Ústavní soud I.ÚS 1479/24 – Další opatření

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily její základní práva zaručená v čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 18 Úmluvy o ochraně práv dítěte.

Stěžovatelka ("matka") a 1. vedlejší účastník ("otec") spolu žili do poloviny května 2021. Matka následně podala návrh na stanovení výživného k Okresnímu soudu v Opavě ("okresní soud"), otec podal návrh na úpravu styku s nezletilým 2. vedlejším účastníkem ("nezletilý").

Od května do srpna 2021 se otec s nezletilým viděl pouze třikrát. Návrhy na předběžná opatření týkající se úpravy styku obecné soudy zamítly. Až po dohodě rodičů, uzavřené za pomoci orgánu sociálně-právní ochrany dětí ("OSPOD") dne 18. října 2021, probíhal styk nezletilého s otcem jednou za 14 dní v úterý od 14.00 hodin, případně 15.00 hodin do 18.00 hodin.

V průběhu roku 2021 začali rodiče spolupracovat s dvěma pomáhajícími organizacemi za účelem zlepšení jejich komunikace a zajištění asistovaných kontaktů otce s nezletilým. Ty se po dobu několika měsíců bohužel neuskutečnily.

OSPOD jako kolizní opatrovník nezletilého opakovaně s nezletilým hovořil a zjišťoval jeho názor na styk s otcem a jeho frekvenci. Ač při jednom z prvních pohovorů na podzim 2021 nezletilý uvedl, že by si přál strávit s otcem jednou za 14 dní celý víkend, matka vzápětí toto sdělení popřela. Na základě dalších pohovorů s nezletilým provedených jak OSPOD, tak okresním soudem, vydal okresní soud rozsudek č. j. 14 P 197/2021-152 dne 8. března 2022, jímž upravil styk nezletilého s otcem v každém kalendářním týdnu v úterý od 13.00 do 18.30 hodin a v prvním lichém kalendářním týdnu v měsíci od soboty 9.00 do neděle 14.00 hodin a v ostatních lichých kalendářních týdnech v sobotu od 9.00 do 18.30 hodin se speciální úpravou do období školních prázdnin. Rozsudek se stal předběžně vykonatelným dne 7. dubna 2022. Přesto styk nadále neprobíhal, a to ani poté, co okresní soud matku vyzval ke splnění povinnosti. V květnu 2022 okresní soud zahájil řízení o úpravu péče ex officio.

Při pohovoru na OSPOD v červenci 2022 nezletilý (věk téměř 8 let) sdělil, že se s otcem nechce vídat, jelikož otec řve, když není po jeho, dříve se nestaral, po práci šel kouřit, a že mu stačí mamka. Poté podal otec návrh na svěření nezletilého do střídavé péče rodičů a matka návrh na zúžení styku nezletilého s otcem na každou lichou sobotu, protože si to takto přeje nezletilý.

Soudem následně přibraná znalkyně v posudku ze dne 6. února 2023 a při výslechu dne 20. dubna 2023 uvedla, že rodičovské kompetence matky jsou sníženy negativním postojem k otci, není schopna sebereflexe a nespolupracuje a blokuje konzultace u pomáhajících organizací a hledá nové odborníky. S nezletilým matka manipuluje. Otec nedokáže v zátěžové situaci reagovat citlivě, v komunikaci se synem je kritický a dominantní. Doporučila pracovat na vytváření vztahu s otcem a na vlastním názoru nezletilého a vyjádřila se k jednotlivým formám péče a jejich vhodnosti v rodinné situaci. Znalkyně doporučila poradenství nebo psychoterapii zaměřenou na rozvoj rodičovských kompetencí.

Po výslechu znalkyně okresní soud odročil jednání až na červenec 2023 za účelem realizace asistovaných kontaktů. Rodiče následně od poloviny května do konce června 2023 spolupracovali s Centrem psychologické pomoci, přičemž proběhly čtyři asistované kontakty nezletilého s otcem.

Okresní soud následně napadeným rozsudkem svěřil nezletilého do střídavé péče obou rodičů tak, že od pátku lichého týdne do pátku sudého týdne je nezletilý v péči matky, od pátku sudého týdne do pátku lichého týdne v péči otce a specifikoval místo a čas předání (výrok I). Výrok I stanovil předběžně vykonatelným (výrok II). Otci stanovil vyživovací povinnost od 1. června 2021 ve výši 8 400 Kč a od data vykonatelnosti rozsudku ve výši 4 200 Kč, rozhodl, že nedoplatek na výživném nevznikl, a stanovil lhůtu pro zaplacení výživného splatného v měsíci, v němž byl rozsudek doručen (výroky III až V). Matce stanovil vyživovací povinnost od data vykonatelnosti rozsudku ve výši 2 000 Kč a stanovil lhůtu pro zaplacení výživného splatného v měsíci, v němž byl rozsudek doručen (výroky VI a VII). Zrušil rozsudek č. j. 14 P 197/2021-152 ze dne 8. března 2022 upravující styk otce s nezletilým (výrok VIII). Rozhodl o nákladech řízení (výrok IX a X).

Okresní soud vyloučil společnou péči, jelikož rodiče s touto formou nesouhlasili. Rovněž vyloučil tzv. výlučnou péči matky, poněvadž je v rozporu se zájmy nezletilého. Zejména proto, že matka nezletilého přímo negativně proti otci manipuluje, nepodporuje kontakty nezletilého s otcem a za její pomoci se nezletilý utvrzuje v negativním postoji k otci. Okresní soud zohlednil, že nezletilý, byť vyjadřuje přání být v péči matky, není schopen si reálně uvědomit dopady svého rozhodnutí s ohledem na chování matky. Nepřistoupil ani k radikální změně z faktické péče matky na výlučnou péči otce. Pro střídavou péči se vyslovil proto, že výchovné přístupy rodičů jsou podobné, bydlí blízko sebe a s ohledem na osobnostní strukturu bude nezletilý schopen střídavou péči zvládnout. Svěření do střídavé péče podpořil i OSPOD, jelikož svěření do výlučné péče otce by nezletilého aktuálně nepřiměřeně zatížilo.

Krajský soud v Ostravě ("krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Krajský soud převzal skutková zjištění okresního soudu, ztotožnil se s právním posouzením a odkázal na odůvodnění rozsudku okresního soudu. Vyšel dále z individuálního plánu ochrany dítěte (z října 2023), zpráv terapeutky, pediatričky a školy, stejně jako ze dvou pohovorů OSPOD s nezletilým (19. prosince 2023 a 6. února 2024) a slyšení nezletilého krajským soudem (21. února 2024). Konstatoval, že šlo o selhání matky, jestliže musel být nezletilý výkonem rozsudku okresního soudu v září 2023 odebrán z péče matky a předán otci. Nezjistil žádné důvody pro vyloučení otce z péče o nezletilého, zhodnotil stanovisko a přání nezletilého a přihlédl k silné citové vazbě a fixaci nezletilého na matku. Vyhodnotil proto symetrickou střídavou péči jako nejvhodnější model péče.

Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Matka tvrdí, že okresní soud zcela nedostatečně zjistil skutkový stav věci, hodnotil jej jednostranně a postupoval v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (konkrétně sp. zn. I. ÚS 3216/13, IV. ÚS 106/15 nebo II. ÚS 3413/14). Má za to, že soud mohl ve smyslu § 503 zákona o zvláštních řízeních soudních přijmout jiná, další opatření, namísto přistoupení k výkonu rozhodnutí (usnesení okresního soudu ze dne 1. září 2023). Zásadní problém spatřuje v automatické, nikoli individualizované aplikaci práva a dovozuje, že by nemělo být dítě nuceno stýkat se s rodičem, odmítá-li dítě kontakt, jestliže nemůžeme ani rodiče donutit se s dítětem stýkat, i když si to přeje dítě. Namítá, že okresní soud nezletilého před vydáním meritorního rozhodnutí nevyslechl a jeho stanovisko zjišťoval rok a půl před vydáním rozhodnutí. Závěry znaleckého posudku se staly podle názoru matky pro soudy pomyslným bičem, kterým matku démonizovaly jako manipulantku. Znalecký posudek však podle matky vykazuje metodologické chyby a jeho výsledky jsou prezentovány v rozporu s požadavky judikatury Ústavního soudu. Dále matka vyvrací závěr krajského soudu týkající se chybějícího negativního vlivu střídavé péče na školní povinnosti a uvádí, že třídní učitelka opakovaně matku informovala o opaku. Střídavá péče se podle matky odráží i na změně fyzického a psychického zdravotního stavu nezletilého. Domnívá se proto, že je potřeba citlivějšího přístupu, než nastolení střídavé péče a drastického nucení nezletilého ji přijmout.

Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících úpravy péče o nezletilé. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které mají v řízení odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. února 2010 (N 32/56 SbNU 363) a sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. srpna 2010 (N 165/58 SbNU 421)].

V rámci přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijímaly opatření v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), shromáždily veškeré potřebné důkazy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte a veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodnily [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Další přehodnocování jejich závěrů Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě tyto soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky nejlépe vybaveny k tomu, aby dokázaly vhodně zohlednit a upravit aktuální rodinné poměry.

Ústavní soud v posuzované věci rozpor s uvedenými obecnými principy neshledal.

Obecné soudy se věcí náležitě a zevrubně zabývaly. Provedly značné množství důkazů (krajský vycházel nejen ze skutkových zjištění okresního soudu, ale dokazování i doplnil) a z nich vyvodily srozumitelné a logické závěry. Zvážily přínosy a stinné stránky jednotlivých forem péče a posoudily komplexně zájem nezletilého a dopady změny rozložení péče na nezletilého. Obecné soudy respektovaly již vytvořené vazby nezletilého a význam matky v životě dítěte, zachovaly tak identitu nezletilého. Přestože svěření do péče otce, který kontaktu nezletilého s matkou nebránil, bylo jednou z možností, nerozhodly tak, své závěry činily při plném respektu k požadavkům čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.

Ač soudy opakovaně zjišťovaly názor nezletilého, detailně vysvětlily, proč představu nezletilého nevtělily do výroku o formě péče. Jeho názor zvažovaly ve světle dalších provedených důkazů týkajících se rodinné situace, zejména chování rodičů. Ústavní soud navíc nepřehlédl, že při pohovorech s nezletilým v průběhu řízení před krajským soudem v týdnu, během něhož o nezletilého pečovala matka, se nezletilý o otci vyjadřoval spíše negativně, naopak pohovor v době péče otce odrážel na rodiče oproti tomu jiný pohled. Konečné rozhodnutí tudíž obecné soudy přijaly tak, aby nepřenesly nepřípustně odpovědnost na samotného nezletilého, kterému v době rozhodování krajského soudu bylo 9 let.

K námitce stěžovatelky, týkající se možnosti dalších opatření ve smyslu § 503 zákona o zvláštních řízeních soudních, Ústavní soud podotýká, že se jedná o opatření, jejichž nařízení soud musí považovat za účelná. V posuzované věci rodiče navázali několikrát spolupráci s pomáhajícími organizacemi, a to v roce 2021 a poté - v návaznosti na výslech znalkyně - na podnět soudu v roce 2023. OSPOD navíc vypracoval za účasti rodičů a terapeutky individuální plán ochrany dítěte - tedy opatření, jehož se neužívá v každém jednotlivém případu, nýbrž v případě dítěte ohroženého ve smyslu § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Vzhledem k těmto krokům proto obecné soudy, za přispění OSPOD, zvolily takovou cestu, která sníží dopady rodičovského konfliktu na nezletilého a nezpůsobí, že jeden z rodičů ze života nezletilého zmizí. Jakákoli další opatření naopak mohla prodlužovat délku řízení a konzervovat stav, během něhož byl kontakt nezletilého s otcem omezený.

Obecné soudy tak dostály požadavkům plynoucím z judikatury Ústavního soudu. Rozpor s nálezy, na něž odkazuje stěžovatelka, Ústavní soud rovněž neshledal. Proto nespatřuje prostor ke kasačnímu zásahu.

Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.