I.ÚS 2684/23

Okresní soud v Rokycanech (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 a 3 trestního zákoníku. Rovněž za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) a b), odst. 2 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Berouně sp. zn. 8 T 52/2022 ze dne 30. května 2022, mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let ve věznici s ostrahou a trest propadnutí v rozsudku specifikovaných věcí. Současně nalézací soud zrušil výrok o trestu z uvedeného rozsudku okresního soudu v Berouně, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Stěžovateli i dalším odsouzeným byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené škodu ve výši 217 214 Kč; se zbytkem svého nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem odvolání stěžovatele zamítl. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné.

Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že napadenými rozhodnutími obecné soudy porušily jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 a v čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Podle stěžovatele nebylo mimo jakoukoli pochybnost prokázáno, že se zúčastnil vloupání a byla odcizena částka uvedená v rozhodnutích. Obecné soudy vycházejí pouze z tvrzení poškozené, že v nezapečetěných pytlích měly být mince v nějaké hodnotě a z výpovědi druhého odsouzeného, jehož svědectví nelze považovat za věrohodné či věrohodnější, než je výpověď stěžovatele. Další spoluodsouzená v průběhu řízení změnila výpověď a v hlavním líčení uvedla, že u stěžovatele žádné pytle s penězi neviděla. Podle stěžovatele je úkolem státu, aby prokázal vinu obviněného, v opačném případě musí aplikovat pravidlo in dubio pro reo. Ke své argumentaci stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu [například nálezy sp. zn. I. ÚS 3741/11 ze dne 28. června 2012 (N 127/65 SbNU 645), sp. zn. III. ÚS 1104/08 ze dne 19. března 2009 (N 65/52 SbNU 635), sp. zn. IV. ÚS 219/03 ze dne 20. února 2004 (N 25/32 SbNU 225) či sp. zn. I. ÚS 3094/08 ze dne 29. dubna 2009 (N 103/53 SbNU 293)] a navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů, které musí zkoumat, jsou-li naplněny podmínky pro užití toho kterého právního institutu, a své závěry musí řádně odůvodnit. Ústavní soud zasáhne jen tehdy, zjistí-li porušení ústavně zaručených základních práv, jsou-li závěry obecných soudů nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky libovůle, což v tomto případě nezjistil.

Z napadených rozhodnutí se podává, že zatímco jejich společnice "hlídala" venku, stěžovatel a spoluodsouzený se vloupali do sídla společnosti, která provozuje prodejní (potravinové) automaty. Uvnitř se samostatně pohybovali, samostatně také odešli a každý odnesl neupřesněné množství pytlů mincí různých nominálních hodnot v celkové výši přes 200 000 Kč. Obecné soudy se pečlivě a opakovaně zabývaly námitkami stěžovatele i jeho nesouhlasem s určením způsobené škody a uzavřely, že nelze očekávat, aby poškozená měla před jakýmkoliv možným vloupáním provedenou přesnou inventuru (hotovosti); vyčíslila-li způsobenou škodu odečtem z automatů či z elektronické evidence, lze takové údaje akceptovat. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje svoji argumentaci, vyjadřuje nesouhlas se závěry obecných soudů a odmítá věrohodnost výpovědí spoluodsouzených.

Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) i právo na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy) představují záruku, že nezávislé a nestranné soudy budou rozhodovat věc účastníka řízení na základě předem stanovených pravidel; nezaručují však, že výsledek řízení bude odpovídat očekávání jeho účastníka. Obecné soudy v projednávané věci pečlivě vysvětlily závěr o nepřerušeném řetězci důkazů, které spolehlivě prokazují účast stěžovatele na krádeži. Opakovaný nesouhlas stěžovatele s vyslovenými a odůvodněnými závěry soudů není způsobilý založit důvodnost ústavní stížnosti. Obecné soudy se věcí řádně zabývaly a na základě provedených důkazů vyslovily jednoznačný závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu, jejich postup byl v souladu s procesními předpisy a rozhodnutí řádně odůvodněna.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.