ÚOHS R0186/2025/VZ – Rekonstrukce a modernizace Střední uměleckoprůmyslové školy

Úřad obdržel dne 20. 10. 2025 návrh navrhovatele z téhož dne na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku „Rekonstrukce a modernizace Střední uměleckoprůmyslové školy keramické a sklářské Karlovy Vary – správce stavby – opakované zadání“. Tímto dnem bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)1 ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

Dne 11. 12. 2025 Úřad napadeným rozhodnutím návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) ZZVZ zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. Podle navrhovatele měl zadavatel, pokud si to vyhradil v zadávacích podmínkách, postupovat podle § 113 ZZVZ a zabývat se mimořádně nízkou nabídkovou cenou (dále jen „MNNC“) vybraného dodavatele, a to i v případě dynamického nákupního systému. Úřad v napadeném rozhodnutí popsal postup zadávání veřejných zakázek v dynamickém nákupním systému. Podle jeho výkladu v něm nejsou automaticky aplikována běžná pravidla části druhé ZZVZ týkající se základních ustanovení o zadávacích řízeních, ani části čtvrté ZZVZ upravující postup v nadlimitním režimu.

U zvláštního postupu v podobě dynamického nákupního systému, resp. zadávání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému, obecně platí, že pravidla a povinnosti týkající se posouzení MNNC ve smyslu § 113 ZZVZ, jež se jinak vztahují na zadávání veřejných zakázek v nadlimitním režimu, se standardně neuplatní, když tyto jsou upraveny v části čtvrté ZZVZ a tento zákon nestanovuje jejich užití v daném případě ani obdobně. Úřad uvedl, že ZZVZ zadavateli povinnost jednat podle § 113 ZZVZ v případě zvláštního postupu podle části šesté neukládá. Institut MNNC se tak aktivuje i v daném případě pouze za předpokladu, že je jeho využití vyhrazeno v zadávacích podmínkách, jimiž je zadavatel povinen se řídit.

Úřad v napadeném rozhodnutí učinil závěr, že zadavatel nebyl v případě zadávání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému povinen uplatnit postup posouzení existence

Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne

Navrhovatel v podaném rozkladu nesouhlasí se závěry Úřadu týkajícími se postupu zadavatele při aplikaci jeho výhrady v zadávacích podmínkách k použití § 113 ZZVZ.

Uvedl, že nabídková cena vybraného dodavatele činila 10 988 400 Kč bez DPH, tedy byla o 1/3 nižší než zadavatelem stanovená předpokládaná hodnota veřejné zakázky a současně o 1/2 nižší než zadavatelem stanovená maximální nabídková cena. Pokud by byla nabídková cena vybraného dodavatele porovnávána s předpokládanou hodnotou a maximální nabídkovou cenou předchozích zadávacích řízení s prakticky stejným předmětem plnění, nezbylo by než dospět k závěru, že nabídková cena vybraného dodavatele byla o více než 50 % nižší než

Navrhovatel je přesvědčen, že právě uvedená odchylka nabídkové ceny vybraného dodavatele od zadavatelem stanovené předpokládané hodnoty veřejné zakázky (resp. zadavatelem stanovené maximální nabídkové ceny) měla u zadavatele vyvolat pochybnost (podezření) ve vztahu k možné přítomnosti MNNC, a to zejména za situace, když přítomnost MNNC zadavatel posuzoval, avšak tuto neidentifikoval, jak tvrdil ve vyjádření adresovaném Úřadu. Pokud zadavatel v rámci vyjádření předloženého Úřadu uvedl, že MNNC neidentifikoval, podle navrhovatele je nutno dospět k závěru, že zadavatel fakticky realizoval postup podle § 113

Navrhovatel je si vědom skutečnosti, že v rámci veřejných zakázek zadávaných v dynamickém nákupním systému není zadavatel povinen postupovat podle § 113 ZZVZ, avšak vyjma situace, kdy si možnost takového postupu vyhradí v zadávacích podmínkách veřejné zakázky.

Navrhovatel je, a to i při znalosti dosavadní rozhodovací praxe Úřadu, přesvědčen, že vyhradíli si zadavatel při zadávání veřejné zakázky zadávané v dynamickém nákupním systému právo postupovat podle § 113 ZZVZ, tedy právo posuzovat MNNC a postupovat při jejím zdůvodnění dle pravidel stanovených v uvedeném ustanovení, stává se pro něj postup podle § 113 ZZVZ obligatorním, nikoli fakultativním, jak tvrdí Úřad.

Zadavatel ve svém obsáhlém vyjádření podrobně popsal průběh zadávacího řízení. Uvedl, že nevyužil vyhrazeného práva postupovat podle § 113 ZZVZ, tedy jej vůbec neaktivoval. Úvaha navrhovatele podle jeho názoru pouze překrucuje vyjádření zadavatele, který trvá na tom, že výhrada práva postupovat podle § 113 ZZVZ neznamená povinnost takto postupovat.

Vybraný dodavatel uvedl, že navrhovatel opírá své tvrzení o postupu zadavatele podle § 113

I kdyby však v řešené věci byl zadavatel povinen podle § 113 ZZVZ postupovat, tak to stále neznamená, že by bylo zakázáno smlouvu s vybraným dodavatelem uzavřít nebo následně plnit, když podle konstantní rozhodovací praxe Úřadu platí, že je zcela na uvážení zadavatele, zda účastníka zadávacího řízení, jehož nabídkovou cenu ve vztahu k předmětu veřejné zakázky považuje za MNNC, v zadávacím řízení ponechá či nikoliv. Na takový závěr je nezbytné usuzovat i z pojetí § 48 odst. 4 ZZVZ, podle kterého je vyloučení účastníka s MNNC možností, nikoliv povinností zadavatele. Vybraný dodavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad navrhovatele zamítl.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu mi předal spis spolu se svým stanoviskem k rozhodnutí o rozkladu.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dospěl jsem k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl v souladu s právními předpisy.

Zadavatel zadával veřejnou zakázku v dynamickém nákupním systému. V čl. 10 výzvy k podání nabídky zadavatel mj. stanovil, že si „vyhrazuje následující práva při zadávání této zakázky: - postupovat dle § 46, § 104, § 113, § 124 ZZVZ, - vyloučit účastníka řízení z důvodů uvedených v § 48 ZZVZ, - zrušit řízení“.

Úřad v napadeném rozhodnutí správně poukázal na to, že dynamický nákupní systém se řadí mezi zvláštní postupy dle ZZVZ upravené v jeho části šesté, přičemž se nejedná o zadávací řízení (§ 3 ZZVZ) a v jeho případě tak nejsou automaticky aplikována ani veškerá běžná pravidla části druhé ZZVZ týkající se základních ustanovení o zadávacích řízeních, ani části čtvrté ZZVZ upravující postup v nadlimitním režimu.

Smyslem zavedení dynamického nákupního systému byla snaha o zjednodušení a zrychlení zadávacího řízení za využití výhradně elektronických prostředků komunikace. Jak uvádí komentářová literatura, podstatou dynamického nákupního systému je „zjednodušení, zrychlení a zvýšení transparentnosti zadávání veřejných zakázek při využití výhradně elektronických prostředků, jelikož již od počátku je DNS realizován plně elektronicky. Podstatou

K zavedení dynamického nákupního systému tak zadavatele obvykle vede snaha zjednodušit a zrychlit procesy zadávání veřejných zakázek na zákonem vymezená plnění, tedy snaha zefektivnit procesy, které by nebyly tak efektivní při využití jiných, zákonem dovolených postupů. Jak vyplývá z výše uvedeného, zákonodárce přistoupil i ke zjednodušení postupů oproti dříve účinnému zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Je tedy třeba k výkladu

Vzhledem k tomu, že dynamický nákupní systém je řazen mezi zvláštní postupy zadavatele, neaplikují se při jeho zavádění automaticky všechna ustanovení ZZVZ. To však neznamená, že by si možnost využití dalších ustanovení zadavatel nemohl vyhradit.

Co se týče MNNC, zadavateli ZZVZ povinnost jednat podle § 113 v případě zvláštního postupu podle části šesté ZZVZ neukládá, čímž se tento postup ze zákona neuplatní ani v případě šetřené veřejné zakázky.

Zadavatel si v zadávacích podmínkách veřejné zakázky vyhradil mj. i právo postupovat podle § 113 ZZVZ týkající se posuzování existence MNNC. Uvedené však neznamená, že v případě zadávání veřejné zakázky bylo povinností zadavatele postupovat při posuzování nabídek v souladu s pravidly stanovenými v § 113 ZZVZ, tedy že jeho povinností bylo posuzovat existenci MNNC v nabídce vybraného dodavatele.

Pokud ZZVZ nestanoví povinnost podle určitého ustanovení postupovat, je to pouze zadavatel, kdo se rozhoduje, zda využije oprávnění k určitému postupu nebo nikoliv, a to i pokud výhradu uvede v zadávací dokumentaci.

V ZZVZ je možno nalézt několik případů, kdy je zadavateli dána možnost určitým způsobem postupovat, přičemž je na jeho uvážení, zda této možnosti využije, či nikoliv. Tím zákonodárce přenesl na zadavatele jak více autonomie při rozhodování o postupech při zadávání veřejné zakázky, tak ale i odpovědnosti za své kroky.

Pokud si zadavatel vyhradil právo postupovat podle určitého ustanovení, vyhradil si skutečně pouze oprávnění, resp. možnost, a nikoliv povinnost podle daného ustanovení postupovat.

Navrhovatel namítá, že zadavatel ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že MNNC „neidentifikoval“, z čehož dovozuje, že se jí musel zabývat, a proto měl postupovat podle § 113

Úřad opakovaně konstatuje, že institut MNNC je ve smyslu ZZVZ nástrojem ochrany samotného zadavatele a je tedy pouze na něm, jakým způsobem nabídkovou cenu vybraného dodavatele ve vztahu k tomuto institutu posoudí. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Úřadu, tento nemá pravomoc přezkoumávat existenci MNNC v jednotlivých nabídkách, neboť by tím vstupoval do myšlenkových procesů zadavatele. Jeho pravomoc spočívá pouze v možnosti přezkoumat, zda posouzení proběhlo v souladu se zákonem a zadávacími podmínkami (viz např. rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0278/2021/VZ, ÚOHS-R0169/2021/VZ). Posouzení výše nabídkových cen ve vztahu k předmětu veřejné zakázky náleží do kompetence zadavatele.

Na shora uvedeném nemůže nic změnit ani námitka navrhovatele ohledně stanovené předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Z § 16 odst. 1 ZZVZ vyplývá, že zadavatel je povinen stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, čímž se rozumí zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Pro stanovení předpokládané hodnoty v dynamickém nákupním systému je rozhodná souhrnná předpokládaná hodnota všech veřejných zakázek, které mohou být v dynamickém nákupním systému zadány.

Zadavatel v daném případě nestanovil v zadávací dokumentaci nebo ve výzvě k podání nabídek žádné podrobnější informace k MNNC podle § 113 odst. 2 ZZVZ, tedy neurčil cenu nebo náklady, které bude považovat za MNNC, ani způsob určení MNNC. Argumentace navrhovatele, že cena vybraného dodavatele je mimořádně nízká, neboť je zásadně nižší oproti dříve stanovené předpokládané hodnotě, není opodstatněná, neboť podle § 28 odst. 1 písm. o) ZZVZ je MNNC nabídková cena nebo náklady uvedené účastníkem zadávacího řízení, které se jeví jako mimořádně nízké ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, nikoli tedy ve vztahu k předpokládané hodnotě veřejné zakázky ani ve vztahu k nabídkovým cenám ostatních účastníků zadávacího řízení, jak tvrdí navrhovatel. Tím však nepopírám, že podstatný rozdíl mezi stanovenou předpokládanou hodnotou veřejné zakázky a nabídkovou cenou může obecně být jednou z indicií, že by se o MNNC mohlo jednat.

Lze tedy uzavřít, že zadavatel nebyl povinen postupovat podle § 113 ZZVZ, i když si právo podle tohoto ustanovení postupovat vyhradil ve výzvě k podání nabídky. Bylo jen na jeho uvážení, zda tohoto práva využije či nikoli.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se ZZVZ a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.