na odkaz navrhovatele na praxi v jiných městech, ve kterých určitý právní akt upravující mj.
vánoční trhy dle názoru navrhovatele existuje. Skutečnost, že navrhovatel s vysvětlením
zadavatele nesouhlasí a nadále trvá na vydání tržního řádu s odkazem na praxi v jiném městě
nebo má jinou představu o podobě bezpečnostního režimu, nemůže sama o sobě způsobit
35
Č.j.: ÚOHS-11758/2026/500
nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách. Úřad proto uzavírá, že ač zadavatel nevypořádal
každý jeden dílčí argument navrhovatele uvedený v námitkách, postihnul gros námitky
navrhovatele (tvrzení, že koncesionář nese absolutní odpovědnost za zajištění bezpečnosti bez
odpovídající pravomoci). Zadavatel srozumitelně vysvětlil, že k přenesení odpovědnosti
za bezpečnost nedochází, vysvětlil úlohu pořadatelské služby, jejíž existenci ve smlouvě
vyžaduje, a rovněž zdůraznil, že dohled nad veřejným prostranstvím náleží policii. Z rozhodnutí
o námitkách je tedy zřejmé, proč zadavatel námitky navrhovatele odmítl i proč zadavatel
považuje tvrzení navrhovatele za lichá, stejně tak proč považuje svůj postup za souladný se
zákonem a naplnil tak povinnost stanovenou v § 245 odst. 1 zákona.
Netransparentní vymezení podmínek odpovědného zadávání
143. Navrhovatel dále namítá, že zadavatel porušil § 6 a § 36 odst. 3 zákona tím, že stanovil
povinnost dodavatele dodržovat zásady odpovědného zadávání pouze prostřednictvím
neurčitých proklamací, aniž by tyto povinnosti konkretizoval. Zadávací dokumentace operuje
dle navrhovatele s neurčitými pojmy, jako jsou „férové vztahy“ či „důstojné podmínky“, které
nejsou jasně definovány a jejichž praktický dosah není zřejmý. Neurčitost těchto pojmů podle
navrhovatele znemožňuje dodavatelům předem zjistit rozsah jejich povinností a vytváří
prostor pro potenciální libovůli zadavatele při kontrole nebo vymáhání těchto zásad.
Navrhovatel dále namítá, že pokud zadavatel požaduje splnění podmínek týkajících se zásad
sociálně a enviromentálně odpovědného zadávání a zásady inovace, měl jednoznačně stanovit
konkrétní mechanismy nebo povinnosti, podle nichž má být tento závazek naplňován. Jelikož
tak zadavatel neučinil, navrhovatel dovozuje, že zadávací dokumentace je v této části neurčitá
a nesplňuje požadavky transparentnosti.
144. Zadavatel tuto námitku navrhovatele odmítl jako nedůvodnou, neboť je přesvědčen, že
požadavky vymezené v čl. 5 zadávací dokumentace byly stanoveny v souladu se zákonem,
který umožňuje, nikoliv ukládá, jejich konkretizaci prostřednictvím přesně měřitelných
parametrů. Zadavatel dále uvedl, že požadavek na předložení čestného prohlášení o
odpovědném veřejném zadávání je formulován v souladu se zákonem a nepředstavuje
nepřiměřenou či neurčitou povinnost. Zadavatel tedy zřejmě nepovažoval za nutné blíže
specifikovat mechanismy naplnění zásad odpovědného zadávání.
145. Na tomto místě Úřad považuje za vhodné předně uvést několik obecných východisek
vztahujících se k uplatnění zásad sociálně a environmentálně odpovědného zadávání a zásady
inovací ve smyslu § 6 odst. 4 zákona. Komentářová literatura uvádí, že zásady sociálně a
environmentálně odpovědného zadávání a zásada inovací představují tzv. sekundární zásady,
které se neuplatní vždy a ve všech zadávacích řízeních, ale pouze tam, kde je to s ohledem na
smysl, účel a předmět veřejné zakázky vhodné. Zadavatel však musí vždy objektivně zvážit, zda
je v případě dané veřejné zakázky aplikace těchto zásad vhodná, a svůj postup být schopen
transparentně odůvodnit.
146. Komentářová literatura přitom zdůrazňuje, že nejvhodnějším prostorem pro promítnutí zásad
odpovědného zadávání jsou zpravidla podmínky účasti a hodnoticí kritéria, tedy části zadávací
dokumentace, které mají největší potenciál ovlivnit kvalitu budoucího plnění. Komentářová
literatura dále upozorňuje, že sociálně a environmentálně odpovědné zadávání i zásada
inovací zahrnují celou řadu dílčích hledisek, která se mohou významně lišit podle povahy
předmětu veřejné zakázky. Zadavatel by tak měl identifikovat ty dílčí aspekty, jejichž aplikaci
36
Č.j.: ÚOHS-11758/2026/500
vyhodnotí jako vhodnou, a při zohlednění zásad postupovat funkčně, nikoli formalisticky.
Komentářová literatura upozorňuje, že v praxi zadavatelé často zaměňují implementaci
zásady odpovědného zadávání za prosté zopakování povinností, které již plynou dodavateli
přímo ze zákona (např. povinnost dodržovat pracovněprávní předpisy, BOZP či nakládat
s odpady v souladu se zákonem). Takový postup však nenaplňuje účel zásad odpovědného
zadávání, neboť nepřináší žádný posun nad rámec minimálních právních standardů. Smyslem
a účelem těchto zásad totiž není pouhá deklarace obecného zájmu zadavatele na odpovědném
přístupu, ale především zajištění toho, aby v zadávacím řízení byly (tam, kde je to vzhledem
k povaze a smyslu zakázky vhodné) reálně zohledněny takové sociální, environmentální či
inovativní aspekty, které přesahují běžnou zákonnou úpravu. Veřejné zakázky by tak při
zohlednění uvedených zásad měly sloužit jako pozitivní motivační prvek pro hospodářské
subjekty. Těm totiž není stanovena přímá povinnost k posunu v uvedených oblastech
prostřednictvím administrativních a jiných nástrojů přímé právní regulace, ale jsou k posunu
v těchto oblastech pozitivně motivováni.1 Lze tedy konstatovat, že účelem zásad
odpovědného zadávání není formální prohlášení či opakování zákonných povinností, ale
vytvoření reálného a předvídatelného rámce, který motivuje dodavatele k řešením
přispívajícím k udržitelným či inovativním cílům. Pokud tedy zadavatel deklaruje, že zásadu
odpovědného zadávání zohledňuje, je potřeba, aby tak činil konkrétním způsobem, který má
ve vztahu k předmětu zakázky skutečný význam.
147. K zásadám odpovědného zadávání se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 10
As 328/2023 – 44 ze dne 29. 10. 2024, ve kterém konstatoval, že „(…) [z]e samotných zásad
odpovědného zadávání pro zadavatele nevyplývají samy o sobě žádné konkrétní povinnosti.
Zásady neurčují, jaká konkrétní opatření má zadavatel ve vztahu k odpovědnému zadávání
přijmout, ani míru ochrany, kterou by měl zadavatel chráněným zájmům věnovat. Širokou míru
uvážení zadavatele při volbě konkrétních opatření umocňuje také skutečnost, že se zásada
environmentálně odpovědného zadávání neuplatní v případě, že to není vzhledem k povaze a
smyslu zakázky možné (od 16. 7. 2023 vhodné). Konkrétní podoba přijatých opatření tak bude
z velké míry záviset na potřebách zadavatele a z nich vyplývajícího nastavení zadávacího
řízení.“.
148. Způsob, jakým zadavatel environmentální aspekty zohlední, je tedy věcí jeho uvážení. Pokud
se však zadavatel rozhodne některou ze zásad využít, musí být ze zadávacích podmínek zřejmé,
jakým způsobem se tato zásada v dokumentaci promítá a jak souvisí s povahou zadávaného
plnění. Pouhá deklarace zásady bez bližšího věcného obsahu či opakování obecných
zákonných povinností totiž nenaplňuje smysl a účel § 6 odst. 4 zákona.
149. Úřad tak i s přihlédnutím k výše uvedených východiskům přistoupil k posouzení, zda zadavatel
dostál zákonným požadavkům na transparentnost a přezkoumatelnost rozhodnutí
o námitkách, tj. zda se dostatečně podrobně a srozumitelně vypořádal s námitkami, kterými
navrhovatel napadal právě nezákonné vymezení podmínek týkajících se zásad odpovědného
zadávání a zásady inovací.
1
PODEŠVA, V., VOTRUBEC, J., SOMMER, L., FLAŠKÁR, M., HARNACH, J., MĚKOTA, J., JANOUŠEK, M. a kol. Zákon o
zadávání veřejných zakázek: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-3-4]. ASPI_ID KO134_2016CZ.
Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.
37
Č.j.: ÚOHS-11758/2026/500
150. Navrhovatel konkrétně namítá, že zadavatel v zadávací dokumentaci stanovil povinnost
dodavatele zavázat se k dodržování zásad odpovědního zadávání, nicméně nevymezil žádné
konkrétní povinnosti jejich naplnění. Zadavatel požaduje toliko podpis čestného prohlášení,
jehož materiální obsah není jasně definován, přičemž užívá neurčité pojmy jako jsou „férové
poddodavatelské vztahy“ či „minimalizace dopadů na životní prostředí“. Podle navrhovatele
jde o čistě formální přístup k zásadám, který neumožňuje dodavatelům předvídat rozsah
závazků a vytváří prostor pro následnou libovůli zadavatele při kontrole a vymáhání těchto
povinností. Navrhovatel proto trvá na tom, že zadavatel nestanovil zadávací podmínky
v podrobnostech nezbytných pro podání nabídky ve smyslu § 36 odst. 3 zákona. Námitky
v této části tedy nezpochybňují užití zásad jako takových, ale požadují, aby v situaci, kdy se
zadavatel rozhodl tyto zásady uplatnit, měly konkrétní a srozumitelný obsah ve vztahu
k předmětu plnění koncese.
151. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách reagoval na tyto námitky pouze obecně, když konstatoval,
že požadavky vymezené v čl. 5 zadávací dokumentace byly stanoveny v souladu se zákonem,
který umožňuje, nikoliv ukládá, jejich konkretizaci prostřednictvím přesně měřitelných
parametrů. Použití čestného prohlášení je dle zadavatele běžným a zákonným postupem,
který odpovídá povaze plnění a možnostem kontroly jejich dodržování. Zadavatel dále
poukázal na to, že způsob kontroly dodržování těchto zásad popsal ve vysvětlení zadávací
dokumentace, ve kterém konstatoval, že kontrola bude probíhat v případě, kdy to vyplývá
z právních předpisů nebo na základě podnětu. Úřad po provedeném posouzení dospěl
k závěru, že zadavatel nenaplnil svou povinnost vyjádřit se s dostatečnou mírou detailu
k podstatě navrhovatelem uplatněné argumentace. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách
pouze navrhovatele ujistil o zákonnosti svého postupu, aniž by reagoval na podstatnou část
námitky, která směřovalo ke konkretizaci obsahu jednotlivých povinností, které vybraný
dodavatel ve vztahu k zásadám odpovědného zadávání musí dodržovat, a mechanismu
uplatňování těchto zásad.
152. Úřad připomíná, že odborná literatura zdůrazňuje, že volba konkrétních opatření je v rámci
zákonných mantinelů věcí uvážení zadavatele, nicméně pokud se zadavatel rozhodne zásady
v rámci dané zakázky uplatnit, musí být z jeho postupu zřejmé, jak byly zohledněny a proč
zvolil právě takovou podobu implementace. V projednávaném případě zadavatel v čl. 5
zadávací dokumentace, ve kterém specifikoval podmínky týkající se zásad odpovědného
zadávání a zásady inovace, užil řadu obecných pojmů, jako „férové vztahy“, „důstojné
podmínky“ či „minimalizace dopadů na životní prostředí“, které navrhovatel ve svých
námitkách označuje za neurčité a umožňující různý výklad, kdy poukazuje na to, že například
požadavek na „férové vztahy“ může být chápan různými způsoby a ovlivňovat různé aspekty
poskytovaného plnění (způsobu kalkulace mezd zaměstnanců, nastavení smluvních podmínek
či splatnost faktur). Za této situace bylo na zadavateli, aby v rozhodnutí o námitkách konkrétně
vyjasnil, jaký obsah těmto pojmům podle jeho přesvědčení přináleží, co si pod nimi
představuje ve vztahu k plnění této konkrétní veřejné zakázky, tj. jaký standard chování nebo
způsob plnění od dodavatele očekává, z čeho toto jeho přesvědčení vyplývá (z čeho mohl
odborně zdatný dodavatel nabýt totožnou vědomost) a jak hodlá jejich naplnění ověřovat.
Jelikož se jedná o skutečnosti přímo související s předvídatelností rozsahu budoucích závazků
dodavatele, bylo povinností zadavatele se jimi v rozhodnutí o námitkách věcně zabývat.
38
Č.j.: ÚOHS-11758/2026/500
153. Zadavatel však v rozhodnutí o námitkách žádné takové vysvětlení neposkytl. Nevyložil, co se
přesně pod jednotlivými pojmy uvedenými navrhovatelem v námitkách použitými v čl. 5
zadávací dokumentace rozumí, neidentifikoval žádné dílčí povinnosti, které mají být ve vztahu
k těmto zásadám naplněny, ani neuvedl, jakým mechanismem bude jejich dodržování
ověřováno mimo obecný odkaz na právní předpisy či možné podněty, resp. z čeho mohli
dodavatelé takové informace čerpat. Zadavatel tak nenabídl žádný výkladový rámec, který by
umožnil přezkoumat smysl a účel těchto požadavků, ani nijak nereagoval na navrhovatelem
vznesené otázky ohledně konkrétního obsahu pojmů použitých v zadávací dokumentaci, resp.
absenci vysvětlení jejich obsahu v samotné zadávací dokumentaci. Tím zadavatel nenaplnil
svou povinnost podle § 245 odst. 1 zákona, neboť se nevypořádal s podstatou námitek a
neposkytl dostatečné důvody, které by činily jeho rozhodnutí přezkoumatelným.
Závěr
154. Úřad na základě výše uvedeného uzavírá, že rozhodnutí o námitkách vykazuje
v projednávaném případě dvě zásadní vady, které způsobují jeho nepřezkoumatelnost
pro nedostatek důvodů podle § 245 odst. 1 zákona. První z nich spočívá v tom, že zadavatel
zcela opomenul reagovat na konkrétní námitku navrhovatele týkající se bodovací stupnice
a absence rozdílových znaků mezi jednotlivými stupni, přestože se jednalo o klíčovou výhradu
významnou pro transparentnost a přezkoumatelnost hodnocení nabídek. Druhá vada spočívá
v tom, že zadavatel neposkytl žádné věcné vysvětlení k obsahu a praktickému naplnění zásad
odpovědného zadávání a zásady inovací, přestože navrhovatel zcela konkrétně namítal
neurčitost jednotlivých požadavků zadavatele vymezených v zadávací dokumentaci a absenci
mechanismů jejich uplatnění. U obou těchto námitek zadavatel setrval pouze na obecných
tvrzeních o zákonnosti svého postupu, aniž by se vypořádal s jejich podstatou, což činí
rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelným.
155. Úřad pro úplnost uvádí, že se věcně dále nezabýval námitkami navrhovatele, včetně otázky,
zda jsou samotná hodnoticí kritéria a s nimi související bodovací stupnice či zadávací podmínky
týkající se zásad odpovědného zadávání a zásady inovace vymezeny v souladu se zákonem, a
to s ohledem na zjištění, že rozhodnutí o námitkách trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro
nedostatek důvodů, a to jak ve vztahu k námitce směřující proti bodovací stupnici, tak ve
vztahu k námitce týkající se neurčitosti povinností souvisejících se zásadami odpovědného
zadávání a zásadou inovací. Tato vada rozhodnutí o námitkách sama o sobě představuje důvod
pro uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 5 zákona, a proto je posuzování ostatních
skutečností uplatněných navrhovatelem v této fázi řízení nadbytečné.
156. Obiter dictum Úřad dodává, že ačkoliv v projednávaném případě přezkoumával toliko
zákonnost rozhodnutí o námitkách dle § 245 odst. 1 zákona a nepřistoupil k meritornímu
posouzení navrhovatelem napadených zadávacích podmínek, nelze přehlédnout určité
souvislosti, které mohou mít při dalším postupu zadavatele v souvislosti se zadáváním koncese
zásadní význam. Pokud toto rozhodnutí, kterým Úřad přistoupil ke zrušení rozhodnutí
o námitkách, nabude právní moci, bude zadavatel povinen se námitkami navrhovatele znovu
zabývat a podrobně a srozumitelně se vyjádřit ke všem skutečnostem v nich uvedených tak,
aby odůvodnění odpovídalo požadavkům zákona. I pokud zadavatel v novém rozhodnutí
o námitkách svůj postup obhájí, což v tuto chvíli nelze předjímat, bude následně povinen podle
těchto zadávacích podmínek postupovat v koncesním řízení, mj. pak provést hodnocení
nabídek. V této fázi bude muset zadavatel zajistit, aby jeho postup splňoval základní zásady
39
Č.j.: ÚOHS-11758/2026/500
zadávání veřejných zakázek, zejména zásadu transparentnosti. Hodnocení nabídek je jednou
z nejdůležitějších fází celého procesu zadávání veřejných zakázek a má bezprostřední vliv na
výběr nejvhodnější nabídky. Proto musí hodnocení probíhat podle předem vymezených kritérií
hodnocení v souladu se zákonem. Výsledek hodnocení pak musí být přezkoumatelný
a transparentní nejen pro orgán dohledu, kterým je Úřad, ale i pro samotné účastníky
koncesního řízení, přičemž aby bylo možné hodnocení považovat za transparentní
a přezkoumatelné, musí být zřejmé, proč hodnoticí komise hodnotila nabídky tak jak je
hodnotila, tzn. proč té které nabídce udělila konkrétní hodnocení. Úřad tak upozorňuje, že čím
obecnější či méně určité nastavení zadávacích podmínek zadavatel ponechá, tím vyšší nároky
budou v následné fázi kladeny na přesvědčivé a ověřitelné odůvodnění hodnocení nabídek.
157. Úřad nyní nevyslovuje závěr o nezákonnosti zadávacích podmínek ani nepředjímá nutnost
jejich změny. Upozorňuje však, že míra konkretizace pravidel pro hodnocení nabídek se
významně projevuje nejen v samotném procesu hodnocení, ale i při následné kontrole.
Zadavatel by tak měl již nyní zvážit, zda je při nastavení zadávacích podmínek v jejich stávající
podobě schopen provést posouzení a hodnocení nabídek způsobem, který bude odpovídat
požadavkům transparentnosti, předvídatelnosti a přezkoumatelnosti, neboť zadavatel bude
muset být schopen přesvědčivě a detailně odůvodnit, proč byla konkrétní nabídka hodnocena
jako kvalitnější než nabídka jiná, a to při použití subjektivních kritérií hodnocení a metodiky
bodování, jejíž aktuální formulace poskytuje zjevně jen omezený počet konkrétních vodítek
pro rozlišení mezi jednotlivými body. Úřad v této souvislosti připomíná, že jestliže zadavatel
v zadávací dokumentaci stanovil bodovací stupnici, v níž jsou jednotlivé stupně vyjádřeny
pouze číselně a doplněny velmi stručnými slovními charakteristikami (např. „5 bodů – kvalita
je splněna jen v základních rysech“, „6 bodů – kvalita je splněna jen s výhradami“ apod.), bude
nezbytné, aby hodnoticí komise dokázala tato obecná slovní označení konkrétně naplnit
a přesvědčivě vysvětlit, jaké znaky nabídky odpovídají danému stupni v jednotlivých kritériích
hodnocení. Rozlišení mezi jednotlivými bodovými hodnotami musí být jasně a srozumitelně
odůvodněno, aby bylo zřejmé, proč jedna nabídka obdržela např. 5 bodů a jiná 6 bodů. Pouze
tak lze zajistit, že postup hodnoticí komise bude pro uchazeče i pro následný přezkum
transparentní, předvídatelný a zpětně ověřitelný.
158. Úřad nepřehlédl, že součástí návrhu byl rovněž podnět navrhovatele k nařízení předběžného
opatření z moci úřední spočívajícího v uložení zákazu uzavření koncesní smlouvy do
pravomocného skončení správního řízení. Úřad však v projednávaném případě neshledal
důvod pro to, aby bylo vydáno požadované předběžné opatření, neboť v době vydání tohoto
rozhodnutí pořád běží zákonná blokace dle § 246 odst. 1 písm. d) zákona, která zadavateli
brání v uzavření smlouvy. Nadto je součástí tohoto rozhodnutí výrok II., jímž Úřad zadavateli
ukládá zákaz uzavřít smlouvu na koncesi až do pravomocného skončení správního řízení (viz
dále). Tato úprava poměrů účastníků je proto dle Úřadu dostatečná k zajištění účelu správního
řízení.
K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení nápravného opatření
159. Úřad s odkazem na § 263 odst. 1 zákona konstatuje, že není vázán návrhem v tom smyslu, jaké
nápravné opatření navrhovatel požaduje. Úřad jakožto správní orgán je dle § 2 odst. 3
správního řádu povinen rámci správního řízení šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož
i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká,
40
Č.j.: ÚOHS-11758/2026/500
a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném
rozsahu. Proto přijme pouze takové nápravné opatření, které odstraňuje nezákonný stav.
160. Vzhledem k tomu, že se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně nevyjádřil
ke vzneseným námitkám navrhovatele, jak mu ukládá § 245 odst. 1 zákona, v důsledku čehož
je předmětné rozhodnutí zadavatele o námitkách nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů,
přičemž se v daném případě jednalo o námitky konkrétní a relevantní, rozhodl Úřad v souladu
s § 263 odst. 5 zákona toliko o zrušení rozhodnutí o námitkách, jak je uvedeno ve výroku II.
tohoto rozhodnutí.
161. Zadavatel nemůže dodavatelům zastřít své úvahy, na základě nichž dospěl k závěru, že
postupuje v souladu se zákonem, neboť právě to je základním smyslem rozhodnutí
o námitkách. Úřad proto neshledává nepřiměřeným uložení takového nápravného opatření,
jež má zadavatele přimět k větší pečlivosti při přezkoumávání obsahu námitek, k tomu, aby
svůj postup znovu odpovědně (tj. v kontextu konkrétních a relevantních námitek, na které
dosud dostatečným způsobem nereagoval) zvážil a v případě, že se znovu rozhodne námitkám
nevyhovět, navrhovateli svůj názor relevantním způsobem odůvodnil.
162. Pro úplnost Úřad uvádí, že podle § 263 odst. 5 zákona platí, že okamžikem nabytí právní moci
tohoto rozhodnutí byly navrhovatelem podány nové námitky s totožným obsahem, které
zadavatel nemůže odmítnout jako opožděné. Bude tedy na zadavateli, aby reflektoval
skutečnosti uvedené v odůvodnění tohoto rozhodnutí a o námitkách navrhovatele opětovně
rozhodl způsobem, který bude souladný s § 245 odst. 1 zákona.
K výroku III. tohoto rozhodnutí – uložení zákazu uzavřít smlouvu
163. Podle § 263 odst. 8 zákona platí, že ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění
smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím
řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.
164. Výše citované ustanovení formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení
nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až
do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení,
přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, a tedy je účinný i u nepravomocného
rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout
splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy [s důsledky zastavení správního
řízení dle § 257 písm. j) zákona] ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.
165. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající
ve zrušení rozhodnutí o námitkách, zakázal zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí zadavateli
až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v koncesním řízení smlouvu
na koncesi.
K výroku IV. tohoto rozhodnutí – povinnost uhradit náklady řízení
166. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření
nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního
řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj
vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení
o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v ustanovení § 1, že
paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel
41
Č.j.: ÚOHS-11758/2026/500
uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy,
činí 30 000 Kč.
167. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající
ve zrušení rozhodnutí o námitkách, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení,
jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.
168. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Úřadu zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní
symbol 2026000097.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –
Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad
proti výrokům I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto
rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků
učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně
prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým
podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
1. statutární město Olomouc, Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc
2. JUDr. Michal Filouš, advokát, Ostravská 501/16, 779 00 Olomouc
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
42