I.ÚS 1038/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1038/17 ze dne 21. 9. 2017 N 177/86 SbNU 819 Prokázání úmyslu obžalovaného při odsouzení za pokus vraždy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře - ze dne 21. září 2017 sp. zn. I. ÚS 1038/17 ve věci ústavní stížnosti M. S., zastoupeného JUDr. Evou Fryšovou, advokátkou, se sídlem 8. května 10, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 29 T 1/2016-463 ze dne 4. 3. 2016, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 30/2016-553 ze dne 9. 8. 2016 a proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 1655/2016-49 ze dne 25. 1. 2017 vydaným ve stěžovatelově trestní věci, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Nejvyššího státního zastupitelství jako vedlejších účastníků řízení. I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 29 T 1/2016-463 ze dne 4. 3. 2016, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 30/2016-553 ze dne 9. 8. 2016 a usnesením Nejvyššího soudu v Praze č. j. 7 Tdo 1655/2016-49 ze dne 25. 1. 2016 bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a zásada nullum crimen sine lege dle čl. 39 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Předchozí průběh řízení 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu, jimiž byla podle něj porušena jeho práva zaručená v čl. 36, 39 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Napadenými rozhodnutími byl stěžovatel shledán vinným z pokusu vraždy podle § 21 a § 140 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákoník") a z přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku za jednání, kdy přiškrtil poškozeného ze žárlivosti, a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v délce deseti a půl roku. 3. Pro účely tohoto řízení si Ústavní soud vyžádal spis vedený u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci sp. zn. 29 T 1/2016, z něhož zjistil následující skutečnosti: dne 22. 6. 2015 stěžovatel vyhrožoval poškozenému, aby ukončil vztah s dívkou, se kterou chtěl být stěžovatel. Stěžovatel poškozenému nejdříve řekl, že pokud tak neučiní, tak si to s ním vyřídí a skončí to špatně. Následně stěžovatel poškozeného napadl, povalil jej na zem, kolem krku mu přehodil kabel a chvíli ho škrtil. V protokolu o výslechu obviněného z 24. června 2015 stěžovatel zmínil, že vzal kabel, omotal jej poškozenému kolem krku a zatáhl. Když po 10 až 15 vteřinách začal poškozený modrat, tak jej stěžovatel podle svého vyjádření pustil, přičemž viděl, že se poté poškozený hýbal (listy č. 136 a 137). Poškozený v protokolu o výslechu svědka z 8. 7. 2015 odpověděl na otázku, jak dlouho to mohlo trvat: "No chvilku. Pár vteřin, kdy si to pamatuju a potom už nevím." (list č. 185). V rámci hlavního líčení poškozený opět vypověděl, že jej stěžovatel škrtil jen chvilku (list č. 444). Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. Chromec uvedl, že ze čtyř stadií dušení z popisu poškozeného došlo k prvnímu, případně přechodu z prvního do druhého stadia dušení (list č. 447). Poškozený uvedl, že v důsledku škrcení byl v bezvědomí, přičemž znalec situaci zhodnotil tak, že "pravděpodobně byl ... Nedá se to určit. Poškozený to tak mohl subjektivně vnímat ... Subjektivně znamená, že mohl mít na nějakou neurčitelnou dobu krátký výpadek vnímání, což mohlo být způsobeno psychicky, stresem, ale zároveň mohlo skutečně dojít ke krátkodobé poruše vědomí. Někdy to bývá takový časový interval, že není pro okolí postřehnutelný" (list č. 539). Nicméně znalec se domnívá, že ke krátkodobému bezvědomí došlo, ale že "většinou se z toho poškození proberou sami během krátkého časového intervalu", takže nehrozilo poškozenému bezprostřední nebezpečí smrti či těžké újmy na zdraví, byť "vyloučit se nedá nikdy nic" (list č. 447). Dále znalec zmínil, že jednání poškozeného by mohlo vyvolat reflektorickou zástavu srdce, tedy reflexní zástavu oběhu způsobenou mechanickou traumatizací malého nervového tělíska humus karoticum, které mimo jiné monitoruje krevní tlak, krevní plyny či reguluje prokrvení hlavy a organismu. Zároveň znalec zmínil, že "nikdy nevíte, co se stane i po drobném mechanickém inzultu" (list č. 446), přičemž reflektorická zástava "se dá přivodit i drobným úderem do zevní plochy krku" (list č. 447). V rámci posudku znalec uvedl, že "v případě, že by nedošlo k přerušení útoku pachatelem samotným, reálně by hrozila smrt [poškozeného] udušením" (list č. 306). Stěžovatel dále uvedl, že poté, co z místa činu odcházel, tak se ohlédl a poškozený se hýbal (list č. 137), což dr. Chromec hodnotil slovy, že pokud "se někdo hýbe a vstává, je [to] projevem zachování životních funkcí poškozeného" (list č. 448). 4. Krajský soud toto jednání stěžovatele hodnotil jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku a pokus zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 a § 140 odst. 1 trestního zákoníku. Dovodil to z toho, že stěžovatel "při páchání trestného činu jen shodou šťastných okolností nepodráždil ty nervové struktury, které mohly vyvolat reflektorickou zástavu srdce poškozeného" (str. 14-15 napadeného rozsudku). Soud sice zmínil, že "reflektorická zástava srdce nebývá při útoku tohoto typu ... nejčastější příčinou úmrtí, když tou z podstaty věci bývá udušení", ale "mechanismus, který obžalovaný proti krku poškozeného v konkrétním případě použil, objektivně byl způsobilý zapříčinit reflektorickou zástavu srdce" (str. 15 napadaného rozsudku). Úmysl stěžovatele soud dovodil ze skutečnosti, že cíleně "napadl ty tělesné partie, v případě kterých je i v laickém povědomí, že se zde nachází orgány nezbytné pro život každého člověka. Útok proti těmto tělesným partiím vedl s nezanedbatelnou razancí a po nezanedbatelnou dobu, došlo již k bezvědomí poškozeného, byla vytvořena strangulační rýha a podobně" (str. 15 napadeného rozsudku). Soud následně uzavřel, že pokud by poškozený "zemřel například na již avizovanou reflektorickou zástavu srdce", tak by jeho smrt nastala v důsledku předvídatelného příčinného průběhu (str. 15 napadeného rozsudku). Za toto jednání soud uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti a půl roku. 5. Vrchní soud se ztotožnil s hodnocením krajského soudu ohledně pokusu zločinu vraždy a to včetně hodnocení subjektivní stránky jednání stěžovatele (str. 10 napadeného rozhodnutí) i z hlediska uloženého trestu. Vrchní soud ve svém rozhodnutí neřešil, zda by příčina smrti nastala z důvodu reflektorické zástavy srdce či v důsledku udušení. Po rozebrání skutkového stavu pouze zmínil, že vzhledem k úmyslnému napadení tělesných partií poškozeného, ve kterých se nachází orgány nezbytné pro život každého člověka, "s ohledem na charakter použitého předmětu a intenzitu vedeného útoku, obžalovaný musel vědět, že tímto způsobem může poškozeného usmrtit, a pokud by k tomu došlo, byl s tímto následkem srozuměn" (str. 10-11 napadeného rozhodnutí). 6. Nejvyšší soud se ztotožnil s názory krajského a vrchního soudu, tedy že jednání stěžovatele "vystavilo poškozeného bezprostřednímu nebezpečí smrti, která reálně mohla nastat udušením nebo reflektorickou zástavou srdce". Dále Nejvyšší soud usoudil, že z doznání stěžovatele, "že svého jednání zanechal asi po patnácti vteřinách, kdy poškozený začal modrat, bylo snadno seznatelné, že jde o jednání, z něhož může vzejít smrtelný následek, přičemž způsob jednání obviněného jasně ukazuje na to, že byl s takovým následkem srozuměn" (str. 3 napadeného usnesení). II. Argumentace stěžovatelů a ostatních účastníků řízení 7. Proti rozhodnutím krajského, vrchního i Nejvyššího soudu si stěžovatel podal ústavní stížnost. Nerozporuje to, že poškozeného napadl, ani nepolemizuje se skutkovým stavem věci. Pouze nesouhlasí s právním hodnocením skutku, neboť se nedopustil pokusu zločinu vraždy. Tvrdí, že poškozeného sice škrtil, ale pustil ho poté, co mu poškozený řekl, že opustí svoji přítelkyni, na kterou stěžovatel žárlil. Tyto skutečnosti dokládá nad rámec informací obsažených v rozsudcích a protokolech z hlavního líčení i citacemi z protokolu o trestním oznámení či výpovědi poškozeného, které obecné soudy nepoužily z důvodu, že procesní předpisy jejich použití neumožňují. 8. Na výzvu Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřili účastníci řízení. Jejich vyjádření jsou rekapitulována níže. 9. Krajský soud ve svém vyjádření primárně odkázal na sv