I.ÚS 16/25 – Ústavní soud

I.ÚS 16/25 ze dne 19. 3. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti 1) JUDr. Martiny Dubové, 2) Pavla Duby a 3) společnosti Auto Duba Praha s. r. o., sídlem Jílovišťská 791, 155 31 Praha - Lipence, zastoupených Mgr. Janem Kramperou, advokátem, sídlem Jungmannova 15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2024 č. j. 20 Cdo 2800/2024 -982, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2023 č. j. 39 Co 455/2022-885 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. září 2022 č. j. 14 EXE 3043/2019-828, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a společnosti VALENTER a. s., sídlem U Nikolajky 34, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená usnesení Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") pro tvrzený rozpor s jejich základními právy podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Ústavní stížnost se týká rozhodnutí o návrhu stěžovatelů na zastavení exekuce. Exekučnímu řízení předcházelo uzavření smlouvy o zápůjčce částky 17 000 000 Kč (nb. v důsledku vzájemného započtení pohledávek byla exekuce posléze vedena pouze pro vymožení částky 14 136 602 Kč) mezi první stěžovatelkou (dlužnice a později v exekučním řízení povinná) a vedlejší účastnicí (věřitelka a později oprávněná). Na základě pozdější dohody o přistoupení k dluhu se druhý a třetí stěžovatel stali vedle první stěžovatelky společnými a nerozdílnými dlužníky ze smlouvy o zápůjčce. 3. Následně byl ve vztahu k dotčeným osobám pořízen notářský zápis ze dne 1. 6. 2017 sp. zn. NZ 512/2017, sepsaný notářem Mgr. Lukášem Valigurou, jehož součástí bylo i svolení k vykonatelnosti. Notářský zápis obsahoval mj. ujednání, že první stěžovatelka se zavazuje splatit svůj závazek v tam specifikovaných splátkách a termínech, a to pod ztrátou výhody splátek. 4. Jelikož dlužníci nedostáli své povinnosti splácet v ujednané výši a době, vedlejší účastnice (oprávněná) zaslala stěžovatelům (povinným) oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 25. 3. 2019, v němž je mj. vyzvala k zaplacení celé jistiny s příslušenstvím ve lhůtě 15 dnů od doručení. Oznámení o zesplatnění dluhu, adresované první stěžovatelce, mělo být zaměstnankyní vedlejší účastnice předáno k poštovní přepravě dne 26. 3. 2019 jako doporučená zásilka s vyplněným podacím lístkem. Podle sdělení České pošty, s. p., měla být tato zásilka vydána jejímu adresátovi (první stěžovatelce) dne 10. 4. 2019 na základě předložení občanského průkazu na přepážce pošty. Z potvrzení o převzetí zásilky mělo plynout, že zásilka byla vydána proti předložení občanského průkazu a podpisu příjemce (pod nečitelným podpisem bylo hůlkovým písmem uvedeno jméno první stěžovatelky za svobodna). Oznámení o zesplatnění dluhu totožného obsahu mělo být druhému a třetímu stěžovateli doručeno dne 26. 3. 2019, přičemž osobně jej proti podpisu převzal druhý stěžovatel. 5. Vedlejší účastnice (oprávněná) proto podala návrh na výkon rozhodnutí. Obvodní soud rozhodnutím se dne 11. 12. 2019 č. j. 14 EXE 3043/2019-38 pověřil soudního exekutora k vymožení částky 14 136 602 Kč s příslušenstvím. V reakci na to podali stěžovatelé návrh na zastavení exekuce, o němž bylo rozhodováno napadenými usneseními. 6. Obvodní soud napadeným usnesením návrh na zastavení exekuce zamítl. Předně dospěl k závěru, že byly dány podmínky pro pověření soudního exekutora k provedení exekuce (rozhodnutí, jehož exekuce je navrhována, bylo vydáno orgánem nadaným pravomocí k jeho vydání; je vykonatelné po stránce formální i materiální; oprávněná i povinní byli věcně legitimováni; exekuce byla navržena v rozsahu, jenž stačí k uspokojení oprávněné; vymáhané právo nebylo prekludováno). Dále se obsáhle vypořádal s námitkami stěžovatelů, včetně námitky, že exekuční titul není vykonatelný, neboť oznámení o zesplatnění dluhu nebylo první stěžovatelce (řádně) doručeno. V této souvislosti první stěžovatelka bez dalšího namítala, že zásilku s oznámením o zesplatnění dluhu nikdy nepřevzala a že podpis na potvrzení o převzetí zásilky není její, pročež by měl být vyhotoven znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Obvodní soud nicméně tuto námitku nepovažoval za důvodnou. Vysvětlil, že na potvrzení o převzetí zásilky je uvedeno nejen jméno a (nečitelný) podpis stěžovatelky, nýbrž také číslo jejího občanského průkazu. Pokud tudíž pracovník pošty vydal zásilku proti předložení občanského průkazu s fotografií a podpisu, lze mít za to, že při vydání zásilky došlo k dostatečnému ověření totožnosti stěžovatelky a potažmo i k prokázání toho, že to byla právě ona, kdo si zásilku vyzvedl. Z toho důvodu obvodní soud nepovažoval za nutné zadat znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Soud navíc poukázal na to, že stěžovatelka v souvisejících řízeních poněkud nelogicky tvrdila také to, že obsahem této zásilky měl být odlišný dokument, což však předpokládá její znalost obsahu zásilky a potažmo její převzetí/ doručení. 7. Krajský soud napadeným usnesením rozhodnutí prvostupňového soudu potvrdil. Plně se ztotožnil s jeho skutkovými i právními závěry. Tvrzení první stěžovatelky o tom, že zásilku nikdy nepřevzala a že podpis na potvrzení o převzetí není její, označil za ničím nepodložená, účelová a fabulující. Naopak závěr obvodního soudu o tom, že stěžovatelce předmětné oznámení o zesplatnění dluhu doručeno bylo, považoval za prokázaný hned několika přesvědčivými důkazy. Z týchž důvodů odmítl návrh na zadání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. 8. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelů. Jelikož stěžovatelé uplatňovali takřka totožné argumenty a dovolací otázky jako ve věcech sp. zn. 20 Cdo 1107/2023 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2023) a sp. zn. 20 Cdo 2944/2023 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2024), v podrobnostech na ně odkázal. Ve stručnosti pak mj. zopakoval, že podstatou dovolacích otázek stran zfalšování podpisu na potvrzení o převzetí zásilky není zpochybnění právního posouzení věci odvolacím soudem, ale zpochybnění skutkových závěrů, že první stěžovatelce bylo oznámení o zesplatnění dluhu doručeno. II. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatelé v ústavní stížnosti nejprve shrnují předchozí průběh řízení. V návaznosti na to namítají, že jejich dovolací argumentace byla zčásti odlišná od dovolací argumentace, kterou uplatňovali v předchozích řízeních. Nejvyšší soud se s ní ale nevypořádal řádným způsobem, když pouze odkázal na svá předchozí rozhodnutí, aniž by se podrobně vypořádal s jejich argumenty. Tím měl porušit právo stěžovatelů na řádné odůvodnění podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatelé dále tvrdí, že k porušení jejich práv mělo dojít i v důsledku neprovedení jimi navrhovaného znaleckého posudku, jenž by mohl být způsobilý prokázat oprávněnost námitek první stěžovatelky o nepravosti podpisu na potvrzení o převzetí zásilky. Obecné soudy na ně navíc měly přenést povinnost prokázat nepravost podpisu v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud konstatuje, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze v případě, kdy je rozhodovací činnost soudů stižena vadami, jež ve svém důsledku porušují ústavně zaručená základní práva a svobody, lze uvažovat o jeho zásahu (nález sp. zn. III. ÚS 3047/23 ze dne 9. 1. 2024, bod 11). 12. Dále Ústavní soud uvádí, že - jak bude vysvětleno níže - stížnostní námitky se týkají téměř výlučně první stěžovatelky, ačkoli rozhodnutí obecných soudů formálně napadají všichni tři stěžovatelé. Ústavní soud se tvrzenou protiústavností napadených rozhodnutí proto zabýval pouze v tom rozsahu, v jakém proti nim stěžovatelé brojili v ústavní stížnosti. 13. Podstatou první stížnostní námitky je tvrzení o nedostatečnosti odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to zejména z důvodu "pouhého odkazu" uvedeného soudu na svá předchozí rozhodnutí ve věci stěžovat