I.ÚS 1856/22

Dne 11. 7. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami. Nebyl sepsán advokátem, nebyla k němu přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem a chybí v něm jakákoliv ústavněprávní argumentace k údajnému porušení stěžovatelových základních práv a svobod.

Ústavní soud proto výzvou ze dne 21. 7. 2022 stěžovatele poučil o nutných náležitostech ústavní stížnosti. Byl upozorněn, že každá ústavní stížnost musí být sepsána advokátem a doložena plnou mocí, ve které je výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž byl informován, že advokáta mu za určitých podmínek může určit Česká advokátní komora. Byl poučen také o podmínkách vyplývajících z § 34 odst. 1, § 72 odst. 3, § 72 odst. 6 a § 75 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel byl vyzván k odstranění vad podání, k čemuž mu byla stanovena lhůta třiceti dnů od doručení výzvy k odstranění vad. Dále Ústavní soud stěžovatele poučil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, bude jeho návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut.

Z doručenky je patrné, že tato výzva byla stěžovateli doručena dne 1. 8. 2022. Dne 1. 9. 2022 stěžovatel doručil Ústavnímu soudu žádost o prodloužení lhůty s tím, že se obrátil na Českou advokátní komoru s žádostí o určení advokáta a že dosud o této žádosti nebylo rozhodnuto.

Ústavní soud telefonickým dotazem u České advokátní komory zjistil, že žádost stěžovatele byla rozhodnutím České advokátní komory ze dne 15. 8. 2022 sp. zn. 10.01-000435/22 zamítnuta.

Ústavní soud konstatuje, že se k zákonnému požadavku právního zastoupení advokátem opakovaně vyjádřil ve své rozhodovací praxi tak, že jeho smysl a účel je třeba spatřovat ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, jakož i vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Upozornit lze i na univerzálnost řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení.

Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti ji soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.