ÚOHS R0085/2024/VZ – Ruční směrový rušič bezpilotních systémů – nákup

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon“)1 k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle ustanovení § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 28. 4. 2024 návrh navrhovatele –

Podle ustanovení § 249 zákona, ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“), bylo dnem 28. 4. 2024, kdy Úřad obdržel návrh, zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

V podaném návrhu navrhovatel brojil proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky a proti údajnému porušení zákona. Žádal o vyřazení nabídky společnosti URC Systems, spol. s r.o.,

října 3159/29, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava (dále jen „vybraný dodavatel“) a o nové přehodnocení všech nabídek. Návrh a ani jeho přílohy neobsahovaly informace o tom, že by navrhovatel podal v průběhu zadávacího řízení námitky zadavateli. K návrhu nebyl navrhovatelem přiložen doklad o doručení námitek zadavateli nebo případné rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele.

Dne 3. 5. 2024 vydal Úřad usnesení sp. zn. ÚOHS-S0355/2024/VZ, č. j. ÚOHS-18329/2024/500 (dále jen „napadené usnesení“), kterým správní řízení podle ustanovení § 257 písm. d) zákona zastavil, neboť k návrhu navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky nebyl připojen doklad o doručení námitek zadavateli.

Úřad odůvodnil zastavení správního řízení tím, že po přezkoumání náležitostí návrhu a na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky nesplnil podmínky stanovené v § 251 odst. 1 zákona, neboť jeho součástí nebyl (coby zákonem vyžadovaná náležitost návrhu) doklad o doručení námitek zadavateli.

Dne 6. 5. 2024 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Protože napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 3. 5. 2023, rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

Navrhovatel v podaném rozkladu zrekapituloval dosavadní postup v předmětném správním řízení a vyjádřil své překvapení, že Úřad na jedné straně zahájil správní řízení v dané věci a současně vyzval zadavatele, aby mu ve lhůtě 10 dnů zaslal dokumentaci o zadávacím řízení, a na druhou stranu dne 3. 5. 2024 svým usnesením předmětné správní řízení zastavil, aniž by stanovená lhůta uběhla (pozn. 9. 5. 2024 byl poslední den předmětné lhůty).

Následně navrhovatel citoval § 251 odst. 4 a odst. 5 zákona, přičemž odkazoval na § 46 odst. 1 zákona, dle něhož může zadavatel pro účely zajištění řádného průběhu zadávacího řízení požadovat, aby účastník zadávacího řízení v přiměřené lhůtě objasnil předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely nebo doplnil další nebo chybějící údaje, doklady, vzorky nebo modely. Dle tvrzení navrhovatele by se mělo ve smyslu § 46 zákona postupovat obdobně i v průběhu správního řízení, které veřejnou zakázku řeší.

Navrhovatel se domnívá, že pokud by Úřad dále pokračoval v zahájeném řízení, došlo by k odhalení skutečnosti, že navrhovatel zaslal námitku zadavateli, na kterou zadavatel v zákonné lhůtě odpověděl. Dále navrhovatel odkazoval na přílohy rozkladu, kterými byly námitky ze dne 15. 4. 2024 a rozhodnutí zadavatele o námitkách ze dne 18. 4. 2024. Dle názoru navrhovatele se, s odvoláním na v rozkladu jím uvedené skutečnosti, „…jeví pouhé neúmyslné opomenutí či záměna dokumentu přiložit k [n]ávrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele [n]ámitku za nicotné i vzhledem k závažnosti obvinění zadavatele a výši veřejné zakázky“. Svá pochybení „s jednou přílohou“ návrhu považuje za malicherná.

Navrhovatel dále pokládá některá sdělení nebo posouzení Úřadu, např. týkající se jeho postupu s ohledem na procesní ekonomii v předmětném správním řízení, za „naprosto nedůvodná“.

Dále navrhovatel namítal, že Úřadu dle jeho názoru nic nebránilo, aby „pouhým dotazem zadavateli … zjistil, zda mu byla [n]ámitka navrhovatele zaslána a zda na ni reagoval“.

Úřad měl dle názoru navrhovatele přihlédnout ke všem jím uvedeným skutečnostem, avšak protože tak neučinil, navrhuje napadené usnesení „…revokovat např. pro nadměrnou tvrdost zákona, rozpor s dobrými mravy či zjevné zneužití práva“. Navrhovatel namítá, že „…[z] hlediska váhy zákona je určitě nesrovnatelné závažné obvinění zadavatele pro zakázku "ušitou na míru" pro předem daného dodavatele a malicherné pochybení s jednou přílohou

Závěrem svých rozkladových námitek připomněl navrhovatel jím zaslanou stížnost ze dne

Úřad obdržel dne 14. 5. 2024 vyjádření zadavatele ze dne 13. 5. 2024 k podanému rozkladu.

Úřad k podanému rozkladu obdržel rovněž vyjádření vybraného dodavatele ze dne 13. 5. 2024.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle ustanovení § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného

Úřad tím, že napadeným usnesením zastavil správní řízení, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které bylo přistoupeno k potvrzení napadeného usnesení a k zamítnutí rozkladu.

Navrhovatel spatřoval nezákonnost správního řízení v tom, že mu Úřad neumožnil doplnění návrhu, nebo se netázal zadavatele na rozhodné skutečnosti, případně mu neposkytl lhůtu k doplnění návrhu. K působnosti správního řádu však nutno připomenout zásadu subsidiarity správního řádu vůči jiným procesním úpravám – v tomto konkrétním případě subsidiarita správního řádu vůči speciálnímu zákonu č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

Dle speciální úpravy obsažené v ustanovení § 251 odst. 1 zákona musí návrh vedle obecných náležitostí podání stanovených správním řádem obsahovat označení zadavatele, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech, návrhy na provedení důkazů a čeho se navrhovatel domáhá. Navrhovatel je povinen k návrhu připojit v elektronické podobě písemné důkazní prostředky, jejichž provedení navrhl, nejsou-li součástí dokumentace o zadávacím řízení. Součástí návrhu je doklad o složení kauce podle ustanovení § 255 odst. 1 nebo 2 zákona a v případě návrhu zasílaného Úřadu před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku rovněž doklad o doručení námitek zadavateli.

Vzhledem k subsidiaritě správního řádu má přednost speciální právní úprava zákona, jenž stanovuje povinné součásti návrhu – tedy, mimo jiné, i doklad o doručení námitek zadavateli.2

Navrhovatel v podaném rozkladu dále vyjádřil své překvapení, že Úřad sice zahájil správní řízení v dané věci a současně vyzval zadavatele k zaslání dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě 10 dnů, avšak v průběhu této lhůty svým usnesením ze dne 3. 5. 2024 předmětné správní řízení zastavil.

Předně nutno konstatovat, že zjištěním nedostatku návrhu, jenž spadá pod některý z taxativně uvedených důvodů § 257 zákona a s kterým zákon bez dalšího spojuje zastavení správního řízení, Úřadu nezbylo než toto řízení zastavit. V případě nepřipojení dokladu o doručení

Splnění zákonného požadavku na připojení dokladu o doručení námitek zadavateli posuzovaly opakovaně i správní soudy. Např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 97/2016–84 ze dne 18. 10. 2017, potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 364/2017–47 ze dne 24. 10. 2018, se zabýval problematikou důkazních prostředků vhodných k prokázání (včasnosti) doručení námitek zadavateli. Právní věta tohoto rozsudku se k povaze dokladu o doručení námitek zadavateli vyslovila tak, že „při absenci zákonné definice toho, co se rozumí dokladem o doručení námitek zadavateli, je třeba za takový doklad považovat v zásadě jakýkoli doklad (např. rozhodnutí o námitkách v návaznosti na podací lístek pošty), z něhož lze bez důvodných pochybností osvědčit okolnosti řádného doručení námitek zadavateli.“.

Z rozsudků správních soudů i správní praxe Úřadu tedy vyplývá, že k návrhu lze přiložit jakýkoli dokument, z něhož vyplývá, kdy došlo k podání námitek zadavateli; může to tedy být i například rozhodnutí zadavatele o námitkách, ve kterém je uvedeno datum doručení námitek. Nicméně již z dokladu přiloženého k návrhu musí být zjistitelné, že námitky byly

Navrhovatel v rozkladu odkazoval na § 46 odst. 1 zákona a tvrdil, že se mělo ve smyslu uvedeného ustanovení zákona postupovat obdobně i v průběhu předmětného správního řízení, které veřejnou zakázku řeší. Navrhovatel namítal, že Úřadu nic nebránilo, aby se se svým dotazem obrátil na zadavatele a zjistil, zda mu byla námitka navrhovatele zaslána.

Nutno předeslat, že § 46 zákona určuje pravidla pro postup zadavatele při objasnění nebo doplnění údajů, dokladů, vzorků nebo modelů předložených účastníky zadávacího řízení za účelem splnění zadávacích podmínek. Je-li to pro zajištění řádného průběhu zadávacího řízení nezbytné, může zadavatel požadovat, aby účastník zadávacího řízení objasnil nebo doplnil skutečnosti jím uváděné a deklarované údaji, doklady, vzorky nebo modely. V takovém případě musí zadavatel účastníku zadávacího řízení poskytnout přiměřenou lhůtu pro jejich doplnění nebo objasnění. Žádost o doplnění nebo objasnění může být zadavatelem opakována a je ji možné prodloužit nebo prominout její zmeškání.3 Na základě uvedeného je nepochybné, že § 46 zákona upravuje postup zadavatele a účastníků zadávacího řízení. V šetřeném případě tedy Úřad nebyl oprávněn aplikovat postup § 46 zákona vůči zadavateli, jak navrhl v rozkladu navrhovatel. Úřad je povinen nahlížet na návrh a posoudit jej v souladu se speciálním ustanovením § 251 zákona, jež je součástí řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Ustanovení § 251 konkrétně stanovuje specifické náležitosti návrhu, jež lze podat proti všem úkonům i opomenutím zadavatele, které nejsou v souladu se zákonem a v jejichž důsledku vznikla nebo hrozí újma na právech navrhovatele.

Dále nelze souhlasit ani s námitkou navrhovatele, že v bodě 16 napadeného usnesení uvedená argumentace Úřadu ohledně zastavení řízení – tj. zohlednění procesní ekonomie a vyhnutí se zbytečným nákladům pro účastníky řízení – byla „naprosto nedůvodná“. Naopak, tato argumentace je zcela důvodná a v souladu se všemi zásadami a principy prolínajícími se skrz veškerá ustanovení zákona.

Napadené usnesení v bodech 7 až 16 odůvodnění velmi detailně vysvětluje zákonem stanovený důsledek absence dokladu o doručení námitek zadavateli, pokud nebyl tento doklad zaslán spolu s návrhem. S argumentací v této části napadeného usnesení se lze ztotožnit. Stručně shrnuto, pokud navrhovatel nesplní všechny náležitosti návrhu zakotvené v § 251 zákona, pak musí Úřad zahájené řízení v souladu s § 257 zákona zastavit. Zákon neumožňuje Úřadu odchýlit se od tohoto postupu. Úřad tedy ve svém postupu nepochybil, když v předmětné věci nevyzval navrhovatele nebo zadavatele k jakémukoli doplnění návrhu.

Závěrem rozkladu navrhovatel připomněl svou stížnost ze dne 18. 3. 2024 adresovanou Úřadu (dále jen „stížnost“). Přípisem nazvaným „Sdělení k podnětu“ č. j. ÚOHS-15007/2024/523 ze dne 11. 4. 2024, sp. zn. P0255/2024/VZ, byl navrhovatel Úřadem informován, že podle § 258 odst. 2 zákona platí, že podnět k zahájení řízení z moci úřední, který podá stěžovatel, jenž v téže věci nevyužil možnosti podat námitky, se nevyřizuje.

Institut námitek dle § 241 odst. 1 zákona umožňuje účastníkům zadávacího řízení vznést své námitky v souvislosti např. vysvětlením zadávací dokumentace vůči zadavateli a garantuje jim řádnou odpověď zadavatele. Z informací obsažených v dokumentaci o zadávacím řízení však vyplývalo, že navrhovatel proti zadávacím podmínkám, jejichž údajná nezákonnost byla předmětem stížnosti, resp. směřovala proti postupu zadavatele v souvislosti s vysvětlením zadávací dokumentace, námitky dle § 241 odst. 1 zákona nepodal, ačkoliv k jejich podání dle uvedeného ustanovení zákona oprávněn byl. Proto k obsahu stížnosti nebylo možné přihlédnout.

Odůvodnění tohoto rozhodnutí lze shrnout následovně. Navrhovatel podal návrh na zahájení správního řízení ve věci přezkumu postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky.

Navrhovatelovy námitky obsažené v rozkladu byly vyhodnoceny jako nedůvodné.

Závěrem lze tedy shrnout, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když zastavil správní řízení podle § 257 písm. d) zákona, neboť k návrhu nebyl připojen doklad doručení námitek zadavateli.

Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu byla přezkoumána i zákonnost napadeného usnesení, jeho věcná správnost v rozsahu vznesených námitek a současně byla přezkoumána i zákonnost postupu Úřadu, přičemž napadené usnesení bylo shledáno zákonným a věcně správným.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k názoru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu

Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, Hradčany, 160 00 Praha 6

Ing. Dan Richter, Trojická 386/1, 128 00 Praha 2

Mgr. Lenka Němcová, advokátka, ev. č. ČAK 16533, společník FORLEX s.r.o., advokátní kanceláře,

října 3159/29, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava