neprobíhala, a nemusel tak být vybrán uchazeč s nejnižší nabídkovou cenou. Vybraný uchazeč
totiž nebyl v souvislosti s předmětem veřejné zakázky zadané v jednacím řízení bez uveřejnění
vystaven jakékoliv konkurenci, neproběhla žádná soutěž o cenu nebo ekonomickou výhodnost
nabídky. Úřad konstatuje, že nezákonné vyloučení principu soutěže, na němž je zadávání
veřejných zakázek založeno, je jedním z nejzávažnějších porušení zákona, jehož hlavním cílem
je ochrana veřejných prostředků právě prostřednictvím toho, aby smlouvy na veřejné zakázky
byly uzavírány při zajištění účinné konkurence a efektivní hospodářské soutěže.
147. Úřad jako polehčující okolnost hodnotí skutečnost, že autorskoprávní „exkluzivitu“ vybraného
uchazeče zaviněně založil právní předchůdce obviněného, a nikoliv sám obviněný. Tato
skutečnost však obviněného nezbavila povinnosti zkoumat důsledně naplnění podmínek pro
použití jednacího řízení bez uveřejnění a zkoumat nejen formální, ale i materiální stránku
těchto podmínek.
148. Při ukládání sankce pak Úřad přihlédl zejména k době, která uplynula od spáchání přestupku
(téměř deset let), neboť účel správního trestání může být v takovém případě oslaben, a Úřad
tak přistoupil ke zmírnění sankce. Tato úvaha je v souladu se zásadou přiměřenosti trestu,
jakož i s cílem postihu, kterým je nejen potrestání pachatele, ale i jeho náprava a prevence
do budoucna. Úřad zároveň přihlédl i k povaze činnosti obviněného.
149. Úřad při stanovení výše pokuty neshledal žádné další polehčující či přitěžující okolnosti,
které by ovlivnily výši udělené pokuty.
150. Úřad ke konkrétnímu významu „závažnosti přestupku“ v šetřeném případě shrnuje,
že posoudil způsob spáchání přestupku, jeho následky a intenzitu těchto následků, a dále
okolnosti, za nichž byl přestupek spáchán, přičemž stupeň společenské škodlivosti přestupku
(tedy závažnosti) vzhledem k vysoké intenzitě následků přestupku a přihlédnutím
k okolnostem jeho spáchání označuje Úřad přestupek jako závažný.
151. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest,
není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní
rozhodovací praxe správních soudů. Rozšířený senát NSS v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze
dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený
36
Č.j.: ÚOHS-13221/2026/500
a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž
hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní
úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu
přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení
řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o
přestupcích, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést
společné řízení. NSS současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat
souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení
souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát NSS se dále zabýval významem ustanovení §
37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho
výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány
jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. NSS dovodil, že
toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 zákona o přestupcích
mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy
zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků
spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích),
nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění
jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění
zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky
spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání
a úhrnného trestání.
152. Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod
přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o
přestupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným přestupkem ve
společném řízení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu.
153. Úřad ze své úřední činnosti zjistil, že v souběhu s přestupkem obviněného jsou přestupky
projednávané v rámci správních řízení vedených pod sp. zn. ÚOHS-S0319/2017/VZ (zahájeno
dne 9. 8. 2017, přestupek spáchán dne 14. 7. 2016), ÚOHS-S0320/2017/VZ (zahájeno dne 10.
8. 2017, přestupek spáchán dne 24. 6. 2016), ÚOHS-S0345/2017/VZ (zahájeno dne 25. 8. 2017,
přestupek spáchán dne 10. 3. 2016) a ÚOHS-S0310/2017/VZ (zahájeno dne 7. 8. 2017,
přestupek spáchán dne 20. 5. 2016). Ve všech citovaných případech se jednalo o přestupky
podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona v rozhodném znění, kterých se obviněný dopustil tím, že
při zadávání veřejné zakázky „Poskytnutí technické a provozní podpory IS CEDR II do 31. 12.
2016“ (sp. zn. ÚOHS-S0319/2017/VZ), veřejné zakázky „Technická podpora IS VEMA 2016“ (sp.
zn. ÚOHS-S0320/2017/VZ), veřejné zakázky „Vývoj IS CEDR II v roce 2015 (sp. zn. ÚOHSS0345/2017/VZ) a veřejné zakázky „ADIS – Hot-line, konzultační služby a technická podpora
v roce 2016“ (sp. zn. ÚOHS-S0310/2017/VZ) v jednacím řízení bez uveřejnění nedodržel
postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když předmětné veřejné zakázky z technických
důvodů a/nebo z důvodu ochrany výhradních práv zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž
by k tomu byly splněny podmínky stanovené v § 23 odst. 4 písm. a) zákona, přičemž
obviněnému byly uloženy pokuty ve výši 100 000 Kč (sp. zn. ÚOHS-S0319/ 2017/VZ), 500 000
Kč (sp. zn. ÚOHS-S0320/2017/VZ), 100 000,- Kč (sp. zn. ÚOHS-S0345/2017/VZ) a 400 000,- Kč
(sp. zn. ÚOHS-S0310/2017/VZ). Horní hranice možné pokuty ve smyslu § 120 odst. 2 písm. a)
zákona, tj. 10 % z celkové ceny veřejné zakázky, činila ve správním řízení sp. zn. S0319/2017/VZ
částku 363 000 Kč, ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0320/2017/VZ částku 2 141 700 Kč, ve
37
Č.j.: ÚOHS-13221/2026/500
správním řízení ÚOHS-S0345/2017/VZ částku 383 364,30 Kč a ve správním řízení ÚOHSS0310/2017/VZ částku 1 818 421,396 Kč.
154. Úřad konstatuje, že má-li uložit obviněnému pokutu za přestupek, který je v souběhu s jiným
přestupkem, za který již byla obviněnému uložena pokuta, pak s ohledem na to, že nemá
zákonné zmocnění zrušit předcházející „výrok o trestu“, lze absorpční zásadu aplikovat pouze
tím způsobem, že v rámci uložení pokuty za přestupek, o němž rozhoduje později, zohlední
předchozí uložené pokuty za přestupky, jež jsou s nyní sankcionovaným přestupkem
v souběhu. Vyhodnotit přitom musí souběh daných přestupků tak, jako by postupoval
v případě, kdy by byly sbíhající se přestupky řešeny ve společném správním řízení, tudíž musí
posoudit, který z přestupků, jež obviněný spáchal ve vzájemném souběhu, považuje za
nejzávažnější (a jaký přestupek by byl brán pouze jakožto přitěžující okolnost), přičemž
následně určí, jakou pokutu by uložil, pokud by posuzoval přestupky současně a ukládal pouze
pokutu jedinou, přičemž následně po zohlednění již uložených pokut za sbíhající se přestupky
určí „výslednou“ výši pokuty za právě řešený přestupek. Úřad proto posoudil všechny dotčené
přestupky optikou toho, který z nich je nejzávažnější.
155. Úřad shledal, že u všech souběžných přestupků se jedná o skutkově velmi obdobné a právně
v podstatě totožné přestupky, kdy se ve všech případech obviněný dopustil přestupku dle
§ 120 odst. 1 písm. a) zákona, tj. ve všech případech tak platil i stejný zákonný předpoklad
o možné výši pokuty dle § 120 odst. 2 písm. a) zákona. Porovnáním skutečné hranice
maximální možné pokuty pak Úřad dospěl k závěru, že jako nejzávaznější je třeba považovat
nyní projednávaný přestupek, neboť v tomto případě je hranice maximální možné pokuty,
jehož se obviněný dopustil (4 028 621,- Kč) vyšší než ve správních řízeních sp. zn. ÚOHSS0319/2017/VZ (363 000 Kč), sp. zn. ÚOHS-S0320/2017/VZ (2 141 700 Kč), sp. zn. ÚOHSS0345/2017/VZ (383 364,30 Kč) a sp. zn. ÚOHS-S0310/2017/VZ (1 818 421,396 Kč).
156. Ve vztahu k aplikování tzv. absorpční zásady tedy Úřad sděluje, že považuje za nejzávažnější
ze sbíhajících se přestupků nyní projednávaný, a proto je možné v nyní posuzovaném případě
uložit pokutu v maximální výši 4 028 621,- Kč. Ve vztahu ke sbíhajícím se přestupkům Úřad
uvádí, že je přičítá obviněnému coby přitěžující okolnosti. V tomto kontextu tak Úřad v rámci
aplikování tzv. absorpční zásady s ohledem na výše uvedené konstatuje, že pokud by
posuzoval všechny sbíhající se přestupky současně a ukládal pouze jedinou pokutu, uložil by
nyní pokutu ve výši 1 450 000 Kč. Úřad přihlédl k již uloženým pokutám za sbíhající se
přestupky, kdy od částky pokuty, kterou by uložil ve společném řízení, Úřad odečetl pokuty již
uložené ve výše citovaných rozhodnutích (100 000 Kč, 100 000 Kč, 400 000 Kč a 500 000 Kč), a
obviněnému tak v projednávané věci uložil konečnou výši pokuty tak, jak je uvedeno ve výroku
II. tohoto rozhodnutí.
157. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť
v určitém případě se pokuta – ať už uložená v jakékoli výši – může jevit jako krajně
„nespravedlivá“, a to konkrétně v situaci, kdy by zcela „zmařila“ ekonomickou podstatu
pachatele přestupku. Nepřípustné jsou totiž takové pokuty, jež mají likvidační charakter.
V případě organizační složky státu lze uvažovat o tom, že účinek obdobný onomu „zmaření“
ekonomické podstaty daného subjektu by tu měla pokuta, která by např. byla způsobilá
paralyzovat činnost takové organizační složky. Úřad dospěl k závěru, že pokuta uložená ve výši
uvedené ve výroku II. tohoto rozhodnutí není způsobilá negativně ovlivnit (ve smyslu paralýzy
jeho činnosti) působení zadavatele, který je organizační složkou České republiky, neboť
38
Č.j.: ÚOHS-13221/2026/500
z rozpočtu obviněného na rok 2026 vyplývá, že obviněný podle schváleného rozpočtu
předpokládá v roce 2026 příjmy ve výši 180 291 000 Kč7. Vzhledem k uvedenému nelze dle
Úřadu považovat stanovenou výši pokuty za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující do
ekonomické podstaty zadavatele (a v tomto smyslu nespravedlivou).
158. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená zadavateli
(obviněnému) za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce
právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených
zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp.
k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí
být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem (obviněným) pociťována jako újma,
neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní
jednání. Obdobně se vyjádřil i krajský soud v rozsudku sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012,
ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného
jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být
postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně
obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním.
159. V tomto smyslu Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý
zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních
prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být
tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního
charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená sankce projevit (výlučně jen)
ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých
je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní
stav, jenž vyústil v uložení sankce.
160. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta je vzhledem k okolnostem
případu přiměřená a naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce (represivní i preventivní).
161. Úřad posoudil postup obviněného ze všech výše uvedených hledisek a vzhledem ke zjištěnému
přestupku obviněného přistoupil k uložení pokuty, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto
rozhodnutí.
162. Pokuta uložená ve výroku II. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní
moci rozhodnutí na účet Celního úřadu v Praze zřízený u České národní banky číslo 375467724011/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –
7
dostupné
z:
https://monitor.statnipokladna.gov.cz/ucetni-jednotka/72080043/schvaleny-rozpocet/prijmydruhovy?rad=t&obdobi=2612
39
Č.j.: ÚOHS-13221/2026/500
sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má
odkladný účinek. Podle § 117c odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná
v řízení o rozkladu činí v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
Česká republika – Generální finanční ředitelství, Lazarská 15/7, 110 00 Praha 1
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
40