Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 16. 9. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
USNESENÍ

I.ÚS 1015/15

Ústavní soud · 20. 4. 2015

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Blanky Kubáčové, právně zastoupené JUDr. Františkem Šindlerem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 48/9, Odry, proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2014 č. j. 7 To 285/2014-841 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 2. 2014 č. j. 21 T 34/2013-806, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění
1

Stěžovatelka podala ve smyslu § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ústavní stížnost, v níž navrhuje, aby Ústavní soud zejména pro porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.

2

Z obsahu ústavní stížnosti zjistil Ústavní soud, že stěžovatelka ve věci podala rovněž dovolání k Nejvyššímu soudu, o němž nebylo dosud rozhodnuto.

3

Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

4

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon účastníku řízení k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

5

Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. To platí i pro situaci, kdy bylo dovolání sice podáno, ale nebylo o něm doposud rozhodnuto (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 65/15 ze dne 12. 2. 2015, všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz).

6

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích (zde o dovolání) je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, případně i řízení, které má být vedeno posléze, vydal-li dovolací soud rozhodnutí kasační a věc vrátil nižší soudní instanci. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno; ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat, přičemž v řízení, jež probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3394/10 ze dne 14. 2. 2011 a usnesení sp. zn. III. ÚS 2776/10 ze dne 26. 10. 2010). Ústavní soud nemůže rozhodnout dříve než Nejvyšší soud na straně jedné, na straně druhé by však ani nebylo rozumné, aby o souběžně podané ústavní stížnosti dále vedl řízení a sledoval, kdy Nejvyšší soud rozhodne. Nelze totiž vyloučit, že Nejvyšší soud stěžovateli vyhoví, a proto by se nynější ústavní stížnost mohla stát bezpředmětnou (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 3731/12 ze dne 3. 6. 2013).

7

Výše zaznamenaný princip subsidiarity přezkumu se tedy prosazuje i zde a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i dovolací řízení, je návrhem předčasným, který je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný a musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnut (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 50/13 ze dne 28. 2. 2013).

8

Jako vhodné se jeví doplnit, že dostupnost ústavní stížnosti stěžovateli tím není dotčena. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatelku nepoškozuje. Pakliže by jejímu dovolání Nejvyšší soud nevyhověl a stěžovatelka měla i nadále za to, že v pravomocně skončeném řízení byla porušena její ústavně zaručená práva, nebrání jí toto rozhodnutí Ústavního soudu v podání nové ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu stanovené zákonem (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 3407/11 ze dne 5. 12. 2011).

9

Z výše uvedeného vyplývá, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto ji Ústavní soud odmítl v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2015

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj