Ústavní soud I.ÚS 3065/25

Základem posuzovaného případu bylo podání, kterým se stěžovatel u katastrálního úřadu domáhal obnovení zápisu zástavního práva za specifikovanou pohledávkou k určeným nemovitostem. Tvrdil, že zápis zástavního práva byl vymazán z katastru nemovitostí bez pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu, bez jakéhokoliv vkladového řízení a bez vědomí zástavních věřitelů, resp. dědiců. Katastrální úřad posoudil dané podání jako návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, ale stěžovatelovu návrhu nevyhověl. Odvolací správní orgán následně zamítl stěžovatelovo odvolání. Úspěšný stěžovatel nebyl ani před správními soudy. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jeho žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud následně zamítl stěžovatelovu kasační stížnost.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 1, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Porušení práv spatřuje v tom, že správní soudy odmítly posoudit jeho podání podle skutečného obsahu a neprovedly žádný z navržených důkazů, popřely pravomocné usnesení okresního soudu o zdědění majetku pěti milionů Kč zajištěného zástavním právem, postupovaly svévolně a v rozporu s principy právního státu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky). Ústavní soud není další soudní instancí a porušení jiné než ústavní normy nezakládá pravomoc k jeho kasačnímu zásahu.

V rámci stručného odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud poznamenává, že obsah ústavní stížnosti představuje polemiku se závěry správních soudů a opakování námitek již uplatněných a řádně vypořádaných správními soudy. Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelova argumentace postrádá ústavněprávní rozměr. Správní soudy stěžovateli srozumitelným, logickým a ústavním požadavkům vyhovujícím způsobem vysvětlily, že katastrální úřad posoudil stěžovatelovo podání správně. K výmazu sporného zástavního práva totiž došlo na základě tehdy účinných právních předpisů formou záznamu, a to na základě rozsudků civilních soudů, jejichž správnost však nemohou ani správní orgány ani správní soudy zkoumat. Takový závěr, na němž Ústavní soud neshledává nic protiústavního, pak předurčil irelevanci stěžovatelových důkazních návrhů.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.