Ústavní soud I.ÚS 1187/25

Vedlejší účastnice poskytla stěžovateli úvěr ve výši 3 000 000 Kč. K vymožení této částky byla proti stěžovateli jakožto povinnému vedena exekuce. Stěžovatel následně podal návrh na její zastavení, o kterém Okresní soud v Olomouci rozhodl tak, že jej zamítl. Usnesení okresního soudu nato potvrdil Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, jakož i Nejvyšší soud.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek. Popisuje skutkové okolnosti uzavření smlouvy o úvěru. Tvrdí, že obecné soudy se "odmítly zabývat relevancí kontraktačního procesu při uzavření smlouvy a účelem smlouvy". Soudy rozhodly pouze na základě jazykového posouzení smlouvy, aniž by celkově přezkoumaly skutkovou situaci. Podle stěžovatele byla smlouva uzavřena za podmínek, které svědčí o zásadní nerovnováze smluvních stran a o zneužití jeho slabší pozice. Právě tímto aspektem posuzované věci se však obecné soudy nedostatečně, resp. jen formalisticky zabývaly. Soudy měly v posuzované věci povinnost aplikovat korektiv dobrých mravů.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V případě usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti přitom postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní stížnost neobsahuje žádné relevantní tvrzení o porušení základních práv stěžovatele. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, jehož úkolem není znovu, jako čtvrtý soud v pořadí, posuzovat skutkové okolnosti případu a aplikovat předpisy občanského práva.

Z pohledu ústavněprávního je rozhodné, že obecné soudy se zabývaly všemi hlavními námitkami stěžovatele, neopomenuly žádné důkazy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Zejména podrobně uvedly, proč stěžovatel nebyl při uzavírání smlouvy o úvěru spotřebitelem, ale podnikatelem (body 10 a 17 odůvodnění krajského soudu, bod 36 odůvodnění okresního soudu). Rovněž popsaly, proč není na místě uplatnit korektiv porušení dobrých mravů, který by vedl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy (body 11 a 18 odůvodnění krajského soudu, bod 38 odůvodnění okresního soudu), ani ochranu proti zneužití slabší strany (bod 19 odůvodnění krajského soudu, bod 38 odůvodnění okresního soudu).

Tvrzení stěžovatele, že se soudy nezabývaly průběhem kontraktačního procesu, je v evidentním rozporu s obsahem napadených rozhodnutí (např. body 15-23 odůvodnění okresního soudu). Stěžovatel navíc ani v ústavní stížnosti netvrdí žádné konkrétní rozpory v dokazování, ale fakticky má pouze za to, že z provedených důkazů měly obecné soudy dovodit jiný závěr. Přehodnocování těchto skutkových závěrů, které jsou oporou pro aplikaci podústavního práva, však není rolí Ústavního soudu.

Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.