I.ÚS 1742/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1742/08 ze dne 8. 11. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Gűttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky A. J., zastoupené JUDr. Františkem Novotným, advokátem se sídlem Husova 7, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2007, č. j. 8 Ca 182/2006-77, a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2008, č.j. 7 As 57/2007-98, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Úřad městské části Praha 11, odbor výstavby (dále jen "SÚ"), rozhodnutím ze dne 19. 12. 2005, č. j. OV/2005/003587/Vo-úr, rozhodl o umístění stavby přeložky vedení 400 kV, s rezervou pro trasu vedení 2 x 110 kV, na společných stožárech na pozemcích v k. ú. Újezd u Průhonic, Hole u Průhonic, Šeberov a Křeslice v úseku vymezeném stožáry vysokého napětí č. 89 a 94 severozápadně od stávající trasy (dále jen "stavba vedení"). Ve výrokové části dále - mimo jiné - uvedl, že námitka zástupce vlastníka dotčeného pozemku 214/17 k.ú. Újezd u Průhonic (v případě vlastníka dále jen "stěžovatelka") týkající se nesouhlasu se stavbou, resp. se změnou územního plánu, se zamítá. SÚ poukázal na to, že projednání a schválení přeložky vedení proběhlo v řízení o změně územního plánu hlavního města Prahy nezávisle na SÚ v roce 2003 a povinností SÚ v územním řízení je posouzení souladu návrhu na umístění stavby vedení s územně plánovací dokumentací (tj. s územním plánem a případně s jeho změnou); v tomto případě nebyl shledán rozpor. SÚ současně připomněl, že podle § 38 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "SZ"), lze bez souhlasu vlastníka pozemku vydat územní rozhodnutí jen tehdy, jestliže je možné pro navrhovaný účel pozemek vyvlastnit nebo má-li se navrhovatel stát vlastníkem pozemku podle zvláštního předpisu. SÚ dále poukázal na § 108 SZ, ve kterém jsou taxativně vymezeny stavby, pro které lze pozemky ve veřejném zájmu vyvlastnit nebo vlastnická práva rozhodnutím stavebního úřadu (odst. 2 písm. a/) omezit; tu jde o veřejně prospěšné stavby podle schválené územně plánovací dokumentace; u odst. 2 písm. f) jde pak o účely vymezené zvláštními zákony [zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "EZ")]. Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební (dále jen "MHMP") rozhodnutím ze dne 5. 5. 2006, č. j. S-MHMP 80571/2006/OST/No, změnil k odvolání stěžovatelky a Městské části Praha - Křeslice citované rozhodnutí SÚ tak, že ve druhém odstavci výroku rozhodnutí na straně 1 se za slova "podle § 117 odst. 1 písm. c)" doplňují slova " a podle § 119"; v ostatním napadené rozhodnutí nebylo změněno. MHMP mimo jiné - k námitce stěžovatelky, že nebyla informována o projednávané a schválené změně trasy stavby vedení - konstatoval, že závěr SÚ v této věci byl správný; poukázal na to, že územně plánovací dokumentace je podkladem pro vydání územního rozhodnutí a navíc zdůraznil, že způsob projednání a schválení územně plánovací dokumentace není předmětem řízení o umístění stavby. Stejně tak odvolací orgán neshledal žádnou chybu v posouzení stavby vedení jako stavby veřejně prospěšné; připomněl citovaná ustanovení § 108 odst. 2 písm. a) a písm. f) SZ a uzavřel s tím, že k vydání rozhodnutí o umístění veřejně prospěšné stavby není nutný souhlas vlastníka pozemku dotčeného ochranným pásmem vedení velmi vysokého napětí; SÚ proto nepochybil, jestliže vydal napadené rozhodnutí bez souhlasu vlastníka pozemku. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem ze dne 6. 9. 2007, č. j. 8 Ca 182/2006-77, zamítl správní žalobu stěžovatelky (výroková část I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroková část II.) Uvedl, že stavební úřad vyhověl žádosti navrhovatelů ČEPS, a. s., a Pražská energetika, a. s., na umístění stavby vedení a poukázal na to, že pro stavební úřady je platná územně plánovací dokumentace závazným podkladem pro vydání územního rozhodnutí. V tomto řízení bylo vydáno rozhodnutí o umístění veřejně prospěšné stavby ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 EZ, které je zcela v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací. Rozhodnutí o umístění stavby není rozhodnutím o povolení stavby, a nemůže se proto dotknout práv stěžovatelky. Její námitky, že nebyla informována o projednávané a schválené změně trasy vedení a že nejde o stavbu ve veřejném zájmu, však napadají způsob projednání a schvalování této územně plánovací dokumentace. Městský soud dodal, že v tom případě by se stěžovatelka musela s příslušným návrhem obrátit na Nejvyšší správní soud; ten ve svém rozsudku ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006-74, vyslovil, že územní plán, a tedy i změna územního plánu, je opatření obecné povahy a podléhá ve smyslu ustanovení § 101a až § 101d s. ř. s. soudnímu přezkumu. Pokud pak stěžovatelka namítá, že zamýšlenou trasou předmětné liniové stavby vedení je snižována hodnota pozemků v těsné blízkosti Prahy, které ji vlastnicky patří, a naopak zvyšována hodnota pozemků jiného vlastníka, který je získal před velmi krátkou dobou, a přes něž bylo vedení původně trasováno, je zapotřebí, aby své nároky uplatnila u příslušného obecného soudu. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem ze dne 2. 4. 2008, č. j. 7 As 57/2007-98, kasační stížnost stěžovatelky zamítl (výroková část I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroková část II.) a osobám zúčastněným na řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výroková část III.). Kasační soud obsáhle poukázal na komplexní problematiku a funkci územního plánování, na procesní postup v rámci schvalování územně plánovací dokumentace a na charakter územního rozhodnutí; v této souvislosti současně upozornil na rozsah přezkumné pravomoci správního soudu. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými stížní body, v nichž stěžovatelka namítá, že magistrát měl přezkoumat a posoudit věcnou správnost a opodstatněnost jejích námitek proti změně územního plánu; (i on) zdůraznil, že tyto námitky směřují proti změně územního plánu, leč předmětem přezkumné činnosti městského soudu bylo rozhodnutí MHMP ze dne 5. 5. 2006, č. j. S-MHMP 80571/2006/OST/No, o umístění přeložky stavby vedení. Napadené rozhodnutí magistrátu bylo vydáno v územním řízení, v jehož rámci však nelze přezkoumávat platnost a zákonnost dříve schválených územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace; závazná část územně plánovací dokumentace je závazným podkladem pro rozhodování stavebních úřadů v území (§ 29 odst. 3 SZ). Platná a schválená územně plánovací dokumentace je pak rovněž závazným podkladem při vydání každého územního rozhodnutí a žádnou stavbu nelze umístit v rozporu s ní (§ 37 odst. 1 SZ). Pořizování územně plánovací dokumentace je počátečním stadiem rozhodování, kdy jsou ještě možnosti výběru a alternativ otevřeny a kdy účast veřejnosti může být účinná. Proces schvalování změny územního plánu proto mohla stěžovatelka napadat právě v tomto stadiu územního plánování, a nikoliv až v řízení územním. V rámci územního řízení již není možné účinně se vyjádřit k otázce, zda bude určitá stavba realizována či nikoliv. V této fázi již otázka nezní "zda", ale "jak". Účinná právní ochrana se proto musí soustředit na okamžik, kdy je o dané věci skutečně rozhodováno. Není proto přípustné ani dodatečné zpochybňování schválené územně plánovací dokumentace, resp. územního plánu nebo změny těchto materiálů v navazujícím územním řízení nebo dokonce v rámci soudního přezkoumání územního rozhodnutí, kterým je rozhodnutí o umístění stavby. Není tedy ani možné, aby stěžovatelka, která nevznesla včas námitky proti změně územního plánu, toto své opomenutí "napravovala" tím, že formálně brojí proti rozhodnutí o umístění stavby, leč ve skutečnosti napadá územně plánovací dokumentaci. Kasační soud v této souvislosti připomněl, že "to ostatně i stěžovatelka přiznává, když v kasační stížnosti výslovně uvádí, že uplatňuje námitky proti schválené územně plánovací dokumentaci a de facto navrhuje zrušení rozhodnutí o změně územního plánu". Pokud tedy stěžovatelka při soudním přezkoumávání rozhodnutí o umístění stavby brojí proti územně plánovací dokumentaci, jde o irelevantní námitky, které nejsou přípustné. Kasační soud navíc ještě připomněl, že se MHMP v napadeném rozhodnutí o umístění stavby přesto zabýval věcnou správností a opodstatněností námitek stěžovatelky proti změně územního plánu, neboť posuzoval nesouhlas stěžovatelky se zamítnutím námitek, které uplatnila v územním řízení a námitek, že nejde o stavbu ve veřejném zájmu, ale naopak v přímém rozporu s tímto zájmem. MHMP své závěry v odůvodnění uvedeného rozhodnutí rozvedl a stěžovatelka v kasační stížnosti proti nim nevznesla žádné skutkové či právní výhrady. Měs