I.ÚS 1755/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1755/22 ze dne 24. 8. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Veselého, zastoupeného advokátem Mgr. Jiřím Zájedou, sídlem Zahradnická 38, Blatná, proti postupu Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 103/2022 a Okresního soudu v Benešově, kterým se domáhá, aby Okresnímu soudu v Benešově byla uložena povinnost vyzvat stěžovatele k opravě podaného odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. prosince 2021 č. j. 6 C 193/2019-155, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově (dále též jen "okresní soud") ze dne 7. 12. 2021 č. j. 6 C 193/2019-155 bylo rozhodnuto o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Stěžovatel dne 24. 1. 2022 podal blanketní odvolání. Okresní soud usnesením ze dne 4. 2. 2022 č. j. 6 C 193/2019-169 vyzval stěžovatele k odstranění vad. 3. Krajský soud v Praze (dále též jen "krajský soud") přípisem ze dne 19. 4. 2022 č. j. 27 Co 103/2022-182 sdělil k předkládací zprávě k rozhodnutí o odvolání stěžovatele okresnímu soudu, že neměl k odvolání stěžovatele vůbec přihlížet. Uvedl, že elektronické podání včetně jeho doplnění bylo realizováno z datové schránky (dále též jen "DS") právnické osoby Zájeda, Stejskal a Partners, s.r.o., která není podle obsahu spisu účastníkem řízení ani jeho zástupcem. Nic na tom nemění skutečnost, že okresní soud vyzval odvolatele k odstranění vad odvolání, vybral soudní poplatek a odvolání doručil protistraně. 4. Okresní soud přípisem ze dne 2. 5. 2022 č. j. 6 C 193/2019-183 sdělil stěžovateli, že se k odvolání ve věci samé podle § 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), nepřihlíží. V tomto sdělení okresní soud uvedl, že předmětné podání nebylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem, ani nebylo do tří dnů doplněno o originál, popř. o písemné podání shodného znění, navíc "bylo doručeno z datové schránky subjektu odlišného od žalobce uvedeného v podání". V případě advokáta má být podání realizováno prostřednictvím profesní DS advokáta podnikajícího jako fyzická osoba, která slouží při výkonu advokacie jak k doručování, tak i podání bez platného uznávaného elektronického podpisu. Podání odvolání stěžovatele, který byl zastoupen konkrétním advokátem, bylo vadné, protože bylo odesláno z cizí datové schránky bez ohledu na to, zda a kdo má přístup do DS právnické osoby jako osoba oprávněná, pověřená či administrátor a zda toto podání z DS právnické osoby odeslal. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel rekapituluje průběh soudního řízení a zásadně nesouhlasí s procesním postupem okresního soudu a krajského soudu, který je přehnaně formalistickým. Namítá, že napadeným postupem a rozhodnutím došlo k zásahu do jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jelikož mu byl fakticky znemožněn přístup k nezávislému soudu. V petitu ústavní stížnosti pak požaduje, aby Ústavní soud uložil okresnímu soudu povinnost, aby obnovil stav před porušením práv a svobod stěžovatele a podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzval stěžovatele k opravě podání. 6. Stěžovatel poukazuje na to, že blanketní odvolání bylo podepsáno Mgr. Jiřím Maříkem, advokátem a z podaného odvolání vyplynulo, který advokát odvolání sepsal a následně odeslal. Soud nesprávně vyhodnotil situaci, když podání posoudil jako podané z cizí DS, na které se neuplatní tzv. fikce podpisu. Procesní postup byl nesprávný, když nejdříve okresní soud odvolání přijal a vyzval stěžovatele k odstranění vad podání, následně stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku (který následně vrátil). Krajský soud vyslovil přepjatý formalistický názor, že okresní soud neměl k odvolání stěžovatele vůbec přihlížet, jako by nebylo podáno, aniž by v souladu s § 41 odst. 2 o. s. ř. posoudil procesní úkon účastníka řízení dle jeho obsahu. I z odůvodnění pokynu krajského soudu je zřejmé, že se jedná o odvolání stěžovatele podaného prostřednictvím jeho zástupce. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv. Stěžovatel doplnil ústavní stížnost dne 13. 7. 2022 o aktuální judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 30. 6. 2022 sp. zn. III. ÚS 2373/2021) a tvrdil, že shodně jako v citovaném nálezu měl být vyzván k odstranění vad podání zaslaného prostřednictvím DS právnické osoby. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem podle § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), když stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, resp. když proti rozhodnutí krajského soudu nebylo dovolání přípustné. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud nemůže provádět instanční přezkum soudních rozhodnutí ve stěžovatelem vymezeném rozsahu, když postup v soudním řízení, zjišťování skutkového stavu a použití zákona přísluší obecným soudům. Úkolem Ústavního soudu je pouze posoudit, zda nebylo zasaženo do některého z ústavně zaručených práv stěžovatele, resp. zda soudní řízení jako celek bylo vedeno v souladu s hlavou pátou Listiny. Ústavní soud již v minulosti dovodil, že se "s ohledem na své ústavní postavení řídí principem minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů" [nález ze dne 21. 9. 1999 sp. zn. I. ÚS 168/99 (N 126/15 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].]. 9. Ústavní soud při posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti se zabýval tím, zda se krajský soud s předkládací zprávou k rozhodnutí o odvolání předloženou okresním soudem řádně vypořádal, resp. zda rozhodnutí nezatížil takovou vadou, pro kterou by šlo o rozhodnutí protiústavní. Ústavní soud v zásadě není povolán k přezkumu správnosti použití zákona [nález ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. IV. ÚS 512/12 (N 41/68 SbN 419)], proto se zabýval pouze tím, zda výklad příslušných ustanovení občanského soudního řádu provedený okresním a krajským soudem nebyl ústavně nesouladný. 10. Z výše uvedených skutkových okolností případu, obsahu napadených rozhodnutí i argumentace stěžovatele uplatněné v ústavní stížnosti vyplývá, že stěžejní otázkou celého sporu je to, zda měl okresní a krajský soud k blanketnímu odvolání ze dne 24. 1. 2022 přihlížet a Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je toliko nesouhlasem s rozhodnutím obecných soudů. 11. K této argumentaci Ústavní soud uvádí, že se neztotožňuje s názorem stěžovatele ohledně povinnosti soudů přijímat podání advokátů bez příslušného elektronického podpisu z datových schránek "jejich" advokátních kanceláří. Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o elektronických úkonech"), totiž jednoznačně rozlišuje mezi datovou schránkou fyzické osoby podnikatele (§ 4) a právnické osoby (§ 5). Právnická a fyzická osoba jsou odlišné subjekty a nic na tom nemění ani to, je-li fyzická osoba jediným společníkem (a/nebo jednatelem) příslušné právnické osoby. Přestože advokacie může být vykonávána různými způsoby, všichni advokáti mají ze zákona povinně zřízenou datovou schránku podnikající fyzické osoby. Z toho plyne, že advokátu se doručuje pouze do této datové schránky, a nikoliv do datové schránky právnické osoby (advokátní kanceláře). Do ní je možno doručovat výhradně v případě, že adresátem bude samotná právnická osoba (např. v rámci daňového řízení), ne však vykonává-li advokát advokacii jako společník této společnosti nebo její zaměstnanec. To stejné samozřejmě platí v opačném směru, tj. při doručování písemností soudům advokáty. Ústavní soud nepovažuje za nutné důvod