I.ÚS 2777/16

Stěžovatelka se na Ústavní soud obrátila se stížností na soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, neboť nesouhlasila s výší nákladů exekuce uložených jí příkazem č. j. 124 EX 3384/16-20. Ke stížnosti přiložila své odvolání proti tomuto příkazu.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona). Vyčerpáním procesních prostředků podle tohoto ustanovení je třeba rozumět nejen podání takového opravného prostředku, ale též rozhodnutí příslušného orgánu o něm [usnesení sp. zn. I. ÚS 236/04 ze dne 28. 4. 2004 (U 25/33 SbNU 475)]. Napadeno přitom zásadně musí být rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [usnesení sp. zn. IV. ÚS 58/95 ze dne 15. 1. 1997 (U 2/7 SbNU 331)].

V projednávané věci byly procesním prostředkem k ochraně práva stěžovatelky námitky podle § 88 odst. 3 exekučního řádu (rozhoduje o nich exekutor nebo exekuční soud). O možnosti jejich podání byla stěžovatelka poučena a zjevně jí využila (byť podáním formálně označeným jako "odvolání"). V době podání ústavní stížnosti o nich nebylo rozhodnuto a ústavní stížnost tedy z povahy věci nemohla napadat rozhodnutí o těchto námitkách. V takovém případě náleží rozhodování o námitkách do pravomoci jiného orgánu než Ústavního soudu. Ústavní stížnost je proto v tomto smyslu předčasná.

Stěžovatelka tak ústavní stížnost podala za situace, kdy měla k dispozici další opravné prostředky, o kterých dosud nebylo rozhodnuto. Zjevně tedy nevyužila všechny procesní prostředky k ochraně svého práva.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spoj. s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.