Z rozhodnutí: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/17036-913 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.…
64 Ad 4/2025- 79 - text
9 64 Ad 4/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci
žalobce: R. F.
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/17036-913,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/17036-913 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 92 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích („Úřad práce“) rozhodnutím ze dne 13. 11. 2024, č. j. 164483/24/PI, nepřiznal žalobci dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 7. 2024, neboť žalobcem užívaná místnost v objektu na adrese č. e. X (dále jen „užívaná místnost“ či „užívaný prostor“), nesplňuje definici bytu dle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., zákona o státní sociální podpoře („zákon o státní sociální podpoře“). Důvodem bylo chybějící hygienické zázemí spjaté přímo s touto užívanou místností.
2. Odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil.
II. Shrnutí žaloby
3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 21. 3. 2025 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ve které namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí.
4. Žalobce uvádí, že prostor, který obývá, byl na základě souhlasu stavebního úřadu ze dne 10. 5. 2021 změněn z dosavadního účelu užívání „klubovna“ na „místnost pro bydlení“, a že tento akt, vydaný na základě projektové dokumentace ze dne 27. 3. 2021 a navazujících souhlasných stanovisek Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ze dne 8. 9. 2020, Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje („KHS“) ze dne 26. 8. 2020 a Městského úřadu Milevsko, odboru životního prostředí, ze dne 3. 9. 2020, měl být rozhodujícím podkladem pro posouzení věci. Podle žalobce správní orgány tento souhlas opomněly nebo bagatelizovaly, a naopak převzaly pozdější sdělení stavebního úřadu ze dne 14. 3. 2022, 20. 11. 2023, 19. 9. 2024 a ze dne 27. 11. 2024, která podle něj nemají povahu správního aktu, a navíc jsou obsahově rozporná. Poukazuje zejména na to, že stavební úřad v různých dokumentech tentýž prostor jednou označuje za místnost pro bydlení, jindy tvrdí, že nesplňuje podmínky pro trvalé bydlení.
5. Dále žalobce namítá, že se správní orgány nevypořádaly s tím, že předmětná jednotka je zapsána v katastru nemovitostí jako bytová jednotka č. X, a to právě na základě souhlasu se změnou v užívání stavby ze dne 10. 5. 2021. Podle žalobce ani tato skutečnost nebyla správními orgány náležitě zohledněna. Současně tvrdí, že místnost svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a že není pravdou, že by musela být zkolaudována jako byt v užším smyslu, postačí, že je podle stavebních předpisů určena a užívána k bydlení.
6. Za zásadní žalobce označuje rozporuplný postup stavebního úřadu při hodnocení hygienického zázemí. Tvrdí, že správní orgány založily svá rozhodnutí na závěru, podle něhož místnost nesplňuje podmínky pro trvalé bydlení z důvodu chybějícího hygienického zázemí přímo spjatého s touto místností. Tento závěr však podle žalobce neodpovídá skutečnosti. Odkazuje na místní šetření uskutečněné dne 6. 8. 2024 za účasti stavebního úřadu a Úřadu práce, při němž bylo zaznamenáno, jaké hygienické zázemí žalobce užívá. Následně stavební úřad dne 30. 8. 2024 vyžádal součinnost KHS, přičemž původní vyjádření MUDr. B. N. ze dne 5. 9. 2024 mělo podle žalobce obsahovat nepravdivé informace o tom, že dotčené hygienické prostory slouží pouze personálu stravovacího zařízení. Na toto vyjádření podle žalobce navázalo sdělení stavebního úřadu pro Úřad práce ze dne 19. 9. 2024, z něhož správní orgány dále vycházely.
7. Žalobce dále tvrdí, že po zjištění obsahu uvedeného vyjádření kontaktoval vlastník objektu ředitelství KHS dopisem ze dne 26. 9. 2024 a požádal o provedení samostatného místního šetření. To se uskutečnilo dne 10. 10. 2024. Následně byl vyhotoven záznam datovaný dnem 14. 10. 2024 a po další výzvě vlastníka ze dne 16. 10. 2024 též aktualizovaná zpráva KHS ze dne 30. 10. 2024. Z těchto podkladů má podle žalobce vyplývat, že hygienické zázemí personálu stravovacího provozu se nachází jinde a že sporné hygienické prostory nelze považovat za zázemí vyhrazené výlučně tomuto provozu. Tím měl být podle žalobce vyvrácen hlavní důvod, pro který správní orgány uzavřely, že podmínky pro trvalé bydlení splněny nejsou. Žalobce namítá, že tuto aktualizovanou zprávu KHS správní orgány nevzaly v úvahu, přestože ji měl žalobce k dispozici a předložil ji Úřadu práce, mimo jiné ve svém vyjádření ze dne 7. 11. 2024.
8. Žalobce rovněž namítá, že správní orgány jednostranně přebíraly jen ty podklady, které svědčily v jeho neprospěch, zatímco důkazy předložené žalobcem opomíjely nebo bez věcného odůvodnění odmítaly. Tvrdí, že Úřad práce se od podání první žádosti v roce 2022 po dobu delší než dva a půl roku spoléhal výlučně na sdělení stavebního úřadu, aniž by sám skutkový stav řádně ověřoval, a že místní šetření provedl až dne 6. 8. 2024. Za pochybení považuje i to, že správní orgány nevysvětlily rozpory mezi jednotlivými vyjádřeními stavebního úřadu, zejména mezi sdělením ze dne 25. 4. 2024, v němž stavební úřad podle žalobce připustil splnění podmínek obytné místnosti dle vyhlášky č. 268/2009 Sb., a jeho dalšími sděleními ze dne 19. 9. 2024 a ze dne 27. 11. 2024.
9. Konečně žalobce brojí i proti tomu, že stavební úřad ve svém sdělení ze dne 27. 11. 2024 vycházel z vyhlášky č. 146/2024 Sb., účinné až od 1. 7. 2024, a aplikoval ji na stav posuzovaný podle dřívější právní úpravy, za níž byl dne 10. 5. 2021 vydán souhlas se změnou v užívání stavby. Takový postup považuje žalobce za nepřípustný. Podle jeho názoru nelze zpětně poměřovat podmínky bydlení novou právní úpravou, když od vydání souhlasu se změnou v užívání nedošlo ke změně stavebního stavu ani způsobu užívání.
10. Žalobce dále uvádí, že proti předchozím zamítavým rozsudkům krajského soudu podal kasační stížnosti, neboť soud tehdy podle jeho názoru neměl k dispozici později získané podklady KHS, zejména záznam z místního šetření z října 2024 a aktualizovanou zprávu ze dne 30. 10. 2024. Současně zmiňuje, že spolu s vlastníkem objektu podal k nadřízenému správnímu orgánu také žádost o určení právního vztahu místnosti pro bydlení a žádost o převzetí věci jiným stavebním úřadem.
11. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. V petitu žaloby se současně domáhá, aby mu soud přiznal příspěvek na bydlení za období červenec až září 2024.
III. Shrnutí vyjádření žalovaného
12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že důvodem zamítavého odvolacího rozhodnutí bylo, že prostor užívaný žalobcem na adrese X podle správních orgánů nesplňuje zákonnou definici bytu podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře.
13. Uvedený závěr žalovaný učinil na podkladu sdělení stavebního úřadu Milevsko ze dne 19. 9. 2024, podle něhož se v objektu nenachází žádná zkolaudovaná bytová jednotka. Stavební úřad dále uvedl, že místnost užívaná žalobcem sice byla označena jako „místnost pro bydlení“, avšak nesplňuje požadavky na trvalé bydlení, zejména z důvodu chybějícího hygienického zázemí přímo spojeného s touto místností. Úřad práce si platnost tohoto sdělení dne 11. 10. 2024 telefonicky ověřil. Stavební úřad následně dne 27. 11. 2024 potvrdil, že jeho sdělení zůstává v platnosti.
14. Žalovaný zdůraznil, že posouzení technických parametrů stavby a účelu jejího užívání je výlučnou pravomocí stavebního úřadu. Podle jeho vyjádření tedy správní orgány sociální podpory nemohou samy hodnotit, zda prostor splňuje požadavky na trvalé bydlení — musí vycházet z odborného stanoviska stavebního úřadu.
15. Dále žalovaný uvádí, že pro splnění definice bytu podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře nestačí, že je místnost fakticky užívána k bydlení. Zákon podle něj vyžaduje i splnění formální podmínky, tedy že prostor musí být podle stavebního zákona určen k trvalému bydlení nebo zkolaudován jako byt. Odkazuje přitom na judikaturu NSS, která tuto interpretaci podporuje.
16. K námitkám žalobce týkajícím se zprávy KHS ze dne 30. 10. 2024 žalovaný uvedl, že tato zpráva nemění závěry stavebního úřadu, z nichž správní orgány vycházely.
17. Správní orgány dle žalovaného postupovaly v souladu se zákonem, skutkový stav byl dostatečně zjištěn a žalobce nesplňuje podmínku nájmu či vlastnictví bytu ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Navrhuje proto zamítnutí žaloby.
IV. Podstatný obsah spisu
18. Žalobce podal dne 30. 9. 2024 žádost o příspěvek na bydl