I.ÚS 1949/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1949/17 ze dne 8. 1. 2019 N 3/92 SbNU 23 K zabrání cenných papírů z konkurzní podstaty   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavních stížností stěžovatele JUDr. Jiřího Sehnala, se sídlem Politických vězňů 27, Kolín, správce konkursní podstaty úpadce KTP Quantum, a. s., zastoupeného JUDr. Jiřím Terynglem, advokátem, se sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017 sp. zn. 4 To 51/2016 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016 sp. zn. 2 T 13/2006 v části, kde zůstalo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze nedotčeno, a jimiž se stěžovatel domáhá vůči Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územnímu pracovišti v Praze, vydání zákazu prodeje 53 kusů akcií společnosti Soliter, a. s., IČ 004 80 835, série 01/000028-01/000037, 01/000046-01/000071, 01/000076-01/000092 a jejich vrácení zpět stěžovateli jako správci konkursní podstaty KTP Quantum, a. s., takto: I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017 sp. zn. 4 To 51/2016 a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016 sp. zn. 2 T 13/2006 v části, kde zůstalo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze nedotčeno, nebyl respektován zákaz libovůle podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čímž došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017 sp. zn. 4 To 51/2016 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016 sp. zn. 2 T 13/2006 v části, kde zůstalo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze nedotčeno, se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 22. 6. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů ve shora vymezeném rozsahu. Současně se stěžovatel domáhal vydání předběžného opatření, jímž by zamezil prodeji sporného majetku. Tato ústavní stížnost byla evidovaná pod sp. zn. I. ÚS 1949/17. 2. Dne 25. 8. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost téhož stěžovatele evidovaná pod sp. zn. I. ÚS 2705/17, jíž se domáhal vůči Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územnímu pracovišti v Praze, vydání zákazu prodeje 53 kusů akcií společnosti Soliter, a. s., IČO: 004 80 835, série 01/000028-01/000037, 01/000046-01/000071, 01/000076-01/000092 a jejich vrácení zpět stěžovateli jako správci konkursní podstaty KTP Quantum, a. s. Současně se stěžovatel domáhal vydání předběžného opatření, jímž by Ústavní soud zakázal Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územnímu pracovišti v Praze, pokračovat ve výběrovém řízení, aukci a prodeji 53 kusů akcií společnosti Soliter, a. s., IČO: 004 80 835, série 01/000028-01/000037, 01/000046-01/000071, 01/000076-01/00092. 3. Dne 19. 9. 2017 došlo ke spojení obou shora uvedených věcí, a to pod sp. zn. I. ÚS 1949/17. Téhož dne bylo vydáno usnesení, jímž Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017 sp. zn. 4 To 51/2016 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016 sp. zn. 2 T 13/2006. Uvedeného dne bylo též vydáno předběžné opatření, jímž bylo Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územnímu pracovišti v Praze, uloženo nenakládat se shora uvedenými 53 kusy akcií. 4. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. 5. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2016 sp. zn. 2 T 13/2006 bylo ve věci bývalých obviněných K. T. a O. B. rozhodnuto výrokem I podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tak, že se v tomto výroku uvedené cenné papíry a peněžní prostředky zabírají. Výrokem II bylo podle § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku rozhodnuto tak, že se ve výroku uvedené cenné papíry zabírají. Výrokem III bylo podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rozhodnuto tak, že se zamítá návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze na zabrání tam uvedených cenných papírů a peněžních prostředků. Výrokem IV bylo podle § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku rozhodnuto tak, že se zamítá návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze na zabrání podílu bývalého obviněného O. B. na v usnesení blíže vymezených společných částech domu a pozemku. 6. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017 bylo rozhodnuto o stížnosti státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, stěžovatele, Garančního fondu obchodníků s cennými papíry (dále též jen "Garanční fond"), bývalých obviněných K. T. a O. B. proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové tak, že napadené usnesení bylo v usnesení stížnostního soudu vymezené části zrušeno a o sporných cenných papírech a finančních prostředcích bylo stížnostním soudem nově rozhodnuto v části tak, že se zabírají, případně, že se věc vrací k projednání Krajskému soudu v Hradci Králové. Mimo stížnostním soudem vymezené části zůstalo napadené usnesení nedotčeno. 7. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové vyplývá, jakého skutku se měli bývalí obvinění K. T. a O. B. v souvislosti s provozováním společnosti KTP Quantum, a. s., dopustit. Z usnesení nalézacího soudu se dále podává, že tento v souvislosti s projednáním návrhu na zabrání věci považoval za podstatné posouzení tří okruhů otázek (str. 59). Zaprvé, zdali věci, které jsou navrhovány k zabrání, jsou věcmi uvedenými v § 70 odst. 1 písm. a) až d) tr. zákoníku, ve znění do 31. 5. 2015, a zda jednání obviněných nese znaky trestné činnosti. Zadruhé, zdali se jedná o věci, které byly získány trestným činem nebo jako odměna za něj, a nenáleží-li pachateli, případně zdali se jedná o věci, které náleží pachateli, jehož nelze stíhat či odsoudit. Zatřetí, zdali je možno rozhodnout o zabrání věcí, které jsou zapsány v soupisu konkursní podstaty, případně jsou v majetku jiných společností. Uvedené struktuře okruhů otázek pak odpovídá argumentace nalézacího soudu. K možnosti zásahu státu do konkursní podstaty dlužníka nalézací soud mimo jiné uvedl, že je nelogické, aby stát, který poskytl Garančnímu fondu půjčku, musel na tyto peníze čekat dle toho, jak dopadne konkursní řízení za situace, kdy finanční prostředky jsou k dispozici, protože byly zajištěny orgány přípravného řízení. Finanční prostředky poskytnuté ze strany státu Garančnímu fondu pocházejí částečně z návratné finanční pomoci, kterou Garanční fond obdržel v roce 2003 od Ministerstva financí, a následně potom z dotace od Ministerstva financí v roce 2008. Část peněz vyplacených poškozeným pocházela z vlastních prostředků Garančního fondu. Většinu z této částky poskytl stát, přičemž polovinu tvoří návratná finanční výpomoc. První dotace v částce 550 mil. Kč je návratná a má být splácena ještě dalších 20 let. Nevratná dotace, kterou poskytl stát v roce 2008, činí 800 mil. Kč. Dále byly poskytnuty návratné finanční výpomoci ve výši 1 138 000 000 Kč. Z těchto bylo splaceno 8 000 000 Kč a zbývá zaplatit 1 130 000 000 Kč v termínech 2053, 2073 a 2083. Zákazníkům fond vyplatil celkem 1 412 809 990,20 Kč. Na základě výše uvedeného považoval krajský soud za logický návrh státního zástupce na zabrání věci, neboť z prostředků státu bylo uhrazeno to, za co stanuli bývalí obvinění před soudem. Soud je pak stejného názoru jako státní zástupce v tom směru, že nelze zlegalizovat výnosy z trestné činnosti tím, že budou uvolněny a převedeny do konkursního řízení. Takovýmto postupem by se finanční prostředky rozmělnily či dostaly do zcela jiných rukou a nelze z pohledu trestního řízení nyní říci, jaká částka by byla prostřednictvím garančního fondu vrácena zpět do státního rozpočtu. Takovýto postup považuje krajský soud za rozporný nejen s obecnými zásadami českého trestního práva, ale i mezinárodními závazky, k nimž Česká republika přistoupila [směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. 4. 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii, zvláště body 22 a 29 úvodu a specifikace v článku 2, článku 5 odst. 2 písm. e), článcích 7 a 10 citované směrnice]. Podle nalézacího soudu nelze očekávat, že by investice jednotlivých poškozených byly ochráněny v konkursním řízení, neboť tímto řízením by se poškozeným dostalo daleko méně, než vložili, a navíc by byli uspokojeni z prostředků státu. V případě, že by prostředky získané trestnou činností zůstaly v konkursní podstatě, tak tyto prostředky by byly rozděleny zcela jiným způsobem než uspokojením konkrétních poškozených. 8. Vrchní