I.ÚS 3333/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3333/10 ze dne 21. 4. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Sdružení Renneská 2, 4, 6., o. s., se sídlem Renneská 6, Brno, zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou, se sídlem Chládkova 3, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2010, č. j. 16 Co 325/2010-166, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud zjistil z vyžádaného spisu obecného soudu následující skutečnosti. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2009, č. j. 29 C 48/2007-119, byl zamítnut návrh žalobců M. M. a N. M. (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastníci) na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo zakázáno stěžovateli jednak zastavovat, jednak sjednávat zajišťovací převody práva a dále zatížit věcným břemenem ve výroku specifikované bytové jednotky (dále též jako "bytová jednotka"). Jak konstatoval v napadeném usnesení Krajský soud v Brně, okresní soud odůvodnil své rozhodnutí odkazem na zjištění, že případné zatížení bytové jednotky, jemuž se vedlejší účastníci brání, nikterak neovlivní postavení vedlejších účastníků jako nájemců, ani jejich postavení jako účastníků ve sporu, a není tudíž třeba zatímně upravit poměry účastníků. Nařízení předběžného opatření bylo zamítnuto zejména s odkazem ne bezdůvodnost žaloby ve věci (vedlejší účastníci se domáhají splnění povinnosti stěžovatele nabídnout vedlejším účastníkům převod bytové jednotky do jejich vlastnictví za cenu 119.145,- Kč). Krajský soud napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se stěžovateli ukládá zdržet se zastavení, sjednání zajišťovacího převodu práva k bytové jednotce a zatížení věcným břemenem ohledně ve výroku specifikované bytové jednotky. Krajský soud především uvedl, že vedlejší účastníci prokázali potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků i obavu z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Totiž, bylo prokázáno, že stěžovatel - který je vlastníkem bytové jednotky, jejíž nabídka převodu vlastnického práva je předmětem daného řízení - strpěl a umožnil právní zatížení bytové jednotky; nabídkovou povinnost v určité fázi porušil a právo vedlejších účastníků na získání vlastnictví bytové jednotky bylo ohroženo jednáním stěžovatele, který hodlal převést bytovou jednotku do vlastnictví Ing. Z. Dále stěžovatel zřídil zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele Ing. Z. a hrozí tedy reálné nebezpečí, že by bytový jednotka mohla být zastavena opakovaně, popř. by vlastnické právo k této bytové jednotce mohlo být zatíženo právně i dalšími zákonem přípustnými způsoby. Tedy postavení vedlejších účastníků by se dalším zatížením vlastnického práva k bytové jednotce stali potencionálně ztíženým a zejména hrozí obava, že by výkon budoucího soudního rozhodnutí vydaného v tomto řízení mohl být ohrožen. Vedlejší účastníci by se v případě úspěchu ve sporu mohli dostat do postavení, kdy by byla tato bytová jednotka v důsledku uspokojení práv zástavního věřitele předmětem dražby a postavení vedlejších účastníků by se přinejmenším zkomplikovalo. Pokud bylo zjištěno, že stěžovatel již učinil jeden z kroků zatěžujících bytovou jednotku, a to zástavním právem, nelze vyloučit, že v této činnosti bude i nadále a jinými způsoby pokračovat. II. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, jimiž bylo (v podstatě) vyhověno návrhu žalobců (vedlejších účastníků) na vydání předběžného opatření. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho základního práva dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. V konkrétnostech uvádí stěžovatel zejména následující. Krajský soud v Brně změnil napadeným usnesením usnesení Městského soudu v Brně č. j. 29 C 48/2007-119 ze dne 8. 12. 2009, kterým byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut tak, že návrhu vyhověl a zakázal stěžovateli bytovou jednotku zatěžovat zastavením, věcným břemenem, zajišťovacím převodem práva. Usnesení Městského soudu v Brně (kterým bylo o předběžném opatření rozhodnuto před vydáním napadeného usnesení), ani odvolání vedlejších účastníků, však nebyly stěžovateli doručeny. Stěžovateli bylo doručeno až usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo návrhu na předběžné opatření vyhověno s poučením, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Soud tak rozhodl o vydání předběžného opatření, kterým citelně omezil práva stěžovatele jako vlastníka bytové jednotky na holé vlastnictví, aniž se týž mohl proti tomuto rozhodnutí odvolat a brojit tak proti němu řádnými opravnými prostředky. Soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že postupoval dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., neboť návrhu na vydání předběžného opatření bylo v podstatě vyhověno, pouze došlo k formulační změně. Leč, odvolací soud fakticky postupoval dle § 220 odst. 3 o. s. ř., jestliže změnil usnesení Městského soudu v Brně tak, že návrhu vedlejších účastníků na vydání předběžného opatření vyhověl. Tím prý porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení, neboť vydal rozhodnutí vedoucí k omezení vlastnických práv stěžovatele a zároveň mu znemožnil dosáhnout změny tohoto usnesení a podal proti němu řádný opravný prostředek. I když předběžné opatření pouze dočasně upravuje právní vztahy mezi účastníky řízení, jedná se o rozhodnutí, jež je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod. "Problematikou předběžného opatření, kdy straně sporu je doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo vyhověno podanému návrhu na vydání předběžného opatření, a strana sporu, které je ukládána předběžným opatřením povinnost, nemá možnost brojit proti němu řádnými opravnými prostředky, se již dříve zabýval Ustavní soud." Stěžovatel citoval nálezy sp. zn. Pl. ÚS 16/09 a II. ÚS 2100/08. Dále stěžovatel uvedl, že odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků, neboť zatížením bytu by se mohlo zhoršit postavení vedlejších účastníků. Vedlejší účastníci se žalobou domáhají po stěžovateli splnění nabídkové povinnosti ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 zák. č 72/1994 Sb. Ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 při převodu vlastnictví k bytu, jehož nájemcem je fyzická osoba, má dosavadní vlastník bytu, popřípadě vlastník budovy povinnost nabídnout převod bytu tomuto nájemci. Nepřijme-li nájemce tuto nabídku do šesti měsíců ode dne, kdy mu byla doručena, může být byt převeden jiné osobě. Z ustanovení § 22 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb. nevyplývá zákaz vlastníku bytové jednotky tuto bytovou jednotku zatížit zástavním právem nebo věcným břemenem. Sjednání zástavního práva k bytové jednotce neomezuje vedlejší účastníky, ani nevylučuje možnost převodu bytové jednotky ve smyslu ustanovení § 22 zák. č. 72/1994 Sb., které zajišťuje ochranu dosavadním nájemníkům. Stěžovatel dodal, že (navíc) převod předmětné bytové jednoty nabídl vedlejšímu účastníkovi M. M. přípisem datovaným dne 17. 5. 2007. Stěžovatel M. M. se domáhal určení neplatnosti podané nabídky u Městského soudu v Brně v řízení vedeném pod č. j. 52 C 269/2007, a to žalobou došlou soudu dne 15. 11. 2007. Dle rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 52 C 269/2007 ze dne 16. 7. 2009, který nabyl právní moci dne 3. 9. 2009, byla tato žaloba zamítnuta. Šestiměsíční lhůta k přijetí nabídky na převod bytové jednotky tak ve smyslu § 22 odst. 1 a 8 zák. č. 72/1994 uplynula dne 7. 9. 2009. V této lhůtě ani později nabídka stěžovatele na převod bytové jednotky přijata nebyla. III. 1) Podstatou ústavní stížnosti je námitka stěžovatele o porušení základního práva na rovnost v řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny). Tu argumentuje hlavně odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/09 a II. ÚS 2100/08. Krajský soud vyhověl návrhu vedlejších účastníků na vydání předběžného opatření podle § 220 odst. 3 o. s. ř., leč (před vydáním napadeného usnesení) ani usnesení Městského soudu v Brně (kterým byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut), ani odvolání vedlejších účastníků nebyla stěžovateli doručena. Tím má stěžovatel na mysli, že mu nebylo umožněno se ve věci vyjádřit, sdělit své námitky a argumenty, příp. navrhnout důkazy. Krajský soud na závěr napadeného usnesení uvedl: "Rozhodnutí soudu I. stupně tak bylo z důvodu výše popsaných ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změněno tak, že návrhu na nařízení předběžného opatření bylo v podstatě vyhověno, pouze došlo k formulační změně, kdy se nezakazuje žalovanému činnost, jak se domáhali žalobci, avšak ukládá se žalovanému povinnost zdržet se činnosti ve výroku uvedené, když uvedená formulace je v souladu se zákonem.". Pokud tedy krajský soud uvedl, že změnil usnesení soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jde o zjevný omyl. Totiž, citované ustanovení se vztahuje na rozhodnutí o věci samé, leč v nyní posuzované věci o rozhodnutí ve věci samé neš