Ústavní soud I.ÚS 3117/25

Ústavnímu soudu bylo dne 30. 10. 2025 doručeno podání stěžovatelů označené jako ústavní stížnost, kterou napadají výše označená rozhodnutí. Z rozhodovací praxe je Ústavnímu soudu známo, že se na něj stěžovatelé opakovaně obrací s ústavními stížnostmi bez právního zastoupení (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a jejich podání nesplňují ani náležitosti ústavní stížnosti (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na tyto vady byli stěžovatelé opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (viz např. usnesení ze dne 14. 11. 2023 sp. zn. I. ÚS 2906/23; usnesení ze dne 13. 12. 2023 sp. zn. I. ÚS 3156/23; ze dne 3. 10. 2022 usnesení sp. zn. I. ÚS 2554/22 a mnoho dalších), přičemž zpravidla ani v reakci na toto poučení a výzvu vytýkané vady neodstranili. Stěžovatelé byli tudíž již dostatečně poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Ústavní soud s ohledem na to nepovažoval za nezbytné znovu je poučovat o náležitostech ústavní stížnosti a vyzývat je k odstranění vad, protože by se jednalo o postup zjevně neúčelný.

Dále Ústavní soud stejně jako mnohokrát v minulosti k podané stížnosti konstatuje, že v ní obsažená námitka podjatosti všech soudkyň a soudců Ústavního soudu je formulována pouze obecně, postrádá odůvodnění, a tudíž nesplňuje požadavky stanovené v § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Nadto je-li taková námitka vznesena vůči všem soudkyním a soudcům Ústavního soudu, nemá o ní kdo rozhodnout.

Z výše uvedených důvodů soudkyně zpravodajka odmítla návrh stěžovatelů pro neodstranění vad podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, aniž by byli stěžovatelé opakovaně a marně vyzváni k odstranění vad podání.