I.ÚS 2086/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2086/17 ze dne 11. 12. 2018 N 199/91 SbNU 469 K povinnosti odůvodnit odlišné rozhodnutí v skutkově obdobných případech   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře - ze dne 11. prosince 2018 sp. zn. I. ÚS 2086/17 ve věci ústavní stížnosti FINE DECORATING, a. s., se sídlem Křenová 504/53, 602 00 Brno, zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem, se sídlem Heršpická 813/5, 639 00 Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 155/2016-224 ze dne 8. 6. 2017 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 84/2013-282 ze dne 9. 6. 2016 o zrušení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, kterým byla stěžovatelce udělena licence na výrobu elektřiny, ve spojení s návrhem na zrušení § 3 odst. 1 vyhlášky Energetického regulačního úřadu č. 8/2016 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a nejvyššího státního zástupce jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 155/2016-224 ze dne 8. 6. 2017 a rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 84/2013-282 ze dne 9. 6. 2016 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se ruší. III. Návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky Energetického regulačního úřadu č. 8/2016 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, se odmítá. Odůvodnění I. Rekapitulace dosavadního průběhu řízení před správními soudy 1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, a to zejména pro porušení čl. 11 odst. 1, čl. 26 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka dále svoji ústavní stížnost doplnila o návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky Energetického regulačního úřadu č. 8/2016 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích. 2. Z napadených rozhodnutí, jakož i vyžádaného soudního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 84/2013 Ústavní soud zjistil, že nejvyšší státní zástupce se žalobou ve veřejném zájmu, podanou podle § 66 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), domáhal zrušení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. 13154-12/2010-ERU ze dne 22. 12. 2010, kterým byla stěžovatelce udělena licence na výrobu elektřiny na dobu 25 let se vznikem oprávnění a termínem zahájení výkonu licencované činnosti ke dni nabytí právní moci rozhodnutí, a to pro celkový instalovaný sluneční výkon 4,998 MW pro provozovnu fotovoltaické elektrárny Jeníkov (dále též "FVE Jeníkov"), vymezenou na pozemcích parc. č. 317/1 a parc. č. 351/6 v katastrálním území Jeníkov u Duchcova. 3. Veřejný zájem nejvyšší státní zástupce shledal v tom, že pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2010, (dále jen "energetický zákon") a prováděcí vyhláškou k energetickému zákonu č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích. Nejvyšší státní zástupce konkrétně namítl, že stěžovatelka nedoložila vlastnické a užívací právo k energetickému zařízení a že se ve správním spisu nenachází protokol o předání díla stěžovatelce zhotovitelem. Dále vyzdvihl nedostatky doložení technických předpokladů, zejména nedoložení stanoviska Technické inspekce České republiky. Ohledně revizní zprávy nejvyšší státní zástupce uvedl, že se týká jen nízkonapěťových instalací. Poukázal na rozpory v jednotlivých dokumentech co do celkového instalovaného výkonu, jakož i na rozpor ve specifikaci panelů v revizní zprávě a ve smlouvě o dílo. Závěrem nejvyšší státní zástupce zpochybnil prokázání finančních předpokladů na straně stěžovatelky. 4. O žalobě nejprve rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 62 A 84/2013-112 ze dne 29. 1. 2015 tak, že ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. v celém rozsahu zamítl, když žádný z žalobních bodů neshledal důvodným. Proti tomuto rozhodnutí podal nejvyšší státní zástupce kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 9 As 30/2015-70 ze dne 15. 12. 2015 vyhověl, napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Kasační soud jej zrušil částečně z důvodu nepřezkoumatelnosti, nesprávného posouzení průkaznosti rozhodnutí o uvedení stavby do zkušebního provozu o bezpečnosti elektrárny a nesprávného posouzení rozporů výchozí revizní zprávy. 5. O žalobě posléze rozhodl Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem, jímž rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. 13154-12/2010-ERU ze dne 22. 12. 2010 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud se v napadeném rozsudku opětovně zabýval otázkami doložení vlastnického či užívacího práva k elektrárně i prokázáním finančních předpokladů, ve kterých se však s žalobními námitkami neztotožnil. Částečně dal nejvyššímu státnímu zástupci za pravdu jen v otázce doložení technických předpokladů. V této souvislosti krajský soud uvedl, že bylo prokázáno, že revizní technik vyhotovil revizní zprávu ze dne 19. 11. 2010, na jejímž podkladě bylo napadené rozhodnutí vydáno, v době, kdy teprve probíhalo osazování elektrárny fotovoltaickými panely, tedy před dokončením všech jejích podstatných částí. K otázce dobré víry krajský soud uvedl, že ji nelze spatřovat v tom, že stěžovatelce mělo být dílo dodavatelem dodáno tzv. na klíč, včetně revizní zprávy. Navíc jí ani tento pasivní přístup přiznat nelze, jelikož v průběhu výstavby byla zhotovitelem informována o změně počtu a typu fotovoltaických panelů. Krajský soud uzavřel, že revizní zpráva tedy nemohla být dostatečným podkladem pro vydání rozhodnutí o udělení licence, neboť neprokazovala bezpečnost, a tím ani technickou způsobilost energetického zařízení. Dobrou víru ve správnost napadeného rozhodnutí stěžovatelka nenabyla. 6. Posledně uvedený rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud v záhlaví citovaným rozsudkem tak, že ji jako nedůvodnou zamítl. Kasační soud s odkazem na svoji judikaturu ve věcech Zonas (rozsudek č. j. 7 As 331/2015-136 ze dne 15. 6. 2016) a Tuchlovice (rozsudek č. j. 2 As 313/2015-492 ze dne 30. 3. 2017) uvedl, že v případě tak závažné vady, jako je chybnost revizní zprávy spočívající v deklarování revize neexistujících instalací, bude možno přiznat ochranu právům nabytým v dobré víře zpravidla v takovém případě, kdy žadatel o licenci žádným způsobem nezakrýval, že jeho elektrárna nebyla v době vyhotovení revizní zprávy dokončená. Toto může typově nastat zpravidla pouze tehdy, pokud byl ve správním řízení předložen podklad, ze kterého plyne, že elektrárna dokončená nebyla. To však dle názoru kasačního soudu nebyl případ stěžovatelky, v němž za revidovanou elektroinstalaci byly považovány i samotné fotovoltaické panely, kterými však elektrárna ještě osazena nebyla. Nelze akceptovat názor, že by revizní zpráva pouze popisovala stav, v jakém se má elektrárna nacházet v budoucnu dle projektové dokumentace, a to z toho důvodu, že revizní zpráva je v těchto částech mimo jiné psaná v přítomném čase, nikoliv v čase budoucím. Soud se ztotožnil s názorem nejvyššího státního zástupce, že revizní technik nemohl být v dobré víře, že vyhotovil revizní zprávu řádně a s odbornou péčí, neboť v ní opakovaně zmínil i fotovoltaické panely a jejich vzájemné propojení, i když je nemohl revidovat. II. Rekapitulace námitek obsažených v ústavní stížnosti 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti a jejích doplněních s odkazem na prvotní rozhodnutí krajského soudu v dané věci namítla, že není možné dojít k závěru, že by zde existoval natolik závažný důvod pro zrušení rozhodnutí o udělení licence, který by vyvážil rizika a negativní důsledky zpětného přehodnocení právních vztahů založených tímto rozhodnutím, které se projeví v její majetkové sféře. Stěžovatelka je toho názoru, že zjištěné vady, dají-li se vůbec nazývat vadami, rozhodně nezakládají pochybení natolik závažné, že by bylo třeba upřednostnit zrušení licence před ochranou dobré víry a právní jistoty a zejména před jejím ústavně zaručeným právem na podnikání. O to spíše za situace, kdy je FVE Jeníkov více než 6 let bezzávadně provozována a při jejím provozování se neobjevily žádné problémy. 8. Stěžovatelka dále namítla, že v jejím případě došlo k porušení zásady legitimního očekávání na shodné rozhodování soudů ve skutkově a právně srovnatelných případech. Poukázala n