinců je specifické tím, že se v něm nevede dokazování v rozsahu typickém pro meritorní řízení. Rozhodnutí o zajištění představuje první úkon ve věci a žalovaná vychází pouze ze skutečností, které jsou jí známy nebo které vyšly najevo v průběhu řízení. Podle žalované bylo nesporné, že žalobkyně po uplynutí lhůty k vycestování pobývala na území členských států i na území České republiky bez povolení. Proto dospěla k závěru, že byly splněny podmínky pro zajištění podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. 18. Kromě toho žalovaná upozorňuje, že žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu až dne 11. 2. 2026, tedy až poté, co byla zajištěna a umístěna do zařízení pro zajištění cizinců. Podle žalované tak žalobkyně učinila pouze za účelem oddálení či zmaření realizace svého vycestování, protože neuvedla žádné důvody, které by jí bránily podat žádost dříve, a to ani v Maďarsku ani po vstupu na území České republiky. Tento postup žalobkyně podle žalované potvrzuje, že její předchozí tvrzení o úmyslu dobrovolně vycestovat neodpovídá skutečnosti. 19. Žalovaná dodává, že dne 16. 2. 2026 nabylo právní moci rozhodnutí Ministerstva vnitra, kterým byla žalobkyně zajištěna podle § 46a z