I.ÚS 2578/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2578/22 ze dne 30. 11. 2022 N 146/115 SbNU 165 Ustanovování zástupce a důraz na zajištění maximální možné ochrany práv účastníků řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele J. G., zastoupeného JUDr. Alenou Beranovou, advokátkou, sídlem Andělská 300, Kutná Hora, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. června 2022 č. j. 11 Co 117/2022-143 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 4. května 2022 č. j. 10 C 335/2021-131, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. června 2022 č. j. 11 Co 117/2022-143 v části, ve které byl změněn výrok II usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 4. května 2022 č. j. 10 C 335/2021-131, a výrokem II usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 4. května 2022 č. j. 10 C 335/2021-131 bylo porušeno právo stěžovatele na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip rovnosti účastníků v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. června 2022 č. j. 11 Co 117/2022-143 v části, ve které byl změněn výrok II usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 4. května 2022 č. j. 10 C 335/2021-131, a výrok II usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 4. května 2022 č. j. 10 C 335/2021-131 se proto ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 4 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3 a dále v čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že trvá na ústním jednání před Ústavním soudem. 3. Z ústavní stížnosti, z napadených rozhodnutí a z vyžádaného spisu vedeného u Okresního soudu v Lounech (dále jen "okresní soud") se podává, že okresní soud napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu ze dne 24. 11. 2021 č. j. 10 C 335/2021-38 ve výroku II, kterým byl stěžovateli jako žalobci ustanoven zástupcem JUDr. Jaroslav Trkovský, advokát, sídlem Mírové náměstí 124, Louny, a současně JUDr. Jaroslava Trkovského zprostil funkce zástupce stěžovatele (výrok I). Okresní soud současně ustanovil stěžovateli k ochraně jeho zájmů pro předmětné řízení zástupcem Mgr. Ing. Michala Bureše, advokáta, sídlem Nová 244, Lenešice (výrok II). Okresní soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že podmínky stanovené v § 20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o advokacii") jsou splněny, neboť došlo k narušení nezbytné důvěry mezi ustanoveným zástupcem a stěžovatelem, a proto žádosti JUDr. Jaroslava Trkovského vyhověl a zrušil jeho ustanovení zástupcem stěžovatele v této věci a ustanovil zástupcem stěžovatele Mgr. Ing. Michala Bureše. 4. Proti usnesení okresního soudu podal Mgr. Ing. Michal Bureš odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením rozhodl, že usnesení okresního soudu se ve výroku I potvrzuje a ve výroku II se mění tak, že stěžovateli se k ochraně jeho zájmů zástupce neustanovuje. Krajský soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že ze spisu vyplývá, že vzájemná důvěra mezi stěžovatelem a jeho zástupcem JUDr. Trkovským byla zásadně narušena. Z vyjádření stěžovatele ze dne 6. 4. 2022 vyplývá, že stěžovatel ke svému ustanovenému zástupci důvěru nemá. Z podání ustanoveného zástupce JUDr. Trkovského je naopak zřejmé, že mu stěžovatel odmítá poskytovat nezbytnou součinnost. Krajský soud proto shledal výrok I usnesení okresního soudu, na základě kterého byl JUDr. Trkovský zproštěn funkce ustanoveného zástupce stěžovatele, jako správný. Krajský soud dále odkázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž byl-li účastníku soudem ustanoven advokát, měl účastník reálnou možnost plně využít jeho právní pomoci. Stěžovatel svým následným chováním vůči tomuto zástupci způsobil, že došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii, a proto okresní soud ustanovení zástupce zrušil. Krajský soud dovodil, že stěžovatel fakticky nevyužil soudem přiznané právo na právní pomoc, respektive svým zaviněným jednáním se tohoto svého základního práva vzdal. Nemůže proto obecným soudům důvodně vytýkat, že neustanovením dalšího zástupce uvedené právo porušily [srov. usnesení ze dne 21. 6. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1184/10, ze dne 21. 9. 2010 sp. zn. II. ÚS 1805/10, ze dne 6. 12. 2012 sp. zn. II. ÚS 627/12 a ze dne 6. 6. 2013 sp. zn. II. ÚS 64/13 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Krajský soud poukázal na to, že rovněž podle Nejvyššího soudu účastník, jemuž byl soudem ustanoven advokát a jenž svým následným chováním vůči tomuto zástupci způsobil, že došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii, nemá právo na ustanovení dalšího zástupce soudem (srov. usnesení ze dne 24. 10. 2016 sp. zn. 32 Cdo 1342/2016). Krajský soud proto v souladu se závěry Ústavního soudu a Nevyššího soudu usnesení okresního soudu ve výroku II změnil tak, že stěžovateli k ochraně jeho zájmů zástupce neustanovil. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byl připraven o možnost právního zastoupení, a to za situace, kdy ve svém věku, při svém zdravotním stavu, sociální situaci a při své nedokonalé znalosti českého jazyka zejména v písemné podobě není schopen sám podávat příslušná podání soudu a hájit před soudem své zájmy. 6. Stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020 sp. zn. II. ÚS 1866/20 (N 175/102 SbNU 45), ve kterém se Ústavní soud vyslovil k výkladu § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") z pohledu ústavně zakotveného práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, tak, že splňuje-li nemajetná osoba zákonné podmínky pro ustanovení zástupce, je třeba respektovat její rozumně odůvodněnou volbu konkrétního advokáta. 7. Stěžovatel namítá, že obecné soudy v předmětné věci nepostupovaly nestranně a objektivně, neboť mu nebyla ustanovena zástupkyně, k níž má důvěru, zatímco žalované byl ustanoven zástupce, o jehož ustanovení požádala. Obecné soudy nevyhověly jeho žádosti o ustanovení konkrétní osoby jeho zástupcem, avšak toto své rozhodnutí nijak nevysvětlily. Obecné soudy se tak řádně a dostatečně nevypořádaly s návrhy stěžovatele na ustanovení konkrétního zástupce. Rozhodnutí obecných soudů ohledně stěžovatelova zástupce tak nebylo řádně odůvodněno, což má za následek zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel v tomto přístupu soudů spatřuje libovůli v rozhodování a chybějící právně účinnou ochranu své osoby. III. Vyjádření účastníků řízení 8. Soudce zpravodaj zaslal podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ústavní stížnost k vyjádření okresnímu soudu, krajskému soudu a žalované. 9. Soudce okresního soudu JUDr. Šilhan ve svém vyjádření uvedl, že nesouhlasí s názorem stěžovatele, že ustanoveného zástupce si může vybrat. Vyšší soudní úřednice postupovala správně, což stvrdil i krajský soud. 10. Předseda senátu krajského soudu JUDr. Václav Beneš ve svém vyjádření uvedl, že trval-li stěžovatel na ustanovení konkrétního zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů, a to JUDr. Beranové, advokátky v Kutné Hoře, mohl a měl tak činit již prostřednictvím odvolání proti (dřívějšímu) usnesení okresního soudu ze dne 24. 11. 2021 č. j. 10 C 335/2021-38, kterým mu byl ustanoven zástupce k ochraně jeho zájmů advokát JUDr. Jaroslav Trkovský. I s ohledem na právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020 sp. zn. II. ÚS 1866/20 by bylo patrně takové odvolání úspěšné. JUDr. Trkovský převzal zastoupení stěžovatele a v jeho zájmu započal činit úkony právní služby, a to po dobu pěti měsíců. Krajský soud považuje v posuzované věci za rozhodnou skutečnost, že mezi stěžovatelem a ustanoveným zástupcem z řad advokátů došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii, neboť stěžovatel odmítl poskytnout ustanovenému zástupci JUDr. Trkovskému potřebnou s