Ústavní soud I.ÚS 1060/25

Návrh, označený jako ústavní stížnost, kterým se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků a nařízení projednání věci jiným soudem, nesplňuje náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu - především povinné zastoupení advokátem podle § 30 a § 31 tohoto zákona.

Obecně platí, že Ústavní soud činí opatření k odstranění vad návrhu, tedy poučí účastníka o podmínkách řízení pro projednání věci Ústavním soudem. Teprve nepodaří-li se vytčený nedostatek odstranit, mají být vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky - odmítnutí návrhu. Ústavní soud již mnohokrát rozhodl, že není nezbytné, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak v minulosti již stalo. Lze spolehlivě předpokládat, že dříve poskytnutá poučení zprostředkovala informaci o povinných náležitostech ústavní stížnosti.

Ústavní soud stěžovatele v nedávné minulosti poučil o nutnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem; stalo se tak dne 25. 6. 2024 v řízení sp. zn. III. ÚS 1781/24. Stěžovateli se tak aktuálně již ze strany Ústavního soudu dostalo náležitého poučení o nezbytnosti zastoupení a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad návrhu. Je proto nepochybné, že si je stěžovatel zákonných náležitostí ústavní stížnosti vědom. Vždy nové a stejné poučení by bylo postupem neefektivním a formalistickým (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2579/21 ze dne 5. 10. 2021).

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.