I.ÚS 2382/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2382/22 ze dne 15. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky H. K., zastoupené Mgr. Marcelou Trnkovou, advokátkou, sídlem Mendlovo náměstí 419/2, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2022 č. j. 49 Co 167/2021-338, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a R. K. a nezletilé A. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 32 odst. 1 a 4, jakož i v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále v čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem ze dne 14. 9. 2021 č. j. 84 P 69/2017-198 Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") zamítl návrh vedlejšího účastníka, otce (dále též jen "otec"), na snížení výživného, stanoveného mu na vedlejší účastnici - nezletilou dceru (dále též jen "nezletilá") rozsudkem městského soudu ze dne 4. 1. 2017 č. j. 84 Nc 76/2016-25 (kterým byla schválena dohoda rodičů) částkou 7 500 Kč měsíčně (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Městský soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že situace u otce je výdělkově obdobná. Vzhledem k významnému zvýšení potřeb nezletilé, jak byly v řízení zjištěny, městský soud návrh otce na snížení výživného zamítl. 3. Proti výroku I. rozsudku městského soudu podal otec odvolání. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu změnil tak, že výživné otce na nezletilou určené naposledy rozsudkem městského soudu ze dne 4. 1. 2017 č. j. 84 Nc 76/2016-25 se snižuje za dobu od 1. 5. 2020 do 30. 6. 2021 na částku 5 500 Kč měsíčně a za dobu od 1. 7. 2021 do budoucna na částku 5 000 Kč měsíčně, splatnou k rukám matky do 10. dne v měsíci (výrok I.). Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Krajský soud na základě skutkových zjištění učiněných v odvolacím řízení, jakož i v prvostupňovém řízení, dospěl k závěru, že podmínky pro snížení výživného byly v předmětné věci splněny. Krajský soud přihlédl k tomu, že došlo k přirozenému nárůstu odůvodněných potřeb nezletilé v souvislosti s narůstajícím věkem a též od září 2021 v souvislosti se zahájením středoškolského studia, a dále přihlédl k tomu, že ke změnám došlo i v poměrech matky, jejíž příjem, ze kterého vycházel soud při schvalování původní dohody rodičů, se zvýšil. Dále krajský soud přihlédl k možnostem a schopnostem otce tak, jak byly v řízení zjištěny, jakož i k existenci další vyživovací povinnosti otce ke zletilému synovi, a dospěl k závěru, že v předmětné věci došlo v poměrech otce k takovým změnám, které odůvodňují snížení výživného pro nezletilou dceru. Krajský soud dodal, že ke snížení výživného přistoupil do značné míry právě s ohledem na objektivní skutečnosti, které omezily v letech 2020 a 2021 veškeré podnikání otce a které změnily podnikatelské prostředí, které je v současné době ve fázi, kdy se musí znovu nastartovat a normalizovat. Obnovil-li otec své podnikání od září 2021, lze podle krajského soudu předpokládat, že s obnovením standardního podnikatelského prostředí dojde i ke zvýšení jeho příjmů z podnikání a tím ke změně jeho poměrů, která by v budoucnu mohla naopak odůvodnit zvýšení výživného. II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že snížení výživného pro nezletilou dceru není odůvodněné. Poukazuje na to, že ke změně poměrů došlo na straně nezletilé dcery, když s vyšším věkem a také v souvislosti se zahájením středoškolského studia došlo k nárůstu odůvodněných potřeb nezletilé. Na straně vedlejšího účastníka nedošlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala snížení výživného. V tomto směru krajský soud danou situaci posoudil nesprávně a v rozporu s ústavně zaručenými právy stěžovatelky, resp. nezletilé, když rozhodl o snížení výživného na nezletilou dceru. 5. Stěžovatelka připouští, že u vedlejšího účastníka došlo ke změně poměrů, neboť došlo ke snížení jeho příjmů, avšak tyto změny byly z větší části způsobeny jeho subjektivním přičiněním a nikoliv objektivními důvody. Skutečnost, že vedlejší účastník převedl v červenci 2019 svůj majoritní obchodní podíl (55 %) v obchodní společnosti A, aniž by řádně uvážil důsledky s tím spojené, a aniž by za tento převod sjednal odpovídající úplatu (obrat této společnosti dosáhl v roce 2019 cca 19 milionů Kč a vedlejší účastník svůj majoritní podíl převedl za částku ve výši 905 000 Kč), považuje stěžovatelka za subjektivní důvod na straně vedlejšího účastníka vedoucí ke snížení jeho příjmů, neboť vedlejší účastník se bez vážného důvodu vzdal svého dosavadního postavení a svých dosavadních příjmů a nezvážil celou situaci právě s ohledem na svou povinnost platit výživné na nezletilou dceru a rovněž již zletilého syna. Vedlejším účastníkem nově založená obchodní společnost B, přitom nevykázala od samého počátku zisk obdobný ziskům, které dosahovala jeho dřívější obchodní společnost A. 6. Stěžovatelka dále namítá, že krajský soud neoprávněně započetl do příjmů vedlejšího účastníka pouze část cestovních náhrad s tím, že částku ve výši 5 000 Kč až 6 000 Kč vedlejší účastník měsíčně z těchto cestovních náhrad na pracovních cestách spotřeboval. V této souvislosti stěžovatelka odkazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (např. na usnesení ze dne 2. 8. 2015 sp. zn. I. ÚS 1012/15 a ze dne 21. 6. 2011 sp. zn. I. ÚS 996/11, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), ze které vyplývá, že rovněž cestovní náhrady je třeba zahrnout do příjmových poměrů povinného rodiče relevantních pro stanovení výše výživného. Krajský soud však cestovní náhrady nezapočetl do příjmů vedlejšího účastníka v celém rozsahu, čímž neoprávněně odůvodnil snížení příjmů na straně vedlejšího účastníka a v důsledku toho snížení výživného na nezletilou dceru. 7. Obdobně podle stěžovatelky postupoval krajský soud při zohlednění příjmů vedlejšího účastníka za období od září 2021 do února 2022, kdy byl vedlejší účastník zaměstnán v obchodní společnosti B, kde je jediným společníkem a jednatelem, a o své mzdě tedy rozhoduje výlučně sám. Za toto období měl vedlejší účastník čistý měsíční příjem 13 825 Kč a na cestovních náhradách pak 6 193 Kč měsíčně průměrně. Jeho čistý měsíční příjem tak činil 20 018 Kč, avšak krajský soud vzal v úvahu pouze částku 17 000 Kč měsíčně ve smyslu shora uvedeného (podle stěžovatelky neoprávněného) posouzení. Podle názoru stěžovatelky nelze souhlasit s tvrzením vedlejšího účastníka ani s posouzením krajského soudu, že jde o objektivní snížení příjmů, a to nikoliv krátkodobé a přechodné. Stěžovatelka je naopak přesvědčena, že ke snížení příjmů došlo zejména ze subjektivních důvodů na straně vedlejšího účastníka, kdy se bezdůvodně vzdal svých příjmů v obchodní společnosti B, a kdy v současné době si sám sobě jako jediný jednatel a společník v obchodní společnosti A, vyplácí záměrně nízkou mzdu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti