I.ÚS 3038/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3038/07 ze dne 29. 2. 2008 N 46/48 SbNU 549 Použitelnost odposlechu získaného dle zpravodajských zákonů v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 29. 2. 2008 sp. zn. I. ÚS 3038/07 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. H. proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 16. října 2007 sp. zn. KZV 48/2007 a proti usnesení policejního orgánu Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Policie České republiky, expozitury České Budějovice, ze dne 20. 8. 2007 ČTS: OKFK-22/4-2007, jimiž bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky, a proti zařazení v těchto usneseních zmíněných záznamů odposlechů mezi důkazy, spojené s návrhem na odstranění záznamů o těchto odposleších ze spisu a na jejich následné zničení. I. Postupem policejního orgánu Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Policie České republiky, expozitury České Budějovice, ve věci ČTS: OKFK-22/4-2007 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soukromí, garantované čl. 13 Listiny základních práv a svobod. II. Proto Ústavní soud policejnímu orgánu Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Policie České republiky, expozituře České Budějovice, ve vztahu ke stěžovatelce přikazuje ze spisu ČTS: OKFK-22/4-2007 odstranit a neprodleně zničit záznamy o telekomunikačním provozu BRAVURA 3 a 4, včetně veškerých souvisejících dokumentů. III. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2007 sp. zn. KZV 48/2007 bylo porušeno základní právo stěžovatelky být trestně stíhána jen způsobem stanoveným zákonem, garantované čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. IV. Proto se toto usnesení ruší. V. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Stěžovatelka stíhaná jako spolupachatelka několika trestných činů se domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž bylo zahájeno její trestní stíhání, a žádala též odstranění telefonních odposlechů z vyšetřovacího spisu. Tvrdila, že bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu soukromí garantované čl. 13 Listiny. Ústavní stížnost byla včasná (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a splňovala i další podmínky předepsané zákonem o Ústavním soudu. 2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že proti ní bylo v říjnu 2007 zahájeno trestní stíhání na základě odposlechů provedených v roce 2005 Vojenským obranným zpravodajstvím. Tyto odposlechy nebyly v odůvodnění napadených rozhodnutí konkretizovány, přestože stěžovatelka ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu tento nedostatek namítala, a státní zástupce nevyhověl ani námitce, že odposlechů (byť legálně) získaných podle zákona č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů, nelze použít v trestním řízení jako důkazu, neboť jsou prováděny v rámci jiného zákonného rámce, a nikoli za účelem opatření důkazu v trestním řízení. Jako důkazu v trestním řízení totiž nelze použít záznamů odposlechů telefonních hovorů, které byly provedeny jakýmkoli jiným způsobem než tím, který stanoví § 88 trestního řádu (dále též "tr. ř."); stěžovatelka odkázala na nález sp. zn. II. ÚS 615/06 ze dne 23. 5. 2007 (N 88/45 SbNU 291). Předmětné odposlechy jsou přitom stěžejním podkladem pro zahájení trestního stíhání stěžovatelky. Stěžovatelka se s nimi ani nemůže seznámit, neboť zatím nemohla do spisu nahlédnout. Všechny tyto postupy porušily stěžovatelčino právo na spravedlivý proces. 3. K porušení práva na ochranu soukromí garantovaného čl. 13 Listiny došlo dle stěžovatelky již samotným uvolněním odposlechů mimo zákonem předvídanou sféru. Vojenské obranné zpravodajství bylo oprávněno použít zpravodajskou techniku pouze v oboru své působnosti a jen ke zdokumentování konkrétních činností a v nezbytně nutné míře (§ 13 zákona č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů). Mimo tuto zpravodajskou službu se odposlechy nemohou jakkoli užívat a nemůže se s nimi seznamovat nikdo jiný, což není při zařazení odposlechů do trestního spisu splněno. Zásah zintenzivňuje fakt, že pod jednou spisovou značkou je vedeno několik samostatných věcí proti mnoha dalším obviněným, čímž se zvětšuje okruh osob, jež se s těmito odposlechy budou moci seznámit. Proto stěžovatelka navrhla i odstranění odposlechů (a záznamů o nich) z trestního spisu Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, expozitury České Budějovice (dále též "policejní orgán"), ČTS: OKFK-22/4-2007, jakož i z jiných spisů tohoto policejního orgánu. 4. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil vedoucí příslušného policejního orgánu plk. Bc. Jiří Trhlík, který uvedl, že policejní orgán by uvítal, kdyby Ústavní soud ústavní stížnost projednal, a vyjasnil tak použitelnost výsledků zpravodajské činnosti po tzv. velké novele trestního řádu. Rozhodnutí Ústavního soudu "se jeví přímo nutností, když jeho absence může mít závažné negativní důsledky v oblasti základních lidských práv" (v podobě nezákonně vedených, či naopak nezákonně nezahajovaných stíhání). Policejní orgán nicméně odmítl, že by odposlechy provedené zpravodajskou službou nebyly použitelné, neboť podle § 89 odst. 2 tr. ř. může jako důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, s výjimkou důkazu získaného nezákonným donucením, což doložil odkazem na přiložené stanovisko bezpečnostně právního oddělení odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra [viz bod 8.e)]. Důkazy nezákonným donucením získány nebyly. Předmětné odposlechy jsou stěžejním důkazem vůči stěžovatelce. Zajištěná dokumentace o veřejných zakázkách by sama o sobě k zahájení trestního stíhání nepostačovala. Dále policejní orgán uvedl, že nahlížení do spisu se řídí pravidly, jež byla zaslána obhájcům obviněných. Odepření je dočasné, tak aby bylo zabráněno eventuálnímu nepravdivému přizpůsobování výpovědí svědků měnící se důkazní situaci. Policejní orgán odmítl, že by společně byly vedeny nesouvisející věci. 5. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil dozorující státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích JUDr. Barnabáš Liška, který uvedl, že odposlech proběhl v souladu s § 13 zákona č. 67/1992 Sb. a podle § 89 odst. 2 tr. ř. není důvod odmítnout důkaz, který nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení; k formalistnímu odmítání takových důkazů není důvod [zde JUDr. Liška odkázal na nález sp. zn. II. ÚS 6/93 ze dne 27. 4. 1994 (N 22/1 SbNU 159) o použitelnosti odposlechu z jiné trestní věci]. Stěžovatelka je stíhána za závažné úmyslné trestně činy (zločinné spolčení a zneužívání pravomoci veřejného činitele) a není obcházena materiální podmínka stanovená v poslední větě § 88 odst. 4 tr. ř. (použitelnost odposlechů v jiné trestní věci je podmíněna závažností věci). Veřejný zájem na zjištění a potrestání trestných činů by měl převážit nad zájmem na ochraně základních práv a svobod. Bez přihlédnutí k odposlechům nebude prokazatelné jednání stěžovatelky, jež je způsobilé se podílet na podkopání důvěry veřejnosti v to, že státní orgány fungují korektně a podle předem stanovených a akceptovatelných pravidel. Zpravodajské odposlechy by měly být použitelné, budou-li opatřeny záznamem obsahově splňujícím požadavky § 88 odst. 4 tr. ř. II. 6. Z usnesení policejního orgánu Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Policie České republiky, expozitury České Budějovice, ze dne 20. 8. 2007 ČTS: OKFK-22/4-2007 Ústavní soud zjistil, že jím bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky (a dalších pěti osob) pro trestné činy pokusu pletich proti veřejné soutěži a veřejné dražbě [§ 8 odst. 1 k § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 tr. zák.], pokusu zneužívání pravomocí veřejného činitele [§ 8 odst. 1 k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák.] a porušování závazných pravidel hospodářského styku (§ 127 odst. 1 tr. zák.). Těchto trestných činů se stěžovatelka měla dopustit jako ředitelka Vojenské ubytovací a stavební správy České Budějovice (VUSS) při smluvním zajišťování recepčních služeb ve vojenských ubytovnách, kdy mj. měla za odměnu obcházet zákon o veřejných zakázkách tím, že zakázku rozdělila a měla zajistit, aby uspěly předem určené subjekty. Odůvodnění usnesení uvádí, že stíhané jednání prokazují záznamy odposlechu telekomunikačního provozu dvou stanic jednoho spoluobviněného, které byly policejnímu orgánu "oficiálně poskytnuty" Vojenským zpravodajstvím. Dále mělo být jednání prokázáno dokumentací zadávání veřejných zakázek. Toto usnesení stěžovatelka napadla stížno