I.ÚS 1887/25 – Ústavní soud

I.ÚS 1887/25 ze dne 7. 8. 2025 Náležité odůvodnění předstižné vazby Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., t. č. ve Vazební věznici Plzeň, zastoupeného JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D., advokátkou, sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. května 2025 č. j. 55 To 157/2025-72 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 24. dubna 2025 č. j. 0 Nt 21031/2025-27, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. května 2025 č. j. 55 To 157/2025-72 bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo stěžovatele být slyšen při rozhodování o jeho zbavení osobní svobody chráněné čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku toho zasaženo do práva stěžovatele na osobní svobodu chráněného čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. května 2025 č. j. 55 To 157/2025-72 se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí dosavadního průběhu řízení 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení jeho ústavně zaručených práv chráněných čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 10 odst. 2, čl. 26, čl. 33 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Usnesením Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") ze dne 24. 4. 2025 č. j. 0 Nt 21031/2025-27 bylo rozhodnuto, že se podle § 68 odst. 1 trestního řádu stěžovatel bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu (výrok I), podle § 73 odst. 1 písm. b) se nepřijímá písemný slib stěžovatele (výrok II) a podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu se vazba nenahrazuje dohledem probačního úředníka nad stěžovatelem (výrok III). V odůvodnění usnesení okresní soud uvedl, co v okamžiku rozhodování o vazbě stěžovatele odůvodňuje závěr o podezření, že se stěžovatel dopustil zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Dále okresní soud zmínil skutečnost, že stěžovatel má 4 záznamy v rejstříku trestů, a pokud by bylo prokázáno, že se dopustil trestné činnosti, ze které je nyní obviněn, znamenalo by to, že se jí z větší části dopouštěl ve zkušební době podmíněného odsouzení, a to za obdobnou trestnou činnost. Ani hrozba nařízení původně podmíněně odloženého trestu tedy stěžovatele neodradila. Lze také předpokládat, že z trestné činnosti měl stěžovatel příjem. Pokud by stěžovatel byl ponechán na svobodě, je pravděpodobné, že by s trestnou činností pokračoval. Na tom nic nemění skutečnost, že tato trestná činnost měla být podle stěžovatele ukončena již zhruba před rokem. Z dosud obstaraných důkazů vyplývá, že ukončení páchání trestné činnosti bylo iniciativou jiného z obviněných kvůli obavám z odhalení. U stěžovatele je tak dán důvod vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu. Okresní soud neshledal důvody vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu. Uvedl, že trest, který stěžovateli hrozí, není mimořádně vysoký. Ačkoli stěžovatel často pobývá v zahraničí, nesvědčí samotné cestování automaticky o tom, že by se v zahraničí plánoval skrývat před trestním stíháním. K možnostem nahrazení vazby některým z opatření podle § 73 a § 73a trestního řádu uvedl okresní soud, že dohled probačního úředníka by nemohl být účinným nástrojem s ohledem na to, že ani možná obava z přeměny podmíněného trestu na nepodmíněný neměla být dostatečným důvodem pro stěžovatele, aby nepáchal trestnou činnost. Z tohoto důvodu nemohl okresní soud přijmout ani písemný slib stěžovatele; peněžitá záruka, ani záruka důvěryhodné osoby nabídnuty nebyly. 3. Stížnosti stěžovatele i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci následně Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 27. 5. 2025 č. j. 55 To 157/2025-72 zamítl. V odůvodnění nejprve uvedl, že procesní předpoklady pro vzetí stěžovatele do vazby jsou dány a rovněž zopakoval, z jakých důkazních prostředků nyní plyne, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele, byl spáchán, a že se jej měl dopustit stěžovatel. Krajský soud se ztotožnil se závěrem o existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu. Jako nedůvodnou vyhodnotil námitku stěžovatele, že vazební důvod je stavěn jen na tom, že proti němu jsou vedeny exekuce na částku 800 000 Kč. Byť stěžovatel doložil, že dosahoval takových příjmů, které by dostačovaly k pohodlnému zabezpečení standardních potřeb rodiny, přesto je důvodně podezřelý, že se měl podílet na páchání trestné činnosti motivované finančním ziskem, tudíž závěr okresního soudu je logický, nelze jej vyložit tak, že okresní soud stěžovatele omezil na svobodě jen kvůli jeho dluhům. Krajský soud připustil, že od posledního skutku, který je stěžovateli kladen za vinu, do sdělení obvinění uběhla doba delší jednoho roku, nelze ovšem pominout zásadní okolnost vyplývající z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že mezi osobami podezřelými z páchání trestné činnosti zavládla obava z možného vyzrazení, což mělo být vynuceným důvodem pro ukončení jednání stěžovatele, pro které je stíhán. Nelze tudíž hovořit o tom, že by stěžovatel dobrovolně v takové činnosti ustal. Dále vazební obavu akcentuje okolnost, že stěžovatel se měl trestné činnosti dopouštět ve zkušební době podmíněného odsouzení pro typově shodnou trestnou činnost. K možnostem náhrady vazby krajský soud konstatoval, že vzhledem ke zjištěným skutečnostem není stěžovatel dostatečně důvěryhodným, aby mohla být vazba nahrazena některým z navrhovaných opatření (slibem či dohledem probačního úředníka). Krajský soud se ztotožnil také se závěrem okresního soudu o nenaplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu. Bylo prokázáno, že stěžovatel má rodinné zázemí v České republice, je zde vázán pevnějšími vazbami než k Anglii, kde pouze podniká, studuje a občas Anglii navštěvuje. Stěžovateli navíc nehrozí tak vysoký trest, že již samotná hrozba jeho uložení by se spojení s ostatními okolnostmi odůvodňovala obavu z útěku stěžovatele. II. Argumentace stěžovatele a vyjádření účastníků řízení 4. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení okresního soudu i usnesení krajského soudu. Tvrdí, že klíčovým nedostatkem rozhodnutí krajského soudu je absence konkrétních skutkových okolností, které by prokazovaly aktuální a reálnou obavu z pokračování v trestné činnosti. Stěžovatel poukazuje také na to, že za poslední rok neexistuje jediný důkaz, že by se dopouštěl jakéhokoli protiprávního jednání. Krajský soud také nesprávně vyhodnotil trestní minulost stěžovatele, kdy byl sice již odsouzen k podmíněnému trestu, ovšem osvědčil se a hledí se na něj, jako by nikdy nebyl odsouzen. Argumentace, která staví na tomto trestu jako na důvodu pro obavu z pokračování v trestné činnosti, je tedy nepřípustná. Vazba může být dle stěžovatele vnímána jako účelový nátlak s cílem přimět ho ke svědectví proti jiným obviněným. Stěžovatel doložil řadu konkrétních skutečností, které hovoří v jeho prospěch a potvrzují jeho osobní i profesní stabilitu - předložil důkazy o legální podnikatelské činnosti ve Spojeném království, doložil pevné rodinné zázemí a skutečnost, že má zajištěné zaměstnání v Česku v případě propuštění z vazby. Stěžovatel poukazuje na to, že je mu kladeno za vinu pouze převzetí tašky s obsahem zakázané látky, není proto přiměřené ani právně udržitelné předpokládat jeho další zapojení do trestné činnosti, zvláště když všichni ostatní členové jsou již ve vazbě. Vazba také byla nařízena, aniž by byly vyčerpány mírnější alternativy. Soudy se zjevně řídily presumpcí viny. Dalším problematickým bodem je argumentace soudů výší příjmů stěžovatele a jeho dluhy. U krajského soudu stěžovatel doložil své příjmy, které částku exekucí vůči němu vedených převyšují, čímž vyvrátil domněnku o motivaci k páchání trestné činnosti. Krajský soud také postavil své rozhodnutí na odposleších pořízených u jiného obviněného, přičemž identita osoby na záznamech není jednoznačně určena. Stěžovatel také upozorňuje na judikaturu Ústavního soudu, dle které musí být vazba vykládána restriktivně. 5. Okresní soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zcela odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnost uvedl, že se neztotožňuje s námitkou