Ústavní soud I.ÚS 1842/25

Stěžovatelka v insolvenčním řízení namítla podjatost soudkyně Krajského soudu v Brně. Podjatost spatřovala v postupu soudkyně v dané věci, zejména v zamítnutí návrhu stěžovatelky na přerušení řízení. Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozhodl, že uvedená soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci.

Stěžovatelka podává proti usnesení vrchního soudu ústavní stížnost s tvrzením, že porušuje její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i právo na rovnost účastníků v řízení podle čl. 37 Listiny. Namítá, že soudkyně měla být vyloučena. Její náhlá změna ve vedení řízení a náhlý spěch na rozhodnutí vyvolává objektivní pochybnosti o její nestrannosti.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Nyní posuzovaná ústavní stížnost není přípustná, neboť směřuje proti usnesení o nevyloučení soudkyně z projednání a rozhodování věci. Takovým usnesením se řízení nekončí a stěžovatelka má nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může podjatost soudkyně zpochybnit [stanovisko pléna ze dne 7. února 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (57/2023 Sb.), bod 19]. Teprve po vyčerpání těchto prostředků, bude-li se stěžovatelka i nadále domnívat, že stav protiústavnosti trvá, může podat ústavní stížnost a v ní námitky proti vyhodnocení podjatosti zopakovat (tamtéž, bod 26).

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.