I.ÚS 1532/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1532/08 ze dne 20. 10. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelek Pražská energetika, a. s., se sídlem Na Hroudě 1492/4, 100 05 Praha 10, IČ: 60193913, a PREdistribuce, a. s., se sídlem Svornosti 3199/19a, 150 00 Praha 5, IČ 27376516, zastoupených Mgr. Luďkem Vránou, advokátem, se sídlem Lazarská 8, 120 00 Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2006, č. j. 7 Ca 1/2005-33, a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2008, č. j. 8 As 20/2006-129, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení, a Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, a Občanského sdružení Okraj, se sídlem Na Okraji 1305/14, Praha 6, a Ing. arch. Z. M., obou zastoupených advokátem JUDr. Petrem Kužvartem, Za Zelenou liškou 967/B, Praha 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební (dále jen "žalovaný"), rozhodnutím ze dne 20. 10. 2004, č. j. MHMP-118999/2004/OST/Ja, zrušil rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 6, odbor výstavby (dále jen "ÚMČ OV") ze dne 15. 6. 2004, č. j. výst: 2333/elektro-110kV/04-Šm, jímž bylo stěžovatelce (Pražská energetika, a. s.) nařízeno odstranění nepovolené stavby "Rekonstrukce vedení 110 kV TR západ - TR Červený Vrch" v rozsahu odstranění vrchního vedení a 24 stožárů včetně základů na pozemcích v k. ú. Smíchov, Motol, Břevnov, Veleslavín, Vokovice v Praze 5 a 6 (dále jen "stavba"). Žalobci - Občanské sdružení Okraj, V. Č. a Ing. arch. Z. M. (dále jen "žalobci") napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze. Ten rozsudkem ze dne 9. 1. 2006, čj. 7 Ca 1/2005 - 33, zrušil pro nezákonnost rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud poukázal v prvé řadě na to, že daný případ je nutné posuzovat s ohledem na příslušné znění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu [(stavební zákon), dále jen "SZ"], účinné do 30. 4. 2005; dále uvedl, že pro posouzení věci je klíčovou definice "stavební úpravy" jak ji obsahuje SZ ve znění účinném od 1. 7. 1998 v § 139b odst. 3 písm. c), tedy jako změnu dokončené stavby, kterou jsou stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Podle Městského soudu v Praze není proto správný názor žalovaného, že § 56 písm. g) SZ je zcela svébytným ustanovením, které nemůže být vykládáno ve smyslu § 139b. Při výměně stožárů elektrického vedení samozřejmě může dojít k výškové změně stavby, ale i ke změně půdorysné, navíc toto ustanovení je zcela obecné a dopadá na ostatní ustanovení SZ. Vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy, odboru územního rozhodování ("dále jen "MHMP OÚR") bylo vydáno formou dopisu v roce 1997 (Poznámka: ze dne 17. 4. 1997 a ze dne 12. 6. 1997, který byl označen jako doplnění dopisu předchozího); tím však nebylo stavebníkovi (stěžovatelce) dáno právo na výměnu stožárů, neboť k tomu orgán územního rozhodování nemá pravomoc. Ta náleží Magistrátu hlavního města Prahy, odboru výstavby (dále "stavební úřad"); ten v dopise ze dne 11. 6. 1997 uvedl, že v případě úplného odstranění stávající stavby nelze hovořit o udržovacích pracích či stavebních úpravách (§ 56 písm. g/ stavebního zákona), neboť stavební úpravou se rozumí změna dokončené stavby, nikoliv její náhrada stavbou novou. Městský soud proto prohlásil, že není pravdou, že by správní orgány kdykoliv v řízení stavebníkovi sdělily, že na výměnu stožárů není nutné stavební povolení. Celá výměna stožárů, včetně zemních prací, zcela zjevně nemůže být pouhou úpravou stavby, neboť se jednalo o stavbu zcela novou (stožáry s novým osazením). Městský soud - s ohledem na uvedené - považoval za bezpředmětné zabývat se žalobním bodem, v němž žalobci vytýkali žalovanému, že své rozhodnutí opřel o dokumentaci ke stavbě z roku 1997, a nikoliv z roku 1999 a 2000, neboť na základě stavební dokumentace z roku 1997 žádné povolení ani stanovisko správního orgánu vydáno nebylo a proto správní orgány nemohly z této skutečnosti čerpat potřebná zjištění. Městský soud nepovažoval za důvodné ani další námitky žalobců týkající se neuvedení žalobce Ing. arch. Z. M. v rozdělovníku pro doručování rozhodnutí, jelikož bylo zcela správně doručováno jeho advokátovi. Podle soudu není důvodná ani námitka podjatosti všech zaměstnanců správního orgánu, protože tato námitka nebyla uplatněna v rámci správního řízení do dne vydání napadeného rozhodnutí. Soud se rovněž neztotožnil s námitkou, že žalovaný rozhodl v rozporu se svým dřívějším právním názorem uvedeným v předchozím kasačním správním rozhodnutí; toto rozhodnutí toliko zrušilo rozhodnutí stavebního úřadu a vyslovilo právní názor, že bude nutné provést řízení nové a určilo podle § 119 správního řádu stavební úřad, který je provede. Městský soud konečně vyslovil, že v řízení o odstranění stavby podle § 88 odst. 1 písm. b) SZ bude plně na stavebníkovi, aby prokázal, že stavba byla provedena v souladu s veřejným zájmem. Dle názoru soudu se jedná o stavbu provedenou bez stavebního povolení; stavebník tedy musí prokázat právně rozhodné skutečnosti k době, v níž bude o odstranění stavby rozhodováno, ať se bude jednat o rozhodnutí o odstranění stavby, či o dodatečné stavební povolení. Proti tomuto rozsudku podali kasační stížnost jednak žalovaný a jednak - společným podáním - Pražská energetika, a. s., a PREdistribuce, a. s. (stěžovatelé). Žalovaný se v této stížnosti dovolal stížního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tj. vady řízení před správním orgánem, pro niž měl soud napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit, a podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnosti rozhodnutí městského soudu spočívající v nedostatku důvodů a v jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Pražská energetika, a. s., a PREdistribuce, a. s., se v kasační stížnosti dovolaly důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť považují napadený rozsudek za nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rámci důvodů uplatněných v kasačních stížnostech. Především nepřisvědčil námitce žalovaného (Magistrátu), že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Výrok rozsudku je plně srozumitelný, odpovídá všem procesním požadavkům. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí městský soud uvedl, z jakých skutečností vycházel, jakými úvahami se řídil a k jakým, především právním závěrům dospěl, pro které bylo nutno zrušit žalobami napadené správní rozhodnutí žalovaného. Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda byly v daném případě dány podmínky aplikace § 56 písm. g) SZ, především pak, zda je správný závěr městského soudu, že i v tomto případě je nutno vycházet z definice pojmu "stavební úprava" obsažené v § 139b odst. 3 písm. c) téhož zákona. Kasační soud v této souvislosti zdůraznil, že § 139b odst. 3 tohoto zákona obsahoval především legální definici pojmu "změna dokončených staveb". Rozlišuje a) změny, jimiž se stavby zvyšují, b) změny, jimiž se stavby půdorysně rozšiřují a c) změny, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Změny ad a) označuje jako nástavby, změny ad b) jako přístavby, a změny ad c) jako stavební úpravy. I když formulace tohoto ustanovení, zejména písm. c), není nejlepší (a není např. použita formulace "stavební úpravy, jimiž se rozumí..."), jedná se o definice pojmů nástavba, přístavba a stavební úprava. Jde tedy ve své podstatě o "definice uvnitř definice", tedy i o definici pojmu "změna dokončených staveb" za použití dalších, rovněž definovaných pojmů. Pojem "stavební úpravy" v § 139b odst. 3 písm. c) SZ proto nelze považovat za nedefinovaný, právně neurčitý pojem v obecném smyslu. V takovém případě by totiž tento pojem byl v podstatě totožný s pojmem "změny dokončené stavby". Ve SZ byly oba tyto pojmy používány, a to nikoliv jako synonyma. Tak byl pojem "stavební úpravy" např. použit nejen v § 56 písm. g), ale i v § 55 odst. 2 písm. b) či v § 32 odst. 2 písm. a) SZ. I v případě posledně uvedeného ustanovení Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 4. 9. 2003, č. j. 7 A 178/2002-36, dospěl k závěru, že tento pojem je nutno vykládat dle legální definice obsažené v § 139b odst. 3 písm. c) SZ. Kasační soud dále připomněl, že především základním principům tvorby a výkladu právních předpisů by odporoval závěr, že stejný pojem ve stejném právním předpise je možno vykládat odlišně, pokud výjimečně odlišný obsah pojmu není zcela jasně vyjádřen v tomto předpisu. Tak tomu ani v daném případě není. Na tom nemůže nic změnit ani to, že § 56 včetně písm. g) SZ je bezesporu ustanovením speciálním, upravu