Ústavní soud I.ÚS 1606/25

Ústavnímu soudu byla doručena nadepsaná ústavní stížnost nesplňující zákonné náležitosti, stěžovatel zejména není zastoupen advokátem, jak vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

S obdobně vadnými návrhy se stěžovatel na Ústavní soud obrátil již několikrát, přičemž byl opakovaně na vady podání a následky spojené s jejich neodstraněním upozorněn (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1353/16, III. ÚS 1380/16 či I. ÚS 3823/17).

Obecně platí, že návrh lze odmítnout, neodstraní-li stěžovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Jak nicméně Ústavní soud v minulosti dovodil (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1083/18 ze dne 4. 4. 2018 vydané ve věci nynějšího stěžovatele), v řízení o ústavní stížnosti není nezbytné poskytovat poučení o povinném zastoupení advokátem totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li tudíž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem (jakož i to, že Ústavní soud advokáty neustanovuje, přičemž v případě problémů s jejich obstaráním se lze obrátit na Českou advokátní komoru), a stěžovatel přesto nadále bez zastoupení podává vadné návrhy, jsou v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu splněny podmínky pro odmítnutí těchto návrhů bez nutnosti zasílání dalších výzev k odstranění vad. Tak je tomu i nyní.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.