I.ÚS 1486/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1486/20 ze dne 27. 4. 2021 N 87/105 SbNU 401 K povinnosti obecných soudů zastavit exekuční řízení v případě vymáhání dluhu vzniklého v době hospitalizace nezletilé osoby na základě § 16a odst. 1 písm. f) zák. o veřejném zdravotním pojištění   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Z., zastoupené městem Neratovice, se sídlem v Neratovicích, Kojetická 1028, jako opatrovníkem, dále zastoupené JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem, se sídlem v Mělníku, Zádušní 2590/2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 47/2020-48 ze dne 28. 2. 2020, spojené s návrhem na zrušení ustanovení písm. f) v bodě 18 čl. LXIV zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, s návrhem "aby Ústavní soud nálezem prohlásil, že ust. 16a odst. 1 písm. f) zák. č. 48/1997 Sb., ve znění zák. č. 261/2007 Sb. do 31. listopadu 2011 bylo zasaženo do ústavních práv stěžovatelky" a s návrhem na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a ZANA invest, a. s., v konkursu, se sídlem v Praze 1, Karlova 455/48, insolvenční správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 47/2020-48 ze dne 28. 2. 2020 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 47/2020-48 ze dne 28. 2. 2020 se zrušuje. III. Krajský soud v Hradci Králové je povinen nahradit stěžovatelce k rukám jejího zástupce náklady řízení před Ústavním soudem ve výši, která bude určena samostatným usnesením. IV. Zbývající návrhy spojené s ústavní stížností se odmítají. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, neboť je přesvědčena, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s právem na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Stěžovatelka rovněž navrhuje zrušení slov "60 Kč za každý den, ve kterém je poskytována ústavní péče (§ 23), komplexní lázeňská péče (§ 33 odst. 4) nebo ústavní péče v dětských odborných léčebnách a ozdravovnách (§ 34), přičemž se den, ve kterém byl pojištěnec přijat k poskytování takové péče, a den, ve kterém bylo poskytování takové péče ukončeno, počítá jako jeden den; to platí i pro pobyt průvodce dítěte, je-li podle § 25 hrazen ze zdravotního pojištění" bodu 18 čl. LXIV zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. 3. Dále stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud prohlásil, že ustanovením § 16a odst. 1 písm. f) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, (dále jen "zákon o veřejném zdravotním pojištění"), ve znění zákona č. 261/2007 Sb., účinném do 30. 11. 2011, bylo porušeno její základní právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky podle čl. 31 Listiny. 4. Stěžovatelka konečně navrhuje, aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. 5. Stěžovatelka je osobou s mentálním postižením, která byla v roce 2009 jakožto nezletilá hospitalizována v psychiatrické léčebně, za což jí byl účtován (tehdy požadovaný) tzv. regulační poplatek. Jelikož daný poplatek nezaplatila ani stěžovatelka, ani její zákonní zástupci, uložily obecné soudy stěžovatelce povinnost regulační poplatek i s příslušenstvím zaplatit a tato povinnost je nyní po stěžovatelce vymáhána. II. Rekapitulace procesního vývoje a skutkových okolností věci 6. Toho času šestnáctiletá stěžovatelka strávila z důvodu svého psychického onemocnění v roce 2009 celkem 75 dní v Psychiatrické nemocnici Bohnice v Praze; za její pobyt jí byl účtován regulační poplatek ve výši 60 Kč za den (celkově 4 500 Kč) podle § 16a odst. 1 písm. f) zákona o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 261/2007 Sb., účinném do 30. 11. 2011. 7. Vedlejší účastnice, na kterou postoupila původní pohledávku psychiatrická nemocnice, podala dne 14. 2. 2012 proti (v té době devatenáctileté) stěžovatelce žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále též "nalézací soud"). V průběhu řízení před nalézacím soudem byla stěžovatelka rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 5 Nc 417/2010-44 ze dne 22. 8. 2012 zbavena způsobilosti k právním úkonům z důvodu, že trpí duševní poruchou, která není přechodného rázu; jako opatrovnice jí byla ustanovena její matka. Matka stěžovatelky v nalézacím řízení o předmětné pohledávce zůstala nečinná a nevyjádřila se k podané žalobě. Ve věci rozhodl nalézací soud bez nařízení jednání a rozsudkem č. j. 99 C 124/2012-39 ze dne 31. 10. 2013 uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici 4 500 Kč s příslušenstvím. 8. Okresní soud v Jičíně (dále jen "exekuční soud") pověřením č. j. 23 EXE 380/2014-16 ze dne 4. 4. 2014 pověřil soudního exekutora JUDr. Dalimila Miku, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, provedením příslušné exekuce. Soudní exekutor vydal dne 2. 9. 2014 exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami z důchodu stěžovatelky, který jí je vyplácen Českou správou sociálního zabezpečení. Výše vymáhaného plnění činila 19 605,22 Kč, z čehož byla jistina původní částka 4 500 Kč. Dne 16. 1. 2015 Česká správa sociálního zabezpečení sdělila soudnímu exekutorovi, že výkon rozhodnutí srážkami z důchodu stěžovatelky je neproveditelný, protože zůstatek důchodu po úhradě nákladů za pobyt v ústavu sociální péče a vyplacení částky rovnající se zákonné výši kapesného nedosahuje takové výše, aby z něho mohly být prováděny srážky; z důchodu stěžovatelky bylo za období od října 2014 do ledna 2015 sraženo 4 148 Kč. 9. K návrhu stěžovatelky exekuční soud usnesením č. j. 23 EXE 380/2014-30 ze dne 7. 1. 2020 exekuci zastavil. Exekuční soud předně uvedl, že námitka nedostatku pasivní legitimace stěžovatelky nemá ve vykonávacím řízení místo, neboť otázku pasivní legitimace lze hodnotit toliko v řízení nalézacím; věcnou správnost exekučního titulu soud ve vykonávacím řízení nepřezkoumává. Exekuční soud nicméně přisvědčil tvrzení stěžovatelky, že vedení exekuce je nepřípustné, jelikož ustanovení, na základě kterého byla stěžovatelce povinnost uložena, bylo zrušeno Ústavním soudem. Exekuční soud odkázal na § 16a odst. 1 písm. f) zákona o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 261/2007 Sb., účinném do 30. 11. 2011, podle kterého byl pojištěnec (anebo za něj jeho zákonný zástupce) povinen v souvislosti s poskytováním hrazené péče platit zdravotnickému zařízení, které zdravotní péči poskytlo, regulační poplatek ve výši 60 Kč za každý den hospitalizace. Uvedené ustanovení bylo podle exekučního soudu s účinnosti ode dne 1. 12. 2011 novelizováno zákonem č. 298/2011 Sb., který nahradil číslo "60" číslem "100", a regulační poplatek byl tak zvýšen. Předmětné ustanovení (v později uvedeném znění) následně Ústavní soud s účinností ode dne 1. 1. 2014 zrušil nálezem sp. zn. Pl. ÚS 36/11 ze dne 20. 6. 2013 (N 111/69 SbNU 765; 238/2013 Sb.). Exekuční soud dospěl k závěru, že v souladu s § 71 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, přestávají být exekučními tituly, které by bylo možné vykonat, a proto exekuční řízení zastavil podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. 10. Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen "krajský soud") vyhověl odvolání insolvenčního správce vedlejší účastnice a ústavní stížností napadeným usnesením změnil usnesení exekučního soudu ze dne 7. 1. 2020 tak, že návrh stěžovatelky na zastavení exekuce zamítl. Krajský soud v odůvodnění předně uvedl, že Krajský soud v Brně rozhodl usnesením č. j. KSBR 28INS 27135/2015-A-16 ze dne 19. 11. 2015 mimo jiné o úpadku vedlejší účastnice a prohlásil konkurz na její majetek; je proto dán důvod pro zamítnutí návrhu stěžovatelky na zastavení exekuce na základě § 140a až 140e zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "insolvenční zákon"). Nad rámec právě uvedeného krajský soud s odkazem na nález sp. zn. I. ÚS 491/15 ze dne 22. 9. 2015 (N 175/78 SbNU 605) dospěl k závěru, že nález sp. zn. Pl. ÚS 36/11 zrušil § 16a odst. 1 písm. f) zákona o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 298/2011 Sb., účinném od 1. 12. 2011, což je jiné ustanovení, než o které se opírá uplatněný nárok. Právní předpis, na jehož základě bylo v nalézacím řízení rozhodnuto, nebyl zrušen, neboť bylo rozhodováno podle § 16a odst. 1 písm. f) zákona o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 261/