I.ÚS 3163/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3163/23 ze dne 27. 11. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky P. T. T., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem v Brně, Milady Horákové 1957/13, proti informaci Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců o novém posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza za účelem rodinným č. j. MV-133481-4/SO-2023 ze dne 26. 9. 2023 a informaci Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, o důvodech neudělení dlouhodobého víza č. j. OAM-13256-24/DV-2022 ze dne 31. 5. 2023, za účasti Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Klíčová otázka v projednávané věci je, zda Ministerstvo vnitra neudělením dlouhodobého víza porušilo základní práva občanky Vietnamu, která má v České republice rodinu. 2. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi správní orgány porušily především její základní právo na spravedlivý proces [čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina")]. II. Skutkové okolnosti a procesní vývoj věci 3. Stěžovatelka je občankou Vietnamské socialistické republiky, kde žije sama v rodinném domě; je jí téměř 64 let a je v důchodu. Stěžovatelka je rozvedená od roku 1986. Její jediný čtyřicetiletý syn žije v Česku od roku 2007, má manželku, dvě děti a podniká v maloobchodě. 4. Stěžovatelka se chce přestěhovat za synem a jeho rodinou do České republiky. V listopadu 2021 poprvé požádala o dlouhodobé vízum; její žádosti nebylo vyhověno (rozhodnutí č. j. OAM-18985/DV-2021). Stěžovatelka proti neudělení dlouhodobého víza brojila správní žalobou, kterou Městský soud v Praze odmítl jako nepřípustnou (usnesení č. j. 11 A 68/2022-46 ze dne 27. 11. 2023). 5. V říjnu 2022 stěžovatelka znovu požádala na Zastupitelském úřadu České republiky v Hanoji o udělení dlouhodobého víza nad 90 dnů za účelem rodinným. Učinila tak žádostí ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců [zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky]; jako doklad o účelu pobytu doložila rodný list syna. 6. V květnu 2023 byl se stěžovatelkou na zastupitelském úřadu proveden pohovor, v rámci kterého uvedla následující: Stěžovatelka je členkou zemědělského družstva a může hospodařit na malém rýžovém poli, v současné době však na poli nehospodaří, protože jej darovala sousedce, která se o stěžovatelku stará, když to potřebuje. Stěžovatelka nepracuje, nemá žádný vlastní příjem, její syn jí posílá asi 2 000 CZK měsíčně. Stěžovatelka má zdravotní obtíže: má vysoký krevní tlak a problémy se srdcem, bere léky a byla opakovaně hospitalizována. Stěžovatelka se o sebe dokáže postarat, když jí je dobře, jinak musí o pomoc žádat sousedku. Syn stěžovatelku navštívil ve Vietnamu čtyřikrát, stěžovatelka v Česku nikdy nebyla, má ve Vietnamu dva bratry, kteří však bydlí daleko. Stěžovatelka hodlá se synem žít v ČR v jeho bytě, chce pomáhat v domácnosti, starat se o vnoučata a učit je vietnamsky. III. Obsah napadených rozhodnutí 7. Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky ("OAMP"), v květnu 2023 dlouhodobé vízum stěžovatelce neudělilo podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelka podle OAMP dostatečně neprokázala, že udělení dlouhodobého víza je nutné za účelem rodinným ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. 8. OAMP v odůvodnění předně uvedl, že v případě stěžovatelky není účelem dlouhodobého pobytu "sloučení rodiny" ve smyslu § 42a zákona o pobytu cizinců a Směrnice EU o právu na sloučení rodiny (Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. 9. 2003 o právu na sloučení rodiny). Stěžovatelka není cizinkou, která může žádat o udělení dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny, protože není "osamělým cizincem starším 65 let nebo bez ohledu na věk cizincem, který se o sebe nedokáže ze zdravotních důvodů sám postarat" ve smyslu § 42a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. 9. OAMP dále uvedl, že důvody pro udělení dlouhodobého pobytového oprávnění v režimu víza nad 90 dnů za účelem rodinným podle § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců neshledal. Z provedeného pohovoru vyplývá, že stěžovatelka je zdravá přiměřeně svému věku, je samostatná a schopná se o sebe v základních úkonech každodenního života postarat, nemá vážná zdravotní omezení, v případě potřeby jí plnohodnotně pomáhá sousedka, nemá ani vážné finanční potíže, protože jí peníze posílá syn, který v ČR pobývá na základě trvalého pobytu, je soběstačný, výdělečně činný a žije se svou rodinnou. Stěžovatelka a syn tedy na sobě vzájemně závislí nejsou. O své děti se syn a jeho manželka dosud starali sami a stěžovatelčinu pomoc nepotřebovali; vzhledem k věku vnoučat (10 a 12 let) lze očekávat jejich částečnou samostatnost. Rodiče, kteří se oba narodili ve Vietnamu, mohou své děti učit vietnamsky sami. Podle OAMP je zvláštní, že stěžovatelka hodlá vařit a starat se o domácnost, trpí-li tvrzenými zdravotními potížemi. Stěžovatelka v ČR nikdy nebyla a syn ji navštívil pouze čtyřikrát. Nebylo proto prokázáno, že by rodinný účel pobytu nyní vyžadoval pobyt na území ČR na dobu delší než 90 dnů. 10. OAMP uzavřel, že má-li být účelem pobytu stěžovatelky na území pouze soužití s nositelem oprávnění ke sloučení, je třeba, aby bylo prokázáno, že je dlouhodobé vízum nutné k zachování rodinného života, což v daném případě prokázáno nebylo. Pro stěžovatelku je dostačující udělení krátkodobého víza za účelem rodinným, u kterého má stěžovatelka možnost v ČR pobývat až 90 dnů v období 180 dnů. 11. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ("Komise") posoudila žádost stěžovatelky o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza za účelem rodinným podle § 180e odst. 7 věty druhé zákona o pobytu cizinců. Podle Komise důvod pro neudělení dlouhodobého víza byl dán podle § 56 odst. 1 písm. l) téhož zákona. 12. Komise dospěla k závěru, že na udělení dlouhodobého víza neexistuje právní nárok; rozhodnutí komu a za jakých podmínek bude vízum uděleno je v diskreci České republiky [Komise odkázala především na nález sp. zn. Pl. ÚS 23/11 ze dne 24. 4. 2012 (N 86/65 SbNU 161; 234/2012 Sb.)]. Podle Komise z žádosti nevyplývá žádný legitimní důvod, pro který by bylo nutné stěžovatelce pobytové oprávnění v režimu dlouhodobého víza udělit. Neudělením dlouhodobého víza není upřeno právo stěžovatelky pobývat společně se synem a jeho rodinou, neboť požadovaná návštěva na území ČR může být realizována v rámci krátkodobého víza; této možnosti stěžovatelka dosud ani nevyužila. 13. Podle Komise v případě stěžovatelky nebylo prokázáno, že je stěžovatelka závislá na svém synovi či že nepožívá nezbytnou podporu v zemi původu. Stěžovatelka nespadá ani do jedné z kategorií rodinných příslušníků ve smyslu § 42a zákona o pobytu cizinců. Citované zákonné ustanovení představuje tzv. fakultativní transpozici čl. 4 odst. 2 písm. a) Směrnice EU o právu na sloučení rodiny, tudíž je na volbě členského státu, zda a za jakých podmínek umožní vstup a pobyt daných osob. Česká republiky takové podmínky zakotvila právě v § 42a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Příbuzenský vztah mezi stěžovatelkou a jejím synem nelze pro účely zákona o pobytu cizinců považovat za vztah, který by zakládal právo na sloučení rodiny. Stěžovatelka není osamělou cizinkou starší 65 let ani cizinkou, která se o sebe nedokáže sama postarat. 14. Žádost stěžovatelky je podle Komise třeba posuzovat jako žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem rodinným ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Pro realizaci tohoto účelu nepostačí prokázání rodinného vztahu, nýbrž musí být současně prokázán zvláštní důvod pro samotný pobyt na území delší než 90 dnů. Jinak by nebyl rozdíl mezi účelem sloučení rodiny, vycházejícím z podmínek uvedených v § 42a zákona o pobytu cizinců a Směrnice EU o právu na sloučení rodiny, který dává lepší právní postavení některým rodinným příslušníkům občanů třetích zemí, a účelem rodinným, který je určen všem ostatním. 15. Stěžovatelka je podle Komise samostatná a schopná se o sebe postarat v základních úkonech každodenního života (nákupy, úklid, strava atd.); tvrzené zdravotní problémy jsou adekvátní jejímu věku, vážné zdravotní omezení a nemožnost o sebe pečovat stěžovatelka neprokázala (nebyly předloženy ani dokumenty o hospitalizaci či nutnosti nepřetržité asistence). V případě občasné indispozice má stěžovatelka péči zajištěnu od sousedky. Rodinné a sociální vazby stěžovatelky v domovské zemi jsou nepochybné - stěžovatelka celý život žila ve Vietnamu a má zde sourozence. Má-li stěžovatelka skutečně vážné zdravotní problémy, není zřejmé, jak by se mohla starat o domácnost a vnuky v ČR. 16. Podle Komise může stěžovatelka návštěvu syna v ČR prozatím uskutečnit na základě krátkodobého víza uděleného