I.ÚS 2874/23

Dne 30. 10. 2023 obdržel Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost (doplněnou podáním ze dne 2. 11. 2023) proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že napadenými rozhodnutími bylo účelově a zákeřně porušeno její právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nesouhlasí se závěry soudů o zřejmě bezúspěšném a svévolném uplatňování práva na soudní ochranu a zřejmém zneužití procesních práv. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále odmítla všechny soudce Ústavního soudu, protože jsou tu důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a řádném výkonu ochrany základních práv i spravedlivého procesu.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen ,,krajský soud") se podává, že Okresní soud v Jičíně (dále jen ,,okresní soud") napadeným usnesením zastavil řízení o návrhu stěžovatelky na odklad exekuce. Důvodem zastavení byl neodstranitelný nedostatek procesní podmínky. O obsahově totožných návrzích stěžovatelky na odklad bylo totiž již pravomocně rozhodnuto. Krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil.

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.

Stěžovatelčino podání není řádným návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem, protože trpí řadou obsahových i formálních vad (viz § 30 odst. 1 a § 34 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelka se na Ústavní soud obrátila s vadnými ústavními stížnostmi opakovaně. Na nedostatky podání byla mnohokrát upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1513/13, IV. ÚS 3239/13, IV. ÚS 3437/13, IV. ÚS 3556/13, II. ÚS 3147/14, III. ÚS 3542/14, I. ÚS 518/15, III. ÚS 629/16). Stěžovatelka však i nadále ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Obligatorní zákonné náležitosti nesplňuje ani stěžovatelčina námitka podjatosti vznesená vůči všem soudcům Ústavního soudu, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§ 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu), tj. bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci vyloučeni z rozhodovacího procesu o stěžovatelčině ústavní stížnosti. Odmítá-li stěžovatelka všechny soudce Ústavního soudu, nutno připomenout, že v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, která by o takové námitce mohla rozhodnout.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Pokud je možné vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 696/16, IV. ÚS 1061/16, IV. ÚS 1188/16, I. ÚS 1316/16, IV. ÚS 1407/16, III. ÚS 1572/16, I. ÚS 1691/16, I. ÚS 1903/16, I. ÚS 2081/16, IV. ÚS 3071/16, III. ÚS 3212/16, I. ÚS 3679/16, IV. ÚS 3755/16, III. ÚS 2231/17, III. ÚS 3563/19, I. ÚS 2260/20, III. ÚS 240/21, IV. ÚS 1609/21, IV. ÚS 2161/21, IV. ÚS 3112/21, IV. ÚS 983/22, IV. ÚS 3360/22, III. ÚS 151/23, IV. ÚS 486/23, IV. ÚS 966/23, II. ÚS 1075/23, I. ÚS 1105/23, II. ÚS 1313/23, I. ÚS 1781/23 (srov. rozhodnutí v těchto věcech, která jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, Ústavní soud postupoval přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.