Ústavní soud I.ÚS 2085/24

Podstatou řízení před správními soudy je spor mezi stěžovatelkou a správními orgány o to, do kterého kódu kombinované nomenklatury měly být pro určení cla ze zboží podle unijního nařízení o statistické nomenklatuře zařazeny fitness náramky Xiaomi Mi Band 3 a Xiaomi Mi Band 4. Zatímco stěžovatelka tvrdí, že měly být zařazeny - zjednodušeně řečeno - do kódu jako měřící nebo kontrolní přístroje (clo 0 %), podle celních orgánů je třeba toto zboží zařadit do kódu jako náramkové hodinky s elektrickým pohonem (clo 4,5 %). Celní úřad pak v návaznosti na toto jiné zařazení a jinou celní sazbu doměřil stěžovatelce clo z tohoto zboží v celkové výši 881 338 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka před správními soudy bránila žalobou.

Správní soudy žalobě nevyhověly. Důvody podrobně shrnul Nejvyšší správní soud ("NSS") v napadeném rozsudku. Předně podotkl, že ve věci není spor o účelech užití náramků Xiaomi Mi Band 3 a 4 (není sporné, že tyto náramky slouží také k účelu měření fyzické a fyziologické aktivity), ale o to, zda některá z funkcí dává těmto náramkům podstatný charakter. NSS identifikoval dvě primární funkce těchto náramků: (1) měření směru a rychlosti pohybu prostřednictvím akcelerometru s gyroskopem a (2) měření tepu. Všechny další funkce jsou podle NSS jen kombinací jedné z těchto dvou funkcí a nahraného softwaru. NSS tak definoval jednotlivé komponenty náramků a jejich funkce, načež dospěl k závěru, že v tomto případě neexistuje komponent, který by určoval podstatný charakter tohoto zboží. Posuzované náramky proto nelze zařadit do kódu kombinované nomenklatury podle interpretačního pravidla 3 písm. b) všeobecných pravidel pro výklad kombinované nomenklatury harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží Světové celní organizace. Interpretační pravidla jsou součástí nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o statistické nomenklatuře a slouží k zařazování zboží pod jednotlivé kódy kombinované nomenklatury. Podle NSS bylo naopak nezbytné fitness náramky zařadit podle interpretačního pravidla 3 písm. c) do kódu jako náramkové hodinky s elektrickým pohonem (tedy tak, jak to udělaly celní orgány). Obdobně postupovala ve vztahu k chytrým hodinkám také Evropská komise v prováděcím nařízení 2024/964 z 21. 3. 2024.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti s tímto právním hodnocením nesouhlasí. Především má za to, že funkcionality týkající se měření fyzické a fyziologické aktivity nositele představují podstatný charakter zboží. Proto by neměly být zařazeny do kódu jako náramkové hodinky s elektrickým pohonem, ale do kódu jako měřící nebo kontrolní přístroje. V důsledku toho by tak stěžovatelce ani nemělo být doměřeno clo. Podle stěžovatelky správní soudy i celní orgány nesprávně aplikovaly interpretační pravidlo 3 písm. c). Dále namítá, že správní soudy neprovedly důkaz reklamním videem a také, že nerespektovaly judikaturu NSS a Soudního dvora. V důsledku toho všeho napadená rozhodnutí podle mínění stěžovatelky porušila její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadená rozhodnutí podle stěžovatelky navíc porušila také její právo na legitimní očekávání ochrany majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka má totiž za to, že mohla legitimně očekávat posouzení věci celními orgány v souladu s do té doby vydanými závaznými informacemi o sazebním zařazení zboží ("ZISZ") v jiných členských státech Evropské unie.

Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Výklad podústavního práva je naopak věcí primárně obecných soudů.

V posuzované věci k porušení základních práv stěžovatelky nedošlo. Předně napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelčino právo na spravedlivý proces, neboť závěry správních soudů o výkladu unijního nařízení o statistické nomenklatuře jsou dostatečně odůvodněny, opírají se o uznávané interpretační metody i o dosavadní judikaturu. NSS veškeré námitky ohledně výkladu nařízení o statistické nomenklatuře a o navazujících všeobecných výkladových pravidlech, které stěžovatelka znovu opakuje v ústavní stížnosti, podrobně vypořádal a z ústavněprávního pohledu mu Ústavní soud nemá co vytknout.

Protože nemá smysl, aby Ústavní soud jednotlivé důvody rozhodnutí NSS reprodukoval, odkazuje na detailní odůvodnění napadeného rozsudku NSS. Otázku zařazení do příslušného kódu NSS rozsáhle vysvětluje v bodech 23 až 54, námitku legitimního očekávání v návaznosti na ZISZ v jiných členských státech NSS vypořádává v bodech 55 až 67 a neprovedení důkazu - reklamního videa na YouTube - v bodě 31. Argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti spočívá pouze v polemice s názory NSS vyslovenými v uvedených bodech s dovětkem, že právní názor zvolený NSS porušuje právo na spravedlivý proces, resp. na ochranu legitimního očekávání.

Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatelky. Ústavní stížnost proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.