I.ÚS 1491/15

Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 1. 12. 2014 č. j. 14 T 168/2014-62 uznal stěžovatele jako obžalovaného vinným, že dne 28. 9. 2014 kolem 11:35 hod. řídil v Mělníku osobní motorové vozidlo, přičemž neuposlechl výzvy policisty k zastavení, vozidlo otočil, ujížděl s ním vysokou rychlostí a následně havaroval, z místa nehody utíkal a zastavil až na opětovnou výzvu člena hlídky policie; to vše vzdor pravomocně uloženému zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců, který do té doby nevykonal. Tím spáchal přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a byl rozsudkem okresního soudu odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 18 měsíců. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 2. 2015 č. j. 9 To 73/2015-82 rozsudek okresního soudu ze dne 1. 12. 2014 zrušil pouze ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou; současně stěžovateli uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.

Proti rozsudku krajského soudu ze dne 18. 2. 2015 a proti rozsudku okresního soudu ze dne 1. 12. 2014 se stěžovatel bránil ústavní stížností ze dne 19. 5. 2015, ve které navrhl, aby Ústavní soud oba rozsudky zrušil.

Podáním ze dne 30. 6. 2015, které bylo téhož dne doručeno Ústavnímu soudu, vzal stěžovatel svoji ústavní stížnost v celém rozsahu zpět.

Podle § 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může stěžovatel ústavní stížnost "vzít zpět jen do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soud řízení zastaví."

V projednávané věci byly naplněny podmínky pro zastavení řízení o ústavní stížnosti, neboť tato byla stěžovatelem výslovně vzata v celém rozsahu zpět, a to dříve, než se senát Ústavního soudu příslušný k jejímu projednání odebral k závěrečné poradě. Právní úkon stěžovatele, kterým došlo ke zpětvzetí ústavní stížnosti, splňuje veškeré právem předepsané formální i obsahové náležitosti, přičemž toto podání bylo soudu rovněž doručeno v zákonem požadované formě.

Na základě výše uvedených důvodů bylo řízení o ústavní stížnosti Ústavním soudem usnesením zastaveno podle § 77 zákona o Ústavním soudu, neboť ústavní stížnost byla stěžovatelem vzata zpět.