2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

63 Af 2/2026- 134 - text  8 63 Af 2/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: OPTIMUM PRAGUE s.r.o., IČO 06405029 sídlem Thámova 166/18, 186 00, Praha 8 zastoupená advokátem JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M., sídlem Na Poříčí 1079/3a, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihočeský kraj sídlem Mánesova 1803/3a, 371 87 České Budějovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, spočívajícím v zahájení a vedení daňových kontrol daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec až prosinec 2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 23. 2. 2026 se žalobkyně domáhá soudní ochrany před nezákonným zásahem a dále určení nezákonnosti zásahu žalovaného, který jako trvající zásah má spočívat v zahájení a vedení daňových kontrol daně z přidané hodnoty za období červenec až prosinec 2025. Důvodem nezákonnosti těchto kontrol je dle žalobkyně nesdělení důvodů provádění těchto kontrol, tj. konkrétních skutečnostmi podložených pochybností o jejích daňových tvrzeních. 2. Z obsahu žaloby současně plyne, že žalobkyně původně brojila rovněž proti postupu žalovaného spočívajícímu v neprovedení určení nesporné části nadměrného odpočtu a v navazujícím nevyplacení této části. Usnesením ze dne 24. 4. 2026, č. j. 63 Af 2/2026-129, byla však tato část věci vyloučena k samostatnému projednání. Předmětem nyní projednávané věci je proto pouze tvrzený nezákonný zásah spočívající v zahájení a vedení daňových kontrol DPH za zdaňovací období červenec až prosinec 2025 bez sdělení konkrétních důvodů či pochybností. 3. Žalobkyně připouští, že daňová kontrola může být obecně zahájena i bez předchozí konkretizace pochybností, avšak pouze za předpokladu, že je vedena přiměřeně, v rozsahu odpovídajícím jejímu účelu a bez excesivních zásahů do práv daňového subjektu. Uvádí, že v jejím případě žalovaný zahajoval kontroly sériově za po sobě jdoucí zdaňovací období, vždy v plném rozsahu, bez reflexe poznatků z již probíhajících kontrol a bez konkretizace důvodů i po několika měsících jejich trvání. 4. Podle žalobkyně se situace přibližuje opakovaným daňovým kontrolám. Poukazuje na to, že vykonávala stále stejnou podnikatelskou činnost, obchodovala s obdobnými dodavateli a odběrateli a vykazovala povahou obdobná plnění, takže poznatky z prvních kontrol měly být využitelné i pro následující období. Dovozuje, že pokud žalovaný i přesto bez konkrétních důvodů postupně zahajoval další kontroly, vybočil tím z rámce přípustných namátkových kontrol. 5. Žalobkyně rovněž namítá pochybení při vedení daňového spisu. Uvádí, že z jí poskytnutých soupisů obsahu vyhledávací části spisu není patrné, jaké listiny a proč do této části spisu žalovaný zařadil a jaká je jejich relevance. Má za to, že tím žalovaný dále oslabuje její možnost účinné procesní obrany. 6. Žalobkyně odkazuje zejména na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 33/11, nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 819/18, další judikaturu Ústavního soudu zdůrazňující princip proporcionality a minimalizace zásahů, jakož i na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 48 Af 27/2016-31. Z této judikatury dovozuje, že v posuzované věci žalovaný překročil meze přípustné namátkové kontroly. 7. Na základě všech výše uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby soud vyslovil nezákonnost daňových kontrol za období červenec až prosinec 2025, zakázal žalovanému v nich dále pokračovat, případně aby alespoň určil nezákonnost postupu spočívajícího v nesdělení důvodů vedení těchto kontrol a přikázal žalovanému tyto důvody sdělit. II. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že u žalobkyně postupně zahájil daňové kontroly za jednotlivá zdaňovací období v souladu s § 85 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád („daňový řád“). 9. K žalobní námitce týkající se nesdělení důvodů kontroly žalovaný uvedl, že při zahájení daňové kontroly není povinen sdělovat své případné pochybnosti, ale pouze vymezit předmět a rozsah kontroly, což v oznámeních vždy učinil. K tomuto odkázal na § 85 odst. 5 daňového řádu, podle něhož oznámení doručované v souvislosti s daňovou kontrolou neobsahuje odůvodnění. 10. Dále vysvětlil obecný průběh daňové kontroly s tím, že v její první fázi dochází ke shromažďování důkazních prostředků a daňový subjekt nese důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení. Teprve následně správce daně vyhodnocuje, zda byla tvrzení prokázána, a pokud pochybnosti přetrvávají, konkretizuje je. Žalovaný má za to, že kontroly u žalobkyně se stále nacházejí v této počáteční fázi. 11. Žalovaný popřel, že by byl nečinný nebo že by žalobkyni bránil v uplatňování jejích práv. Uvedl, že shromažďuje důkazy v součinnosti se žalobkyní i se třetími osobami, přičemž s ohledem na mezinárodní přesah obchodní činnosti žalobkyně je dokazování časově náročné. Současně zdůraznil, že zahájením daňových kontrol došlo k novému běhu lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 3 daňového řádu. 12. K námitce vztahující se k vyhledávací části spisu žalovaný uvedl, že postupoval v souladu s § 66 odst. 2 daňového řádu. Ze soupisu podle něj nesmí být patrný obsah jednotlivých písemností. Současně odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je dočasná informační převaha správce daně při vedení dokazování legitimní. 13. Žalovaný současně namítl, že žalobkyně ve skutečnosti brojí proti nečinnosti, nikoli proti nezákonnému zásahu, a že k ochraně proti nečinnosti měla využít prostředky podle daňového řádu. III. Replika žalobkyně 14. Žalobkyně v replice setrvala na své žalobní argumentaci. Zdůraznila, že obecná možnost zahájit namátkovou kontrolu bez předchozí konkretizace pochybností nepředstavuje bianco šek k provádění svévolných a neúčelných úkonů. 15. Znovu uvedla, že případ je specifický jednak sériovým zahajováním kontrol za po sobě jdoucí období v plném rozsahu, jednak intenzitou zásahu do jejích základních práv v důsledku zadržování nadměrných odpočtů. Tvrdí, že pokud žalovaný již od srpna 2025 prověřoval dřívější období, měl dostatek prostoru získat základní představu o její činnosti a případně konkretizovat pochybnosti pro období následující. 16. Žalobkyně nesouhlasí ani s tvrzením, že kontroly jsou stále v počáteční fázi. Poukazuje na to, že nejstarší z nich trvají již téměř 8 měsíců a že veškeré požadované důkazní prostředky žalovanému předložila. Má za to, že žalovaný měl již dostatek času jejich obsah vyhodnotit a případně formulovat konkrétní pochybnosti. 17. Ve vztahu k vedení spisu žalobkyně znovu zdůrazňuje, že poskytnuté soupisy vyhledávací části spisu neodpovídají požadavkům vyjádřeným v judikatuře Nejvyššího správního soudu, protože neumožňují ani rámcově zjistit povahu a význam zařazených listin. 18. Žalobkyně konečně odmítá argument žalovaného o nesprávně zvoleném žalobním typu. K tomu uvádí, že se nedomáhá vydání rozhodnutí nebo osvědčení, nýbrž ochrany proti faktickým úkonům a postupům správce daně. IV. Posouzení věci krajským soudem 19. Krajský soud se zabýval žalobou podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s., neboť s tím oba účastníci řízení vyjádřili souhlas (resp. žalovaný se ve stanovené lhůtě k dotazu soudu nevyjádřil). 20. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s. ř. s., z něhož vyplývá, že ten, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ 21. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS, který deklaruje, že ochrana „podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, tedy zároveň – splněny podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž ‚zásah‘ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování ‚zásahu‘ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze