Ústavní soud I.ÚS 3034/25

Návrh, označený jako ústavní stížnost, kterým se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, nesplňuje náležitost stanovenou pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, neboť stěžovatelka není zastoupena advokátem podle § 29 až 31 tohoto zákona.

Obecně platí, že Ústavní soud učiní opatření k odstranění vad návrhu, tedy poučí účastníka řízení o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve nepodaří-li se vytčený nedostatek návrhu odstranit, mají být vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí návrhu. Ústavní soud již mnohokrát rozhodl, že není nezbytné, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak v minulosti již stalo. Lze spolehlivě předpokládat, že dříve poskytnutá poučení stěžovatelce zprostředkovala informaci o povinných náležitostech ústavní stížnosti.

Z ústavní stížnosti plyne, že si je stěžovatelka vady stížnosti vědoma. V minulosti se na Ústavní soud již vícekrát obrátila a byla opakovaně vyzvána k odstranění vad ústavní stížnosti (např. v řízeních sp. zn. II. ÚS 1633/25, IV. ÚS 1634/25, II. ÚS 1786/25, II. ÚS 1854/25 či I. ÚS 2594/25). Kromě její vědomosti se jí tak i ze strany Ústavního soudu dostalo náležitého poučení, včetně informace o nezbytnosti zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad návrhu. Je nepochybné, že si je stěžovatelka zákonných náležitostí ústavní stížnosti vědoma. Vždy nové a stejné poučení by bylo postupem neefektivním a formalistickým (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2579/21 ze dne 5. 10. 2021).

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.