I.ÚS 2979/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2979/25 ze dne 24. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Palírna U Zeleného stromu a.s., sídlem Drážďanská 14/84, Ústí nad Labem - Krásné Březno, zastoupené JUDr. Jiřím Kindlem, M.Jur., Ph.D., advokátem, sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. srpna 2025 č. j. 3 As 83/2020-240, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Úřadu průmyslového vlastnictví, sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6 - Bubeneč, a Bacardi & Company Limited, sídlem Aeulestrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnsko, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Základem posuzovaného případu je spor o zápis ochranné známky. 2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že stěžovatelka podala přihlášku slovní ochranné známky "Vodka 42 Blended". Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen "Úřad") tuto přihlášku zamítl na základě námitek vedlejší účastnice řízení, která poukazovala na svoji dříve zapsanou slovní ochrannou známku Společenství "42 BELOW" a kombinovanou ochrannou známku Společenství obsahující tentýž text. Úřad přihlašované označení do rejstříku nezapsal s odkazem na § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění účinném do 31. prosince 2018. Rozklad stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí zamítl předseda Úřadu. 3. Stěžovatelka se následně bránila ve správním soudnictví. Městský soud v Praze její žalobu zamítl rozsudkem ze dne 20. listopadu 2019 č. j. 9 A 115/2016-191. Nejvyšší správní soud poté zamítl kasační stížnost stěžovatelky rozsudkem ze dne 31. ledna 2023 č. j. 3 As 83/2020-164. Posledně jmenovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu však k ústavní stížnosti stěžovatelky zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 27. listopadu 2024 sp. zn. II. ÚS 899/23. Ústavní soud konstatoval, že Nejvyšší správní soud porušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu tím, že opomenul některé její námitky uvedené v kasační stížnosti a v případu dostatečně nezohlednil unijní právo a jeho výklad ze strany Soudního dvora EU. Po kasačním nálezu Ústavního soudu rozhodl Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti stěžovatelky znovu. V záhlaví označeným rozsudkem ji opět zamítl. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a jednotlivých rozhodnutí účelná. Účastníkům jsou všechny skutečnosti známy. 4. Stěžovatelka v rozsáhlé ústavní stížnosti uvádí, že Nejvyšší správní soud napadeným rozhodnutím porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a do práva na ochranu legitimního očekávání plynoucího z čl. 1 odst. 1 Ústavy. Nejvyšší správní soud měl porušit také čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 89 odst. 2 Ústavy. 5. Ve stručnosti lze stěžovatelčiny námitky shrnout do čtyř bodů. Zaprvé stěžovatelka tvrdí, že Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku nerespektoval povinnost řídit se závazným právním názorem vyjádřeným v kasačním nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 899/23 a znovu se dopustil pochybení, jež mu Ústavní soud vytkl. Nejvyšší správní soud údajně pouze jinými slovy zopakoval své dřívější závěry a stěžovatelčiny námitky opětovně smetl ze stolu. To se mělo stát v případě námitek týkajících se problematiky vymezení relevantní spotřebitelské veřejnosti, známosti přihlašovaného označení mezi spotřebiteli v České republice, známosti namítaných ochranných známek vedlejší účastnice mezi spotřebiteli v České republice, nepoctivého těžení z tvrzeného dobrého jména namítaných ochranných známek vedlejší účastnice a otázky nedostatečného zohlednění judikatury Soudního dvora. Zadruhé má stěžovatelka za to, že jsou závěry Nejvyššího správního soudu nadále také věcně i právně nesprávné. Tvrdí, že Nejvyšší správní soud špatně vymezil relevantní spotřebitelskou veřejnost, opomenul zohlednit, že vodka z portfolia vedlejší účastnice spadá do cenového segmentu vodek běžné střední třídy určených pro širokou veřejnost (nejde o luxusní produkt), a že nesprávně aplikoval závěry plynoucí z judikatury Soudního dvora. Ve vztahu k poslední otázce uvádí, že správní soudy neměly dovodit dobré jméno namítaných ochranných známek vedlejší účastnice, neboť nebyla prokázána jejich známost české spotřebitelské veřejnosti Zatřetí stěžovatelka označila napadený rozsudek za ústavně nepřípustné překvapivé rozhodnutí. Konečně stěžovatelka tvrdí, že v důsledku napadeného rozsudku jí bylo znemožněno vlastnit ochrannou známku v podobě přihlašovaného označení, aniž by pro to existovaly relevantní právní důvody. 6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 7. V citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 899/23 Ústavní soud dřívější rozsudek Nejvyššího správního soudu v této věci zrušil, neboť v něm identifikoval dvě kvalifikované vady nabývající protiústavní intenzity. Obě vady se týkaly kvality odůvodnění rozsudku. Zaprvé Ústavní soud Nejvyššímu správnímu soudu vytkl, že odmítl jako nepřípustné novoty námitky týkající se vymezení relevantní spotřebitelské veřejnosti a povahy výrobků vedlejší účastnice (zda jsou luxusní, či určené k běžné spotřebě). Ústavní soud uzavřel, že tyto námitky stěžovatelka řádně uplatnila v žalobě, a jejich vznesení v kasační stížnosti tudíž Nejvyšší správní soud nemohl vyhodnotit jako nepřípustné. Nejvyšší správní soud tedy dřívějším rozsudkem porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu tím, že se s uvedenými námitkami nevypořádal. Zadruhé Ústavní soud Nejvyššímu správnímu soudu vytkl, že při výkladu a aplikaci vnitrostátních právních norem majících původ v unijním právu nedostatečně zohlednil existující judikaturu Soudního dvora. Konkrétně se jednalo o rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Corporation Inc. proti CPM United Kingdom Ltd., C-252/07, a otázku posuzování neoprávněného těžení z dobrého jména či rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky a o rozsudek ze dne 3. září 2015, Iron & Smith kft v. Unilever NV, C-125/14, ve vztahu k otázce známosti starší ochranné známky u relevantní veřejnosti členského státu. 8. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava" )jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Požadavky na respektování kasačního nálezu (jeho výroku a nosných důvodů) v následném rozhodnutí obecného soudu v dané věci jsou přitom přísné. Kasační závaznost lze za nezměněného skutkového stavu reflektovat pouze bezpodmínečným respektováním nálezu Ústavního soudu. To neplyne z přesvědčení Ústavního soudu o vlastní neomylnosti, nýbrž z nutnosti definitivně ukončit konkrétní spor a předejít tzv. soudnímu ping pongu, který by neúměrně prodlužoval řízení (např. nález ze dne 24. června 2025 sp. zn. III. ÚS 3488/24, bod 23 a judikatura tam citovaná). 9. Nejvyšší správní soud v nyní napadeném rozsudku nález sp. zn. II. ÚS 899/23 v nutné míře následoval, dostál povinnostem plynoucím z kasační závaznosti nálezů a neporušil čl. 89 odst. 2 Ústavy. 10. Podstatné je, že Nejvyšší správní soud tentokrát stěžovatelčiny námitky týkající se vymezení relevantní spotřebitelské veřejnosti a povahy výrobků vedlejší účastnice nepominul a věcně je vypořádal (body 102-105 napadeného rozsudku). Současně se Nejvyšší soud věnoval také judikatuře Soudního dvora a jejímu vlivu na výklad a aplikaci zákona o ochranných známkách. S ohledem na skutkové okolnosti v nynější věci dovodil, že ani samotná "známost" přihlašovaného označení mezi spotřebiteli v České republice, pokud by byla skutečně dána, jak stěžovatelka namítá, nemůže představovat "řádný důvod" na užívání později zapisovaného označení (bod 92). Dále také konstatoval, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že určitá část relevantní spotřebitelské veřejnosti v České republice, která není z obchodního hlediska zanedbatelná, byla s ochrannými známkami vedlejší účastnice obeznámena. Za takové situace proto podle Nejvyššího správního soudu není vyloučeno riziko neoprávněného těžení z dobrého jména starší ochranné známky, jak předvídá rozsudek Soudního dvora EU ve věci Iron & Smith (bod 97). Ústavní soud dospěl k závěru, že z hlediska ústavním pořádkem požadované kvality odůvodnění soudních rozhodnutí (citovaný nález sp. zn. II. ÚS 899/23, bod 17) napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu obstojí, neboť protiústavní vadu vytýkanou nálezem sp. zn. II. ÚS 899/23 odstranil. 11. Stěžov