Ústavní soud I.ÚS 3071/25
Ústavní soud · 13. 1. 2026
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. srpna 2025.
O co šlo: Stěžovatel se před správními soudy bránil proti snížení starobního důchodu.
Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – kasační stížnost byla shledána nepřijatelnou.)
Význam: Soud kasační stížnost věcně neprojednal, protože ji neshledal přijatelnou – rozhodnutí krajského soudu zůstává v platnosti.
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti J. D., zastoupeného Mgr. Kristýnou Knapešovou, advokátkou se sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. srpna 2025 č. j. 2 Ads 46/2025-52 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2025 č. j. 13 Ad 12/2023-55, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se před správními soudy bránil proti snížení starobního důchodu. Městský soud žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost.
Obě rozhodnutí správních soudů stěžovatel napadá ústavní stížností, v níž tvrdí porušení rovného zacházení, zákazu diskriminace, práva na spravedlivý proces a práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří.
Stěžovatel následně Ústavnímu soudu zaslal podání označené jako "žádost o prominutí zmeškání lhůty". V něm uvádí, že jeho ústavní stížnost je sice opožděná, ale jsou dány naléhavé důvody hodné zvláštního zřetele, které mu bránily včas udělit pokyn svému právnímu zástupci, a v důsledku toho včas podat ústavní stížnost. Stěžovatel tvrdí, že má vážné zdravotní problémy, navíc nevlastní mobilní telefon a nepracuje s internetem. Následně Ústavnímu soudu doložil lékařskou zprávu, která má prokazovat existenci chronického únavového syndromu. Nakonec stěžovatel doplnil ústavní stížnost o některé další argumenty, týkající se merita posuzované věci.
Ústavní stížnost je opožděná, jak ostatně stěžovatel sám uvádí. Žádá sice o prominutí zmeškání lhůty k jejímu podání, avšak Ústavní soud k takovému postupu nemá pravomoc (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1562/25, bod 4). Ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, které stanoví dvouměsíční lhůtu pro podání ústavní stížnosti, je kogentní povahy (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 1772/24, bod 5). Jednoduše řečeno, Ústavní soud zmeškání lhůty prominout nemůže, ať už by důvody zmeškání na straně stěžovatele byly jakékoli. Sám stěžovatel svou žádost neopírá o žádné zákonné ustanovení ani judikaturu Ústavního soudu, z nichž by možnost prominutí zmeškání lhůty vyplývala.
Ústavní soud se proto námitkami stěžovatele, ve kterých polemizuje s napadenými rozhodnutími, věcně nezabýval a ani zabývat nemohl. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2026
Jan Wintr, v. r.
soudce zpravodaj