I.ÚS 3254/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3254/22 ze dne 26. 6. 2024 Právo na informace o životním prostředí a požadavek přiměřenosti výše úhrady za poskytnutí takových informací   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Cibulky, zastoupeného Mgr. et Mgr. Tomášem Němečkem, advokátem sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 371/2020-34 ze dne 27. 9. 2022 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 A 44/2018-44 ze dne 26. 11. 2020, spojené s návrhem na vyslovení protiústavnosti § 11c odst. 3 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění účinném do 28. 7. 2023, ve slovech "potřebné kvality a", a položky č. 8 tabulky v části 11 přílohy k vyhlášce Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 31/1995 Sb. ze dne 1. 2. 1995, kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 371/2020-34 ze dne 27. 9. 2022 a rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 15 A 44/2018-44 ze dne 26. 11. 2020 bylo porušeno základní právo stěžovatele na informace o životním prostředí podle článku 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a proto se uvedená rozhodnutí ruší. II. Návrh na vyslovení protiústavnosti v záhlaví označených předpisů se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Klíčová otázka v projednávané věci je, zda částka 2 998 037 Kč, kterou Zeměměřický úřad požadoval po stěžovateli (datovém novináři) za poskytnutí digitálního modelu reliéfu České republiky, představuje diskriminační ekonomickou bariéru, jež protiústavně omezuje stěžovatelovo právo na informace o životním prostředí. 2. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily především jeho základní práva na informace o životním prostředí a soudní ochranu. 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti alternativně navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené předpisy - část ustanovení § 11c odst. 3 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, a část vyhlášky Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví. II. Skutkové okolnosti věci a její procesní vývoj 4. Stěžovatel je datový novinář Českého rozhlasu, který usiluje o získání digitálního modelu reliéfu České republiky 5. generace (DMR 5G) [dále též "digitální model"]. Tento digitální model představuje zobrazení zemského povrchu v digitálním tvaru a vznikl z dat pořízených metodou leteckého laserového skenování. Běžně je určen k analýzám terénních poměrů lokálního charakteru a rozsahu, například při projektování pozemkových úprav, plánování dopravních, vodohospodářských a pozemních staveb (pro bližší informace, viz Geoportál ČÚZK, což je komplexní internetové rozhraní pro přístup k prostorovým datům pořizovaným a aktualizovaným v resortu Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, přístupný na: https://geoportal.cuzk.cz/). 5. V prosinci 2014 stěžovatel požádal Zeměměřický úřad, aby mu digitální model poskytl, a to v rozsahu celého území republiky. Zeměměřický úřad rozhodnutím ze dne 13. 8. 2018, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 8. 2018, žádost stěžovatele o poskytnutí informace odložil podle § 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Učinil tak proto, že stěžovatel nezaplatil částku 2 998 037 Kč, k jejíž úhradě byl Zeměměřickým úřadem vyzván v souvislosti s poskytnutím požadovaných informací. 6. Zeměměřický úřad odložení žádosti stěžovatele (resp. původní výzvu k zaplacení úhrady za poskytnutí informací) odůvodnil následovně: Tvorba modelu DMR 5G byla ukončena na celém území České republiky ke dni 30. 6. 2016 s celkovými náklady více než 100 miliónů korun. Zeměměřický úřad po úplném dokončení tvorby digitálního modelu přehodnotil úplaty DMR 5G, a to především s ohledem na prvotní pořizovací náklady postupem podle § 17 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. V současné době je digitální model poskytován za úplatu, která byla vypočtena s ohledem na plánované a praxí ověřené náklady na zajištění potřebné kvality digitálního modelu ve smyslu § 11c odst. 3 zákona o právu na informace o životním prostředí. Základní cena digitálního modelu, respektive dat terénního reliéfu - výškových bodů -, je stanovena v položce 8 bodu 11 přílohy k vyhlášce Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 31/1995 Sb. 7. Podle Zeměměřického úřadu platí, že podle § 11c zákona o právu na informace o životním prostředí povinné subjekty zpřístupňují prostorová data na základě licenční smlouvy. Data DMR 5G jsou součástí Základní báze geografických dat České republiky (ZABAGED), jejíž správu Zeměměřický úřad vykonává. Poskytují se na základě žádosti podle § 10c vyhlášky č. 31/1995 Sb. a podmínky jejich užívání jsou definovány v § 10d téže vyhlášky a v poznámkách v bodě 11 přílohy k ní; podmínky plně nahrazují licenční smlouvu. Zeměměřický úřad není oprávněn sjednávat jiné podmínky užívání dat. Data DMR 5G jsou běžně poskytována na základě žádosti prostřednictvím Geoportálu ČÚZK. 8. Zeměměřický úřad dále odůvodnil výši úplaty za požadované informace ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím a § 11c odst. 3 zákona o právu na informace o životním prostředí. Cena dat DMR 5G v rozsahu celé ČR, ve strojově čitelném formátu, je odvislá od množství poskytnutých výškopisných bodů, přičemž množství bodů se v čase mění v závislosti na aktualizaci dat. Výše úplaty je přímo stanovena vyhláškou č. 31/1995 Sb. K 22. 5. 2018 činila základní úplata za požadovaná data 2 998 037 Kč, a to pro případ využívání dat výhradně k interním potřebám uživatele. Podle Zeměměřického úřadu náklady na zajištění "potřebné kvality" digitálního modelu reliéfu ČR ve smyslu § 11c odst. 3 zákona o právu na informace o životním prostředí odpovídají nezbytným výdajům Zeměměřického úřadu na aktualizaci tohoto digitálního modelu. Výdaje zahrnují část výdajů na aktualizaci databáze ZABAGED, dále přípravu a realizaci laserového skenování části území pro roční aktualizaci, vyhodnocení změn výškopisu, integraci změn do digitálního modelu a dosahují ročně 11,4 miliónů korun. Příjmy za poskytování dat DMR 5G v roce 2016 dosáhly částky 1,4 miliónů Kč. III. Obsah napadených rozhodnutí 9. Stěžovatel proti rozhodnutí Zeměměřického úřadu o odložení jeho žádosti brojil správní žalobou, kterou Městský soud v Praze ("městský soud") jako nedůvodnou zamítl. Městský soud dospěl k následujícím závěrům: 10. Zaprvé, Zeměměřický úřad podle městského soudu vyčíslil úhradu za poskytnutí digitálního modelu DMR 5G soudu v souladu s pravidly podle § 11c odst. 3 zákona o právu na informace o životním prostředí ve spojení s vyhláškou č. 31/1995 Sb. Úhrada byla zákonně stanovena ve výši 0,03 Kč za každých 100 výškových bodů. Byť byl digitální model pořízen z veřejných zdrojů pro veřejné účely a byl by nadále udržován v potřebné kvalitě bez ohledu na příjmy získané za poskytování dat z této databáze, podle § 11c odst. 3 zákona o právu na informace o životním prostředí platí, že úhrada za zpřístupnění prostorových dat může být vyžadována ve výši, která "nepřesáhne minimální výši nezbytnou k zajištění potřebné kvality a zpřístupňování prostorových dat". Tento zákonný požadavek plní funkci "horního limitu" úhrady. Mezi výdaje na zajištění potřebné kvality DMR 5G patří každoroční výdaje na aktualizaci databáze (11,4 miliónů korun ročně), přičemž úhrada požadovaná po stěžovateli výši těchto výdajů nepřesahuje ani při zohlednění příjmů za poskytování dat DMR 5G (1,4 miliónů korun ročně). Výše úhrady byla zároveň stanovena v souladu s požadavkem tzv. horního limitu celkového příjmu za vybírání poplatků, který vyplývá ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. 11. 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru ("Směrnice 2003/98/ES"). Ten totiž nelimituje celkový příjem z vybírání poplatků pouze celkovými náklady na reprodukci a šíření (dokumentů), ale celkovými náklady na jejich shromažďování, vytváření, reprodukci a šíření, případně se započítáním přiměřeného zisku. 11. Zadruhé, požadovaná úhrada podle městského soudu nebyla nepřiměřená, protože stěžovatel požadoval digitální model celého území ČR (tj. v rozsahu 9 993 456 667 bodů). Výše úhrady koresponduje extrémnímu objemu dat. Úhrada za zpřístupnění dat DMR 5G v "normálním" rozsahu (kupříkladu pouze pro oblast města Prahy) odpovídá finančním možnostem běžných žadatelů a nepředstavuje tak protiústavní omezení práva na informace. 12. Zatřetí, podle městského soudu není diskriminační, že se stěžovatelem jako s datovým žurnalistou bylo zacházeno rozdílně oproti