Ústavní soud I.ÚS 2900/25 – Zabití

Stěžovatel ve své vlastnoručně psané ústavní stížnosti brojí proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 53 T 3/2025-449. Ve stížnosti namítá různé vady řízení před krajským soudem.

Napadeným rozsudkem krajský soud jako soud prvního stupně shledal stěžovatele vinným z pokusu zločinu zabití podle § 21 odst. 1 k § 141 odst. 1 tr. zákoníku. Stěžovatel byl poučen, že proti rozsudku může podat odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, a následně tohoto práva využil.

Podle § 75 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel nynějším návrhem brojí proti trestnímu rozsudku, proti němuž mohl podat odvolání a navíc jej skutečně podal. Ačkoli stěžovatel uvádí kontakt na svého advokáta, nedokládá k návrhu plnou moc; platí přitom, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem (§ 29 zákona o Ústavním soudu). S ohledem na zjevnou předčasnost ústavní stížnosti a z ní plynoucí nepřípustnost však Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vad podání.

Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.