Ústavní soud I.ÚS 2647/25

Blanketní ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V případě stěžovatelky tomu tak není.

Podání stěžovatelky trpí řadou vad, zejména není zastoupena advokátem zmocněným speciální plnou mocí k zastupování před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu), ke stížnosti není připojeno přílohou rozhodnutí o posledním procesním prostředku (§ 72 odst. 6), stížnost ani neobsahuje důvody nebo návrh na rozhodnutí Ústavního soudu (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelka sama v blanketní stížnosti uvedla, že část těchto vad odstraní sama do tří dnů od doručení ústavní stížnosti, tak se však nestalo. Ústavní soud poté stěžovatelce určil lhůtu k odstranění vad, kterou následně na její žádost dodatečně prodloužil. Stěžovatelka Ústavnímu soudu až po uplynutí prodloužené lhůty zaslala přípis, v němž sice vysvětlila svoji situaci a důvod promeškání lhůty, vady podání však přesto neodstranila. Z uvedeného je zřejmé, že odstranění vad ani nelze v rozumné době očekávat. Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a stížnost soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro neodstranění vad podání a tím nenaplnění formálních podmínek řízení před Ústavním soudem.