I.ÚS 267/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 267/06 ze dne 4. 4. 2007 N 60/45 SbNU 33 Čisté jmění transformovaného družstva   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 4. dubna 2007 sp. zn. I. ÚS 267/06 ve věci ústavní stížnosti J. N. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2006 č. j. 29 Odo 1334/2005-114, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2005 č. j. 16 Co 157/2003-101 a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 10. 4. 2003 č. j. 10 C 140/2001-79, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti vedlejšímu účastníkovi - Zemědělskému družstvu Zhoř v likvidaci - na uložení povinnosti doložit výši a důvody snížení majetku k transformaci o specifikované částky, doložit správnost odpočtu majetku a stanovit jeho majetkový podíl. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2006 č. j. 29 Odo 1334/2005-114, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2005 č. j. 16 Co 157/2003-101 a rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 10. 4. 2003 č. j. 10 C 140/2001-79 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2006 č. j. 29 Odo 1334/2005-114, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2005 č. j. 16 Co 157/2003-101 a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 10. 4. 2003 č. j. 10 C 140/2001-79 se zrušují. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel se podanou ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Krajského soudu v Brně (dále též jen "krajský soud") a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě (dále též jen "okresní soud"), jímž bylo rozhodnuto ve sporu, v němž se domáhal, aby vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost doložit výši a důvody snížení majetku k transformaci o specifikované částky, doložit správnost odpočtu majetku a stanovit stěžovateli majetkový podíl. Dodal, že je oprávněnou osobou podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, (dále též jen "transformační zákon" nebo "zákon č. 42/1992 Sb."), a tak se podílel na transformaci vedlejšího účastníka. Stěžovatel poukázal na fakt, že v průběhu řízení před obecnými soudy, jakož i v řízení předcházejících a souvisejících opakovaně upozorňoval, že transformační projekt vedlejšího účastníka obsahoval rozdílné výchozí údaje, po seznámení s obsahem transformačního projektu zjistil, že čisté jmění vedlejšího účastníka určené k transformaci bylo vypočteno částkou 63 171 000 Kč, v této výši bylo odsouhlaseno valnou hromadou a určeno k rozdělení mezi oprávněné osoby. V doplňku transformačního projektu však bylo uvažováno pouze s částkou 47 378 250 Kč a z auditorského protokolu vyhotoveného po schválení transformačního projektu zjistil, že výše jmění vedlejšího účastníka určená k rozdělení mezi oprávněné osoby představuje pouze částku 30 733 900 Kč. Protože má stěžovatel vážné pochybnosti o tom, zda byl transformační projekt vypracován v souladu s platnými právními předpisy, domáhal se, aby vedlejší účastník doložil důvody snížení majetku určeného k transformaci. V další části popsal průběh sporu, v němž okresní soud žalobu zamítl, protože bylo na stěžovateli, aby uvedl správnou výši svého majetkového podílu a domáhal se na vedlejším účastníkovi jejího plnění. S tímto názorem vyslovil stěžovatel nesouhlas v odvolání, krajský soud prvostupňový rozsudek potvrdil, přičemž zdůraznil, že správnost příslušných částí transformačního projektu by byla posouzena jako předběžná otázka ve sporu, v němž by po vedlejším účastníkovi požadoval plnění odpovídající jeho majetkovému podílu, který by si stěžovatel sám vypočetl. Následné stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné, protože neshledal rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné (přitom poukázal na fakt, že stěžovateli byl vyplacen majetkový podíl, že v jiné věci již soud uložil vedlejšímu účastníkovi vyplatit mu majetkový podíl z transformace ve výši 402 000 Kč; pokud s jeho výší nesouhlasil, měl možnost domáhat se přezkoumání stanovené výše, a to třeba i podáním opravných prostředků; neučinil-li tak, sám zanedbal ochranu svých práv, a nemůže se domáhat přezkoumání výše majetkového podílu v jiném soudním řízení). 2. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho práva zakotvená v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v Ústavě České republiky (dále jen "Ústava") a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), přičemž svoje námitky diferencuje ve dvou směrech. Nejprve brojí proti usnesení Nejvyššího soudu námitkami, že Nejvyšší soud nedostál své ústavní povinnosti poskytovat ochranu základním právům stěžovatele (čl. 4 Ústavy), a porušil tak základní právo stěžovatele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy). Upozornil, že podle judikatury Ústavního soudu (nález sp. zn. IV. ÚS 128/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 100) si dovolací soud musí být při výkladu a aplikaci podmínek připuštění dovolání vědom toho, že účastník řízení jím vždy sleduje ochranu svých subjektivních práv bez ohledu na to, jaký jiný účel samo řízení o mimořádném opravném prostředku sleduje. Podle stěžovatele Nejvyšší soud pochybil tím, že spojil cíle různých soudních řízení, které stěžovatel a vedlejší účastník spolu vedou. V původním řízení se stěžovatel domáhal vydání vypočteného majetkového podílu, kdy nebylo sporu o jeho výši, tudíž nebylo namístě, aby stěžovatel podával opravné prostředky; teprve poté, kdy zjistil okolnosti schvalování transformačního projektu, počal se domáhat určení jeho výše. Posléze stěžovatel formuluje výhrady vůči rozsudkům krajského soudu a okresního soudu, jež - dle jeho názoru - také porušily jeho základní právo na spravedlivý proces a v konečné míře též jeho právo na ochranu majetku (čl. 11 odst. 1 Listiny), protože odmítly zabývat se podstatou sporu a jeho žalobu zamítly pouze z procesních důvodů (přitom nevzaly na vědomí, že stěžovatel nedisponuje žádnými konkrétními údaji o rozsahu majetku vedlejšího účastníka, že nezná důvody pro určení výše tzv. restituční rezervy, že nemůže zjistit rozsah nároků, na jejichž uspokojení byla tato rezerva použita). Zdůraznil, že obecné soudy nevzaly v úvahu, že zákon č. 42/1992 Sb. ukládal transformujícím se subjektům řadu konkrétních povinností, na jejichž splnění závisel správný výpočet majetkových podílů oprávněných osob, a že tento proces byl plně závislý na jejich pečlivém splnění. Na rozdíl od obou soudů se domnívá, že jím požadované, byť dílčí povinnosti lze vedlejšímu účastníkovi uložit. Konstatoval závěry soudní praxe, podle nichž řada subjektů nerespektovala zákonný postup a tím zkracovala uspokojení majetkových nároků restituentů a dalších oprávněných osob, výslovně upozornil na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 2 Cdon 777/97 obsahující právní závěr, podle něhož samotný výpočet majetkového podílu má pouze pořádkovou povahu, a připouštějící možnost, aby se oprávněná osoba domáhala opravy výpočtu u družstva, a nebude-li jí vyhověno, může se dovolat soudní ochrany. Na tomto základě je přesvědčen, že pokud soudy zúžily jeho právo na soudní ochranu pouze na žalobu, kterou by se domáhal vyplacení určité částky, způsobily tak stav denegatio iustitiae, protože jsou-li určité skutečnosti, na nichž závisí uplatnění hmotného subjektivního práva, plně v moci druhého účastníka právního vztahu, nelze po nositeli takového práva požadovat, aby formuloval žalobní návrh způsobem odpovídajícím výsledné formulaci obsahu takového práva. 3. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud konstatoval porušení jeho základních práv a všechna napadená rozhodnutí zrušil. 4. Relevantní znění příslušných článků Ústavy, Listiny a Úmluvy, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující: Čl. 4 Ústavy Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Čl. 11 odst. 1 Listiny: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Čl. 36 odst. 1 Listiny: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy: Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého, nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo oc