I.ÚS 1743/14

Stěžovatel napadl ústavní stížností v záhlaví označená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 tvrzením, že jimi došlo k porušení základního práva stěžovatele vlastnit majetek.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Zákon o Ústavním soudu tedy vymezuje okruh osob oprávněných k podání ústavní stížnosti tak, že ústavní stížnost může podat pouze osoba, jež byla účastníkem řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení následujících rozhodnutí: usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 4. 2014 č. j. 34 D 327/2002-226, jehož předmětem bylo projednání dědictví po Rudolfu Makalovi, přičemž účastníky řízení v něm byli Helena Makalová, Ing. Karel Makala a Ing. Rudolf Makala; rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 17 P a Nc 284/2013, jehož předmětem bylo schválení dohody o vypořádání dědictví za Ing. Rudolfa Makalu (pozn.: ze stěžovatelem přiložených rozhodnutí plyne, že jde o rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 1. 2014 č. j. 0 P 342/2006-278) a účastníkem řízení zde byl Ing. Rudolf Makala; usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 4. 2013 č. j. 9 C 289/2012-24 ve věci žaloby pro zmatečnost podané žalobcem (Rudolfem Makalou) proti usnesení ze dne 19. 9. 2005 č. j. 34 D 327/2002-130, jehož účastníkem byl (nesvéprávný) Rudolf Makala, Helena Makalová a Karel Makala. Stěžovatel nebyl v žádném z těchto řízení - jejichž výsledek v podobě příslušných rozhodnutí napadá a navrhuje zrušit - účastníkem řízení. Stěžovateli v žádném z uvedených rozhodnutí nebylo soudem upřeno postavení účastníka řízení, když ani z povahy samotných řízení taková možnost neplyne a stěžovatel to navíc sám netvrdí.

Ústavní soud je za daných okolností nucen konstatovat, že ústavní stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou, pročež mu nezbylo, než ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.