Z rozhodnutí: § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 a § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a stanovena doba 4 let, po kterou mu není umožněn vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konf…
54 A 3/2026- 37 - text
7 54 A 3/2026
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci
žalobce: M. L. T.
zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem
sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1
proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie
sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 1. 2026, č. j. CPR-34812-7/ČJ-2025-930310-V236
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby
1. Prvostupňovým rozhodnutím Policie České republiky ze dne 4. 9. 2025,
č. j. KRPC-115289-44/ČJ-2025-020023, bylo žalobci dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1,
§ 119 odst. 1 písm. b) bod 4 a § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a stanovena doba 4 let, po kterou mu není umožněn vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Zároveň byla žalobci stanovena doba k vycestování v délce 10 dnů ode dne právní moci rozhodnutí.
2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) část výroku napadeného rozhodnutí změnila tak, že část výroku ve znění „… podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb….“ se vypouští. A výrok ve znění „… a stanoví se doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států, a to na dobu 4 roky.“ změnila ve znění „… a stanoví se doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států, a to na dobu 3 roky.“ Ve zbylé části podle § 90 odst. 5 správního řádu prvostupňové rozhodnutí potvrdila.
3. Žalobou ze dne 26. 1. 2026 se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
4. Žalobce předně namítá, že správní orgány nezjistily skutkový stav v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Uvádí, že řízení proběhlo v časově nepřiměřeně krátké lhůtě (3 dny), a proto neměl dostatek času v řízení navrhnout dodatečné provedení důkazů. Správní spis dle něj postrádá zásadní důkazní materiál, zejména kopie dokladů, jimiž se měl žalobce prokazovat. Závěr o použití cizích dokladů tak není podložen žádnými důkazy.
5. Žalobce dále namítá, že správní orgány nesprávně vymezily veřejný zájem, když zohlednily pouze jeho neoprávněný pobyt, aniž by reflektovaly jeho bezúhonnost. Žalobce nebyl trestně ani přestupkově postižen a závěr o ohrožení veřejného pořádku proto nemá skutkovou ani právní oporu.
6. Žalobce tvrdí, že správní orgány neprovedly nezbytný test proporcionality zásahu do práva na respektování soukromého a rodinného života. Nebyly posouzeny jeho rodinné vazby na území České republiky ani intenzita dopadů rozhodnutí na členy rodiny.
7. Žalobce je dále přesvědčen, že správní orgány neaplikovaly kritéria vyplývající z judikatury ESLP a NSS. Nebyly posouzeny relevantní faktory, jako jsou délka pobytu, rodinné vztahy, sociální vazby, imigrační historie a intenzita předpokládaného zásahu.
8. Žalobce konstatuje, že správní orgány ignorovaly omezení vyplývající z nařízení vlády č. 220/2019 Sb., která mu znemožňují podat žádost o dlouhodobý pobyt v zemi původu. Předpoklad správních orgánů o „snadné“ úpravě pobytu je tak nesprávný a v rozporu s reálnými možnostmi žalobce.
9. Žalobce závěrem namítá, že stanovená tříletá doba zákazu vstupu není řádně odůvodněna a neodpovídá zásadě proporcionality. Správní orgány nezohlednily okolnosti svědčící ve prospěch žalobce a neprovedly vyvážené posouzení dopadů rozhodnutí. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2022, č. j. 3 Azs 112/2021-51.
II. Vyjádření žalovaného k žalobě
10. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10. 2. 2026 navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout a odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí a spisový materiál. Žalovaná má za to, že žalobce pobýval na území členských států EU a smluvních států v období od 2. 9. 2024 do 2. 9. 2025 bez platného oprávnění k pobytu a na území České republiky vstoupil dne 1. 3. 2025. Dne 2. 9. 2025 se žalobce při provedené kontrole policií prokázal doklady jiné osoby, které vydával za vlastní. Žalovaná je toho názoru, že skutkový stav byl zjištěn řádně a dostatečně, a to i na základě výpovědi žalobce, přičemž podkladové materiály podle ní prokazují neoprávněný pobyt žalobce. Provedla i řádné posouzení přiměřenosti podle § 174a a § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Zabývala se dopady rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce, byl posouzen i zájem státu na ochraně veřejného pořádku, bezpečnosti a zdraví a dále i doba, po kterou žalobci nebude umožněn vstup na území členských států EU a smluvních států. Žalobce má jako občan X povinnost si předem zjistit podmínky pobytu v cizím státě a respektovat je.
III. Posouzení věci krajským soudem
11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“).
12. Žaloba není důvodná.
13. Krajský soud rozhodl při jednání dne 1. 4. 2026. Žalovaná se z jednání omluvila. Zástupce žalobce dne 27. 3. 2026 požádal o odročení jednání z důvodu dovolené v období velikonočních prázdnin a v případě, že nebude žádosti vyhověno, z jednání se omlouvá. Jelikož zástupce žalobce nic nad rámec uvedeného soudu neuvedl a ničím svoji žádost nepodložil, soud při jednání usnesením rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti obou účastníků. Nepodložené tvrzení o dovolené zástupce během blížících se velikonočních svátků nelze považovat za důležitý důvod pro odročení. Současně nebylo ani vyloženo, z jakého důvodu by nebylo možné uvažovat o zajištění substitučního zastoupení. Krajský soud přihlédl i ke skutečnosti, že dle § 172 odst. 8 zákona o pobytu cizinců soud o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění rozhodne do 60 dnů.
14. Žalobce předně namítal, že správní orgány podle něj nezjistily skutkový stav v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak vyžaduje § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. Tvrdil zejména, že řízení proběhlo velmi rychle a že mu nebyl dán dostatečný prostor k uplatnění návrhů na doplnění dokazování. Co však žalobce chtěl uplatnit a jak chtěl doplnit dokazování, to již neuvádí.
15. V řízení o správním vyhoštění má správní orgán povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to včetně okolností svědčících ve prospěch účastníka řízení (§ 3 a § 50 odst. 3 správního řádu). Z obsahu správního spisu nevyplývá, že by této povinnosti správní orgány nedostály. Naopak je patrné, že s žalobcem byly ve dnech 2. 9. 2025 a 3. 9. 2025 provedeny dva výslechy a téhož dne bylo zaznamenáno i jeho další vyjádření (protokol o vyjádření, seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí), a to vždy za přítomnosti ustanoveného tlumočníka do X jazyka. Protokoly byly žalobcem podepsány bez výhrad a s výslovným potvrzením, že tlumočení porozuměl a více se již vyjádřit nechce (vyjádření ze dne 3. 9. 2025). Žádná skutečnost tak nenasvědčuje tomu, že by mu bylo znemožněno se k věci vyjádřit nebo uvést významné skutečnosti pro posouzení jeho osobních poměrů. Sama okolnost, že správní řízení proběhlo v časově krátkém úseku, ještě nezakládá jeho nezákonnost. Rozhodující je, zda byly opatřeny dostatečné podklady pro rozhodnutí a zda žalobci byl reálně poskytnut prostor k uplatnění jeho práv. V nyní projednávané věci soud takové pochybení neshledal. Správní řízení obsahovalo všechny základní úkony zajišťující, aby se žalobce mohl k věci vyjádřit. Rozhodující není počet dní řízení, nýbrž to, zda správní orgán zjistil stav věci v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti při zachování možnosti žalobce účinně vykonávat jeho procesní práva. Správním orgánům tak za této situace nelze vytýkat, že postupovaly v souladu se zásadou rychlosti, hospodárnosti a bez zbytečných průtahů. Žalobce navíc v žalobě setrval v obecné rovině a nekonkretizoval, jaké konkrétní důkazní návrhy nemohl uplatnit, případně jaké rozhodné skutečnosti měly správní orgány ještě zjišťovat a jak by tyto skutečnosti mohly ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud shledal tuto námitku žalobce jako nedůvodnou.
16. K námitce žalobce, že správní orgány neprokázaly, že by se při pobytové kontrole prokazoval doklady jiné osoby, neboť kopie těchto dokladů nejsou založeny ve správním spise, soud uvádí, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že žalovaná vycházela z konkrétních údajů zaznamenaných při pobytové kontrole a ve výs