Ústavní soud I.ÚS 2769/24

Proti vedlejšímu účastníkovi a) je vedena exekuce. Obvodní soud pro Prahu 4 ("obvodní soud") usnesením č. j. 64 EXE 931/2021-262 ze dne 2. 8. 2021 zamítl návrh vedlejší účastnice b) - bývalé manželky vedlejšího účastníka a) - na částečné zastavení exekuce v rozsahu několika exekučních příkazů. K odvolání vedlejších účastníků Městský soud v Praze ("odvolací soud") napadeným usnesením (v pořadí druhým) změnil usnesení obvodního soudu tak, že se exekuce zastavuje v rozsahu exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, č. j. 015 EX 207/21-20 ze dne 16. 4. 2021. Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením jako nepřípustné.

Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv.

Stěžovatel namítá, že obecné soudy nesprávně interpretovaly zákon při rozhodování o exekuci na majetek bývalé manželky povinného, čímž mu jako věřiteli znemožnily dosáhnout uspokojení pohledávky z tohoto majetku. Podle stěžovatele soudy pominuly smysl § 736 občanského zákoníku, který chrání věřitele před snahami dlužníků obejít exekuci "vyprazdňováním" nevypořádaného společného jmění manželů ("SJM"). Majetek získaný transformací majetku v nevypořádaném SJM by měl do něj spadat i nadále, a má tudíž být dostupný pro exekuci. Výklad soudů umožňuje dlužníkům účinně vyvádět majetek z dosahu exekuce, čímž se výrazně zhoršuje postavení věřitelů. Nejvyšším soudem uváděnou možnost použití tzv. žaloby z lepšího práva považuje stěžovatel za omyl, neboť touto žalobou lze brojit pouze proti jiným oprávněným osobám - věřitelům. Ústavněprávní přesah spatřuje stěžovatel v tom, že ochrana věřitelů je ústavně zaručenou hodnotou.

Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ, je proto v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze v případě vad, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)] - takové vady v nyní projednávané věci neshledal.

Stěžovatelova argumentace představuje především pokračující polemiku s řešením otázek podústavního práva týkajících se vypořádávání SJM a jeho exekuční postižitelnosti v konkrétní věci, k jejichž přehodnocování není Ústavní soud bez dalšího povolán. Odvolací soud podle Ústavního soudu srozumitelně vyložil, že předmětné nemovitosti, z nichž stěžovatel chce uspokojit svůj nárok, nemohou být součástí SJM, a to ani nevypořádaného, neboť je nabyla vedlejší účastnice b) až po rozvodu manželství (srov. zejm. body 17 až 23 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud následně s odkazem na svou ustálenou judikaturu závěry odvolacího soudu aproboval. Jelikož soudy své úvahy řádně odůvodnily a Ústavní soud v nich nespatřuje prvky svévole či libovůle, není pro jeho výjimečnou ingerenci důvod. Nejvyšší soud odkázal stěžovatele na řízení o tzv. žalobě z lepšího práva pouze ve vztahu k možnosti namítat, že vedlejší účastnice b) eventuálně nabyla předmětnou nemovitou věc do svého výlučného vlastnictví mimo jiné z prostředků náležejících do nevypořádaného SJM - ani v tom neshledává Ústavní soud nic protiústavního.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.