5 Azs 6/2011 – Nejvyšší správní soud

64 Az 1/2026- 30 - text  10 64 Az 1/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: X zastoupený Mgr. Vratislavem Tauberem advokátem se sídlem Lidická 960/81, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2026, č. j. OAM-1252/ZA-ZA11-HA06- 2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce podal dne 11. 9. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Jde o státního příslušníka X. Z této země vycestoval do X, odtud následně do X, X, X, X a dne X vstoupil na území ČR. Žalobce je netrestaný a nedisponuje žádným dokladem totožnosti. Jeho rodina zůstala nadále v oblasti X na X. Sourozenci aktuálně žijí v táboře u vesnice X, kde s nimi před odchodem z vlasti pobýval i žalobce. Rodiče se vrátili do města X, odkud pocházejí. Důvodem žádosti je snaha získat práci na území ČR, válka, finanční situace a obava z únosů či zabíjení na území X. 2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodl o podané žádosti žalobce tak, že mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“), neudělil. Vyšel přitom z toho, že žalobce opustil X z důvodu války, obecně špatné bezpečnostní a ekonomické situace a s cílem najít si v ČR práci a pomoci rodině. Žalovaný zdůraznil, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by byl v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo že by měl odůvodněný strach z pronásledování z azylově relevantních důvodů. Žalobce sám uvedl, že nemá žádné politické přesvědčení, není politicky aktivní a neměl žádné problémy se státními orgány. Proto žalovaný uzavřel, že hlavním motivem žádosti je legalizace pobytu v ČR a ekonomická situace, které samy o sobě důvod pro udělení azylu nezakládají. 3. Ve vztahu k doplňkové ochraně žalovaný posoudil bezpečnostní a politickou situaci v X na základě shromážděných informací o zemi původu a připustil, že tento stav není dosud plně stabilizovaný, avšak podle jeho závěru se po pádu X v X postupně zlepšuje. Neshledal, že by žalobci hrozil trest smrti, mučení, nelidské či ponižující zacházení ani vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci ozbrojeného konfliktu. Za významné považoval také to, že ve vlasti bydlí celá jeho rodina, se kterou je v pravidelném kontaktu, tudíž zde má rodinné zázemí. Důvody pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny žalovaný rovněž neshledal. 4. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 8. 4. 2026 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného. Považuje jej za nepřezkoumatelné a nezákonné ve vztahu k posouzení podmínek § 14a odst. 1 a 2 písm. a), b) a c) zákona o azylu. 5. Předně rekapituluje judikaturu správních soudů ohledně dokazování v řízení o udělení mezinárodní ochrany a namítá, že žalovaný nedostál své povinnosti opatřit dostatečně aktuální, přesné a adresné informace o zemi původu žadatele. Při posuzování žádosti vyšel pouze z informace OAMP ze dne 1. 9. 2025, která však představuje obecnou interní zprávu žalovaného a nezohledňuje individuální okolnosti případu ani rizika v oblasti X, odkud žalobce pochází. Na základě této zprávy žalovaný sice připustil, že situace v X není plně stabilizovaná a existují zde překážky návratu, zároveň však bez bližšího zdůvodnění uzavřel, že v případě návratu žalobci nehrozí žádná relevantní újma ve smyslu § 14a zákona o azylu. Vzhledem k tomu, že žalovaný neobstaral žádné podklady vztahující se k situaci v části země, odkud žalobce pochází, neunesl ve věci své důkazní břemeno. 6. Vedle toho žalobce namítl, že žalovaný zkresluje a bagatelizuje jeho azylový příběh, pokud jeho žádost hodnotí jako účelovou a směřující toliko k legalizaci pobytu na území ČR. V této souvislosti poukázal na judikaturu NSS, podle níž samotná snaha legalizovat pobyt nevylučuje existenci důvodů pro poskytnutí mezinárodní ochrany. Žalovaný nezohlednil tvrzení ohledně toho, že v zemi původu není bezpečno a dochází zde k ozbrojeným střetům, při kterých je stříleno po obyvatelích. Ignoroval také tvrzení ohledně zničení rodinného domu rodiny žalobce, nuceného přesídlení do tábora a stále se opakujících ozbrojených střetů v okolí tohoto tábora či v blízké oblasti X. Svému zástupci se žalobce zmínil též o zabití bratra v X, kdy i tato skutečnost by měla být zohledněna. Teprve po vyvrácení těchto tvrzení mohl žalovaný posuzovat, zda se žalobce v rámci X v případě svého návratu může přestěhovat do jiné, bezpečnější oblasti. Obecně pak zůstala nezodpovězena otázka, na jaké místo se žalobce má vrátit a k jakému místu je tedy nutno posuzovat nebezpečí vážné újmy. 7. Podstatou posledního okruhu žalobních námitek je nesouhlas žalobce se závěrem žalovaného, dle kterého se bezpečnostní situace v X po pádu X stabilizovala natolik, aby byl jeho návrat možný. Žalobce naopak tvrdí, že bezpečnostní situace v X zůstává i po změně režimu silně nestabilní, nepříznivá, a nelze vyloučit vznik vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Odkazuje přitom na informace o zemi původu, z nichž podle jeho názoru vyplývají informace o pokračování ozbrojených střetů, výskytu incidentů s výbušnými prostředky, civilních obětech i omezená možnost bezpečného návratu do oblasti X, odkud pochází. 8. Konkrétně žalobce odkazuje na zprávy Agentury Evropské unie pro otázky azylu („EUAA“), ze kterých plyne, že X ani po změnách z X nepředstavuje stabilizovaný prostor umožňující bezpečný návrat osob. Naopak zde nadále dochází k ozbrojeným konfliktům, fragmentaci moci a násilí vůči civilnímu obyvatelstvu. Právě oblast X dle těchto zpráv patří mezi regiony s přetrvávající nestabilní bezpečnostní situací. Mezi X a X zde bylo zaznamenáno 136 bezpečnostních incidentů, kdy ve většině případů šlo o exploze, vzdálené násilí a útoky vůči civilistům, jejichž aktéry byly převážně neidentifikovatelné ozbrojené skupiny. 9. Tyto informace jsou podpořeny i zprávou Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí („OCHA“), ze které se podává, že i v oblastech, ve kterých se část obyvatel pokouší o návrat, zůstávají hlavními překážkami zničená obydlí, nedostatečná infrastruktura a přímé bezpečnostní riziko spojené s nevybuchlou municí. 10. Právě žalobcův původ z oblasti X, kde nadále dochází k bezpečnostním incidentům zapříčiněným přítomností neidentifikovatelných ozbrojených skupin, v kombinaci s výbušnými pozůstatky války, zničeným rodinným zázemím a širší humanitární nestabilitou X, dle jeho názoru odůvodňují závěr o tom, že mu v případě návratu hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. 11. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní námitky považuje za neopodstatněné. Plně odkazuje na napadené rozhodnutí a obsah správního spisu. 13. V průběhu správního řízení bylo dle jeho názoru objasněno, že důvodem žádosti žalobce je legalizace pobytu v ČR, neboť zde hodlá zůstat, pracovat a finančně odtud podporovat svou rodinu ve vlasti. Sám při pohovoru k důvodu svého příchodu uvedl toliko, že mu kamarád poradil, aby sem přijel, pokud chce získat práci. 14. Poukázal na to, že žalobce neuvedl žádné okolnosti svědčící o tom, že by měl být ve vlasti pronásledován za uplatňování politických práv a svobod či z jiných azylových důvodů. Ekonomické potíže v zemi původu či nedostatek pracovních příležitostí zde bez dalšího důvod pro udělení azylu nepředstavují. Připomněl též to, že pro účely legalizace pobytu není možné zneužívat mezinárodní ochranu, nýbrž je třeba využít institutů poskytnutých právní úpravou vztahující se k pobytu cizinců. 15. Žalovaný tedy setrval na závěru, že na straně žalobce převažuje motivace legalizovat si pobyt na území ČR, kde chce žít a pracovat, zatímco návrat do X odmítá především z ekonomických důvodů a kvůli obecně neuspokojivé bezpečnostní situaci. Navrhl proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. V replice žalobce zopakoval, že legalizace pobytu na území ČR, resp. snaha setrvat zde a odvrátit povinnost vrátit se do země původu, je i dle ustálené judikatury NSS vždy jedním z přirozených cílů žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Vedle toho je však vždy nutno posuzovat, zda aktuální bezpečnostní situace v zemi původu konkrétnímu žadateli umožňuje návrat do vlasti, kdy u žalobce tomu tak s ohledem na žalobní argumentaci není. 17. Své žalobní argumenty doplnil o stanovisko Organizace pro pomoc uprchlíkům („OPU“), která v tiskové zprávě ze dne 19. 4. 2026 upozorňuje na problematický trend spočívající v zamítání žádostí občanů X o mezinárodní ochranu s odkazem na údajnou stabilizaci bezpečnostní sit