I.ÚS 1923/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1923/21 ze dne 30. 8. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Moniky Kašparové, zastoupené Mgr. Šárkou Svobodovou, advokátkou se sídlem Sokolovská 1494, Rychnov nad Kněžnou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 2021 č. j. KSHK 45 INS 15241/2020-B-36/celk.2 a o návrzích s ní spojených, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají. Odůvodnění Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva vlastnit majetek a práva na jeho ochranu podle čl. 11 odst. 1 Listiny a na porušení principu vázanosti soudce zákony podle čl. 95 odst. 1 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, vydaného v insolvenčním řízení dlužníka Petra Kašpara, vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, a odložení jeho vykonatelnosti. Současně stěžovatelka navrhuje, aby v případě, že k odložení vykonatelnosti předmětného usnesení nedojde, Ústavní soud k odvrácení hrozící škody "uložil Krajskému soudu v Hradci Králové předběžným opatřením, aby v zásahu nepokračoval a udělil insolvenční správkyni pokyn podle napadeného usnesení do doby rozhodnutí Ústavního soudu nepostupovat a společnosti NN Životní pojišťovna N. V. udělil pokyn pojistné plnění nadále deponovat, případně aby Ústavní soud uložil tyto povinnosti předběžným opatřením přímo sám, event., aby k odvrácení hrozící škody vydal jiné vhodné předběžné opatření". Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2020 č. j. KSHK 45 INS 15241/2020-A-5/celk.3 byl zjištěn úpadek dlužníka Petra Kašpara (dále jen "dlužník"), soud povolil řešení úpadku oddlužením a byla ustanovena insolvenční správkyně dlužníka. Dalším rozhodnutím schválil soud oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Insolvenční správkyně soudu sdělila, že jí bylo doručeno sdělení NN Životní pojišťovny N. V., že v rámci pojistné smlouvy byla dlužníkem uplatněna škodná událost, ze které mu vznikl nárok na výplatu pojistného ve výši 257 895,- Kč. Předmětný nárok vznikl na základě připojištění invalidity I. stupně, která byla dlužníkovi přiznána OSSZ Rychnov na Kněžnou dne 26. 1. 2020 s platností od 9. 1. 2020. Insolvenční správkyně uvedla, že výše uvedená částka náleží dlužníkovi, věřitelka Monika Kašparová je však přesvědčena, že by tyto finanční prostředky měly být určeny nezajištěným věřitelům. Krajský soud s odvoláním na ustanovení § 11 odst. 1 a § 412 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen "insolvenční zákon") a části čtvrté, oddílu patnáctého zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen "o. z.") dospěl k závěru, že v předmětné věci se nejedná o příjem, který by mohl navýšit hodnotu majetku dlužníka. Tyto finanční prostředky by měly být využity v souladu s jejich účelovým určením jako náhrada nemajetkové újmy dlužníka i k vyvážení handicapu vzniklého ztížením společenského uplatnění. Z těchto důvodů proto dovodil, že se nejedná o mimořádný příjem, který by měl být použit k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Stěžovatelka nesouhlasí s právním posouzením věci, neboť na pojistné plnění z titulu připojištění invalidity I. stupně se nevztahuje výjimka uvedená v ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. V důsledku této nesprávné interpretace nebude pohledávka stěžovatelky, resp. v insolvenčním řízení přihlášených věřitelů s pohledávkami ve výši 568 059,96 Kč uspokojena alespoň více než z 60 %, ale pouze plněním podle splátkového kalendáře v rozsahu 16,35 %, což je zcela nedostatečné. V obsáhlém odůvodnění stěžovatelka snáší argumenty podporující její názor, že v dané věci se nejedná o pojistné plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění, ale naopak že připojištění invalidity bylo sjednáno jako pojištění obnosové, neboť pojistitel byl povinen v případě vzniku invalidity I. stupně vyplatit ujednanou částku. S odkazem na ustanovení § 2833 o. z. stěžovatelka namítá, že stejně jako životní pojištění, ani invalidní připojištění nelze ze zákona sjednat jinak, než jako obnosové. Pokud krajský soud v rozporu s platnou právní úpravou nepřípustným způsobem rozšířil počet výjimek konkrétních příjmů, které se nepovažují za mimořádný příjem, uvedených v ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, porušil všechna stěžovatelkou výše označená práva. Výklad provedený krajským soudem označuje stěžovatelka za ústavně rozporný, přičemž není ani v souladu s důvodovou zprávou k zákonu č. 31/2019 Sb., na kterou se krajský soud odvolává. Jako důvod namítaného zvlášť naléhavého případu stěžovatelka poukazuje na obsah připojeného usnesení Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 5. 2021 č. j. 1 ZT 32/2021-23 o trestním stíhání dlužníka pro přečin poškození věřitele. Ústavní soud posoudil námitky stěžovatelky i obsah napadeného usnesení a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh, k jehož projednání není příslušný a zčásti o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Pokud jde o návrh na vydání předběžného opatření, je třeba uvést, že Ústavní soud může vydat předběžné opatření podle ustanovení § 80 zákona o Ústavním soudu, spočívající v příkazu orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval. V daném případě však stěžovatelka napadá rozhodnutí soudu a nikoliv jiný zásah orgánu veřejné moci, a proto Ústavní soud toto ustanovení aplikovat nemůže. V této části jde tak o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Tento závěr se vztahuje i na návrh na "udělení pokynů" insolvenční správkyni a společnosti NN Životní pojišťovna N. V., neboť zákon o Ústavním soudu ukládání žádných pokynů neumožňuje. Podstatu ústavní stížnosti představuje nesouhlas stěžovatelky s právním výkladem ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona v otázce pojistného plnění ze smlouvy o připojištění invalidity I. stupně, přičemž od Ústavního soudu se domáhá jeho přehodnocení způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru. Ústavní soud s ohledem na svoji stávající judikaturu konstatuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými principy spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Doktrína minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy), proto mu nepříslušní ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím nebo v průběhu procesu jemu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv. Ústavní soud ověřil, že krajský soud svůj závěr, že předmětné pojistné plnění není mimořádným příjmem, který by mohl být použit k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, řádně, tj. srozumitelně a logicky odůvodnil. Výklad ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona je v souladu s interpretačními pravidly, která se váží k pojistným smlouvám tak, jak jsou obecně upravena v ustanovení § 2811 až 2820 o. z. v případě škodového pojištění a v ustanovení § 2821 až 2823 o. z. u druhů obnosového pojištění. Jaké konkrétní druhy pojištění lze sjednat výhradně jako škodové či pouze jako obnosové stanovil zákonodárce výslovně jen u některých druhů pojištění. U ostatních druhů ponechal na vůli smluvním stranám pojistné smlouvy, zda smluvní ujednání přizpůsobí jedné či druhé variantě. Se stěžovatelkou nelze souhlasit, že by připojištění pro případ invalidity I. stupně bylo zásadně druhem či poddruhem jen obnosového pojištění. Jako výhradně obnosové pojištění lze sjednat pouze životní pojištění (viz § 2833 o. z.). Další druhy pojištění (úrazové pojištění, pojištění pro případ nemoci, pojištění majetku či finančních ztrát) je možné sjednat jak v podobě škodového pojištění, tak i pojištění obnosového. V projednávané věci krajský soud dospěl