Z rozhodnutí: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2024, čj. MPSV-2024/257884-913, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.…
66 Ad 4/2025- 66 - text
11 66 Ad 4/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci
žalobce: R. F.
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2024, čj. MPSV-2024/257884-913,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2024, čj. MPSV-2024/257884-913, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 169 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 23. 10. 2024, čj. 151652/24/PI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), nepřiznal žalobci dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 4. 2024, neboť žalobcem užívaná místnost v objektu na adrese č. e. X (dále jen „užívaná místnost“), nesplňuje definici bytu dle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“).
2. Odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
II. Shrnutí žaloby
3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 6. 2. 2025 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).
4. Žalobce nesouhlasí s nepřiznáním příspěvku na bydlení a uvádí, že jím užívaná místnost splňuje definici bytu podle zákona o státní sociální podpoře a požadavky stanovené vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (dále jen „vyhláška č. 268/2009 Sb.“), neboť pro užívanou místnost byl Městským úřadem Milevsko, Odborem regionálního rozvoje (dále jen „stavební úřad“), rozhodnutím ze dne 10. 5. 2021, čj. MM 25084/2021 ORR/Hře, udělen souhlas se změnou v užívání předmětné místnosti na „místnost pro bydlení“ (dále jen „souhlas se změnou v užívání stavby“), který je podložen souhlasnými stanovisky příslušných orgánů. Užívaná místnost je dle žalobce určena k trvalému rodinnému bydlení. Dle žalobce souhlas se změnou v užívání stavby jednoznačně deklaruje, že obytná místnost splňuje zákonné požadavky na trvalé bydlení.
5. Žalobce uvedl, že správní orgány při rozhodování o předmětné dávce vycházely ze sdělení stavebního úřadu ze dne 14. 3. 2022, 20. 11. 2023 a 19. 9. 2024, avšak rozhodným období byl duben až červen 2024, proto je pro řízení podstatné pouze sdělení ze dne 19. 9. 2024. V předmětných sděleních stavební úřad opakovaně konstatoval, že užívaná místnost nesplňuje požadavky pro trvalé bydlení. Žalobce s takovými závěry nesouhlasí, neboť jsou v rozporu se souhlasem se změnou v užívání stavby. S tímto rozporem se správní orgány v předmětných rozhodnutích vůbec nevypořádaly a bez dalšího upřednostnily poslední sdělení stavebního úřadu ze dne 19. 9. 2024, které nemá povahu správního aktu a účinky rozhodnutí, na rozdíl od vydaného souhlasu. Žalobce dále poukázal na nové stanovisko stavebního úřadu ze dne 25. 4. 2024, v němž se uvádí, že užívaná místnost splňuje podmínky a požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb. Poukázáno bylo dále na to, že katastrální úřad zapsal do katastru nemovitostí užívanou místnost (č. X) jako bytovou jednotku, a to právě na základě souhlasu vlastníka nemovitosti se změnou v užívání stavby. Žalovaný se však se zápisem bytové jednotky do katastru nemovitostí ani s novým vyjádřením stavebního úřadu nijak nevypořádal a jednoznačně při svém rozhodování upřednostnil sdělení stavebního úřadu.
6. Žalobou je dále namítáno, že správní orgány v přechozích řízeních nespecifikovaly, které konkrétní požadavky či podmínky by dotčená místnost pro bydlení neměla splňovat. Teprve až v předmětné věci správní orgány konečně uvedly, že důvodem proč, předmětná místnost nesplňuje zákonné požadavky pro přiznání příspěvku na bydlení, je absence hygienického zázemí spjatého přímo s užívanou místností. Avšak tento závěr je dle něj nepravdivý a účelový.
7. Žalobce sdělil, že v předmětném řízení bylo provedeno stavebním úřadem za účasti úřadu práce dne 6. 8. 2024 místní šetření, ze kterého vyplývá, které konkrétní sociální a hygienické zázemí slouží k potřebě žalobce a je součástí užívané místnosti. Stavební úřad si následně vyžádal od Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje (dále jen „KHS“) stanovisko bez vědomí žalobce související s potravinářským provozem, které bylo vydáno dne 5. 9. 2024 a dle žalobce obsahovalo nepravdivé údaje. Konkrétně žalobce rozporuje závěr, že místnosti č. 1.08 a 1.09 by měly být využívány pouze personálem stravovacího zařízení. Toto sdělení pak bylo promítnuto do závěrů ve stanovisku stavebního úřadu ze dne 19. 9. 2024. S ohledem na toto nepravdivé sdělení, kontaktoval vlastník objektu, ve kterém se nachází užívaná místnost, nadřízený orgán, ředitelství sekce ochrany a podpory veřejného zdraví (ředitelku sekce) a požádal o provedení samostatného šetření. Toto místní šetření proběhlo dne 10. 10. 2024. Ze záznamu (sepsaného dne 14. 10. 2024) přitom plyne, že hygienické zařízení pro personál stravovacího zařízení se nachází jinde než v místnostech 1.08 a 1.09. Byla zpracována zaktualizovaná zpráva KHS (30. 10. 2024), avšak správní orgány tyto závěry ignorovaly. Za pochybení považuje i to, že správní orgány nevysvětlily rozpory mezi jednotlivými vyjádřeními stavebního úřadu a stanovisky KHS. Žalobce rovněž namítá, že správní orgány přebíraly jen ty podklady, které svědčily v jeho neprospěch, zatímco důkazy předložené žalobcem opomíjely nebo bez věcného odůvodnění odmítaly.
8. Žalobce shrnul, že předmětná užívaná místnost č. 1.02 disponuje vlastním hygienickým zázemím, neboť místnosti č. 1.08 a 1.09 slouží výhradně žalobci, nikoliv personálu stravovacího zařízení. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
III. Shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobce
9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 13. 3. 2025 navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalovaný shrnul dosavadní průběh řízení. Uvedl, že ve správním řízení bylo prokázáno, že užívaný prostor nesplňuje definici bytu dle zákona o státní sociální podpoře, neboť toto vyplývá ze sdělení stavebního úřadu ze dne 19. 9. 2024. Dodal, že pouze stavební úřad může určit, zda předmětná místnost splňuje technické požadavky stavby potřebné pro přiznání příspěvku na bydlení. Co se týče zprávy KHS ze dne 30. 10. 2024, žalovaný odkázal na sdělení stavebního úřadu ze dne 27. 11. 2024, ve kterém stavební úřad na zaktualizovanou zprávu KHS reagoval, přičemž bylo konstatováno, že původní sdělení ze dne 19. 9. 2024 je i nadále platné. Žalovaný uvedl, že o sdělení stavebního úřadu ze dne 27. 11. 2024 se dozvěděl z úřední činnosti.
10. Ve své replice žalobce setrval na svém žalobním tvrzení a doplnil, že sdělení stavebního úřadu ze dne 27. 11. 2024 je v rozporu s vydaným souhlasem se změnou v užívání stavby. Nelze učinit závěr o tom, že užívaná místnost nesplňuje požadavky na trvalé bydlení, neboť nemůže být vydán souhlas k žádnému prostoru, pokud by nebyla možnost užívat hygienické zázemí. Dále žalobce uvedl, že z posledně citovaného sdělení plyne, že stavební úřad vycházel z vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu (dále jen „vyhláška č. 146/2024 Sb.), která je účinná až od 1. 7. 2024, tj. více jak 3 roky po vydaném souhlasu; nelze tak dle jeho názoru podle ní posuzovat a hodnotit stavbu. Žalobce odkázal na zápis vymezení jednotek v katastru nemovitostí, podle čehož má být jednoznačné, že žalobce je oprávněn užívat koupelnu a záchodovou mísu a nelze tak dospět k závěru, že užívaná místnost nemá hygienické zázemí. Žalobce trvá na tom, že místnost 1.09 slouží výhradně jemu, tj. že je spjata pouze a jenom s místností 1.02. Absence kolaudace dle žalobce rovněž nehraje žádnou roli. Užívaná místnost navíc dle něj splňuje podmínku uzavření bytu, je ohraničena podlahou, stropem, stěnami a výplněmi stavebních otvorů.
IV. Obsah správního spisu
11. Žalobce podal dne 27. 6. 2024 žádost o příspěvek na bydlení od 1. 4. 2024 k užívanému prostoru v objektu č. e. X. K tomu doložil doklad o výši čtvrtletního příjmu, o výši nákladů na bydlení a nájemní smlouvu ze dne 29. 11. 2021 na vymezený prostor v předmětném objektu pro účel trvalého bydlení spolu s dodatkem ke smlouvě ze dne 31. 12. 2023. Z nájemní smlouvy plyne, že žalobce je oprávněn užívat samostatnou vyhrazenou místnost o rozloze 46 m2 a související prostory (zejména společnou kuchyň a sociální zařízení). Nedílnou součástí nájemní smlouvy byl souhlas se změnou užívání stavby ze dne 10. 5. 2021, dle kterého se původní účel užívání (klubovna) místnosti číslo 1.02 (pozn. soudu – užívaný prostor) mění na „místnost pro bydlení“. K nájemní smlouvě byl přiložen souhlas se změnou v užívání