I.ÚS 1428/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1428/13 ze dne 20. 8. 2013 N 150/70 SbNU 389 Znak spáchání trestného činu "veřejně přístupnou počítačovou sítí"   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Kateřiny Šimáčkové a Ludvíka Davida - ze dne 20. srpna 2013 sp. zn. I. ÚS 1428/13 ve věci ústavní stížnosti A. V., zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem Riegrova 12, 772 00 Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 18. 10. 2012 sp. zn. 6 To 557/2011 vydanému ve stěžovatelově trestní věci, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně jako účastníka řízení. Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 18. 10. 2012 sp. zn. 6 To 557/2011 se ruší pro porušení základního práva stěžovatele zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 5. 2013 stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 10. 2012 sp. zn. 6 To 557/2011, kterým byl ke stěžovatelovu odvolání rozsudek Okresního soudu v Kroměříži (dále též jen "okresní soud") ze dne 25. 10. 2011 č. j. 1 T 133/2011-294 zrušen ve výroku o vině v bodě 1 a ve výroku o trestu a bylo nově rozhodnuto tak, že stěžovatel byl odsouzen pro zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dále pro zločin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2 a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a také přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců. 2. Jak stěžovatel uvádí, trestná činnost, pro kterou byl odsouzen, spočívala v tom, že vykonal soulož s nezletilou, o které měl vědomí, že tato dosud nedovršila 15. rok věku, a dále v tom, že si toto jednání zaznamenal na mobilní telefon a nahrávky zaslal na profil poškozené na síti Lidé.cz, tedy na volně přístupné elektronické úložiště dokumentů. 3. Stěžovatel za prvé zpochybňuje naplnění subjektivní stránky trestného činu, pokud jde o věk poškozené, přičemž poukazuje na to, že s poškozenou komunikoval v internetových místnostech, které nejsou pro osoby mladší 18 let přístupné, což je potvrzováno vyjádřením provozovatele serveru Seznam.cz na č. 1. 178-179 soudního spisu. S touto jeho obhajobou se soudy nevypořádaly. Přitom měly k dispozici i znalecký posudek MUDr. Sejbalové, ze kterého vyplývá, že stěžovatel má výrazně narušenou schopnost odhadnout přibližný věk u dívek v různých fázích vývoje (str. 36 posudku, č. 1. 218 trestního spisu). 4. Za druhé, stěžovatel zpochybňuje závěr krajského soudu, pokud jde o to, že učinil pořízené nahrávky veřejně přístupnými a že tento čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí. Zdůrazňuje, že nahrávky zaslal jen a výlučně k rukám poškozené na její e-mailovou adresu. To, že si poškozená tyto nahrávky z adresy vyzvedla a uložila je na plochu cizího počítače, kde je objevil bratr její kamarádky, mu nemůže být přisuzováno k tíži a za vinu a interpretováno tak, jak činí nalézací soud. Ke konkrétnímu způsobu, jakým "objevil" bratr svědkyně S. ony nahrávky (zda byly někde vyvěšeny na veřejně přístupné vývěsce, nebo zda šlo o nahrávky uložené při stahování ze soukromé e-mailové adresy na plochu nikoli veřejně přístupného PC), také navrhoval výslech tohoto svědka, ale jeho návrhu nebylo vyhověno. Aplikací zásady in dubio pro reo soudy měly dojít k závěru, že jeho tvrzení je pravdivé, namísto toho však v rozporu s ní uzavřely, že čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí. Není přitom bez zajímavosti, že odvolací soud svůj nynější závěr o volně přístupném elektronickém úložišti dokumentů učinil až po vydání dovolacího usnesení, kdy bez jakéhokoli dokazování odvolací soud změnil svoje závěry a najednou již obviněný nezasílá data do e-mailové schránky (jako v prvém odvolacím rozsudku), ale na volně přístupné elektronické úložiště dokumentů. 5. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil. II. 6. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 7. Krajský soud vyjádřil názor, že z ústavní stížnosti není zřejmé, v čem by měla protiústavnost jeho rozhodnutí spočívat, neboť jejím obsahem jsou především námitky proti provedenému hodnocení důkazů, a to i po rozhodnutí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, na které odvolací soud reagoval nyní napadeným rozhodnutím, v němž však již důkazy nijak nehodnotil, pouze upřesnil ve skutkové větě učiněná skutková zjištění. Svůj postup koneckonců v napadeném rozhodnutí i vysvětlil. 8. Krajské státní zastupitelství v Brně poskytnuté možnosti k uplatnění argumentů proti podané ústavní stížnosti nevyužilo. 9. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržené vyjádření stěžovateli k replice, neboť neobsahovalo žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci. III. 10. Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, si Ústavní soud vyžádal od Okresního soudu v Kroměříži příslušný spis sp. zn. 1 T 133/2011. Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 11. Ústavní soud neshledal žádná pochybení obecných soudů, co se týče otázky naplnění subjektivní stránky trestného činu, pokud jde o věk poškozené, a v tomto směru lze na předmětná rozhodnutí obecných soudů plně odkázat. I kdyby skutečně poškozená se stěžovatelem v určitém okamžiku komunikovala v internetovém chatu nebo diskusní skupině s určením pro osoby starší 18 let, z jiných okolností případu je existence stěžovatelova úmyslu nepochybná. 12. Odlišnou situaci však Ústavní soud shledává u námitek stěžovatele zpochybňujících, že pořízené záznamy svého sexuálního styku s poškozenou učinil veřejně přístupnými a že tento čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí. 13. Zločin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií je v § 192 odst. 2 a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku definován takto: "(2) Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě ... anebo kdo kořistí z takového pornografického díla, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (3) Odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 ... b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem ..." 14. K tomu, jak obecné soudy dovodily naplnění znaků "činí veřejně přístupným" dle odstavce 2 a "spáchá čin veřejně přístupnou počítačovou sítí" dle § 192 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, které stěžovatel zpochybňuje, Ústavní soud ze spisu zjistil následující: 15. Stěžovatel se v rámci řízení vyjadřoval tak, že fotografie a videa odeslal pouze na e-mailovou adresu poškozené. 16. Poškozená dle protokolu o své výpovědi uvedla v souvislosti se zasláním těchto záznamů toliko to, že stěžovatel jí "poslal nějaká videa na Lidé.cz, ale nešlo to spustit", že při tom, kdy je zkoušela pustit, byla na počítači u své kamarádky V. S. na počítači, a že všechno "prasklo proto, že to našel brácha S. v počítači". 17. Bratr svědkyně S., který předmětné záznamy měl najít, okresním soudem vyslechnut nebyl. Svědkyně S. dle protokolu o svém výslechu v daných souvislostech uvedla, že poškozená měla na bratrově počítači "zapnuté Lidé.cz" a že stěžovatel poškozené poslal nějaké asi "3 fotky a videa". Videa nešla otevřít, asi byla stažena, ale zapomněly je tam. Následující den po návratu ze školy říkal bratr její matce, aby ji nepouštěla na notebook, protože tam bylo nějaké video. Na video se podívali a řekli to rodičům poškozené. 18. Okresní soud ve výroku svého rozsudku vyslovil, že obžalovaný si své jednání "natáčel na svůj mobilní telefon a pořídil z něj i několik fotografií, které společně s dvěma videonahrávkami následně v přesně nezjištěné době počátkem dubna 2011 nezletilé zaslal na její profil ,M' na síti ,Lidé.cz'." V jeho odůvodnění okresní soud s odkazem na protokoly o výslechu poškozené a výslechu svědkyně S. dále uvedl, že vyrobené pornografické dílo obžalovaný "učinil veřejně přístupným tím, že zasláním přes sociální internetovou síť umožnil, aby se s ním v podstatě kdokoliv seznámil. Jedná se o veřejně přístupnou počítačovou síť a právě tuto nahrávku nalezl bratr svědkyně S., takže kdokoliv se s ním seznámit mohl." 19. V odvolacím řízení se k námitkám stěžovatele a k jeho návrhu na doplnění dokazování výslechem